Na paniku není energie (Den -1)

"Hermelín a křídla!" křičí pikolík v místním kiosku.

Sedíme s Terkou na pravym břehu Vltavy, dopíjíme přeslazenou malinovku, mlčíme, smějeme se a užíváme si nicnedělání na území nikoho mezi Modřany a Braníkem. Za poslední 3 dny bez spánku je to první chvíle, kdy mám možnost se zastavit a provést krátkou rekapitulaci.

Ok. Zejtra natáčíme film. Chybí nám herečka na jednu z hlavních rolí, nemáme 90% rekvizit, ani auto na odvoz techniky a teprve včera jsem konečně našel a dohodnul hlavní lokaci, což je barák po babičce, takže když se něco posere, budu v lepším případě ukřižován. Po dnešním přestavění nábytku jsem navíc zjistil, že budu muset předělat celej storyboard.

Panika. Panika. Panika.
Stop.
Ne teď ne.

Teď si ještě pár minut budu užívat pohled na koruny stromů... Tree of Life... Malick... Smetana... Všechno dává smysl.


Delirium hraničící s meditací přerušuje až zvuk motoru. Na místní miniparkoviště přijíždí ve svym cabriu lokální tuning boss naplňující všechny stereotypy lokálního tuning bosse - polo tričko s vyhrnutym límcem, zastrčený nohavice do kotníčkových najků a obligátní podsvícení podvozku.
Závidím mu jeho bezstarostnost.

Vracíme se do lokace. Terka se ujímá zatemňování oken, já připravuju kuchyni na scénu, která se stejně nestihne natočit. Miliony zpráv a telefonátů mi zahlcujou mobil. Jen dvě z nich se v tu chvíli jeví pozitivně - Máme herečku! a Máme Tondu! Tonda, který později v průběhu natáčení zastává asi pět různých funkcí, se zároveň přidává do naší řidičské jednotky. Jsem rád, jelikož řízení nepatří mezi mé oblíbené činnosti (v tu chvíli ještě netuším, že vnitřek auta bude pro mne v následujících dnech tím nejklidnějším a nejvyhledávanějším útočištěm).

Zpátky do kolotoče. Koupit záclony, vyzvednout boty, půjčit žebřík, alobal, izolepy, gramofon, desky... uaaaaa... jezdíme po Praze jak Jack Bauer a hodinky na autorádiu nemilosrdně odečítají vteřiny do začátku natáčení. Slyšim ten jejich osudovej zvuk. Můžu se ho dotýkat. Bolí mě u srdce.



Mezi tím vším se zastavuju na Náplavce, kde mi Tom z freecinemy předává finální režisérský rady. Padaj slova jako trademark, detaily, gesta... Kdyby jen tušil v jaký jsme fázi...
Před půlnocí se dostávám domů. Tohle nemůže dopadnout dobře. Chci všechno zrušit. Zvednout telefon a oznámit, že jsem nemocnej a všechno se odkládá.
Terka zasahuje.
Nic se rušit nebude. Storyboard a scénář už upravit nemůžem, tak alespoň do 3.00 přepracováváme natáčecí plán podle pár hodin starých informací o tom, kdo z herců zrovna bude přítomen na place. Usínám v klidu, na paniku už nemám energii.

Vstáváme v 5.00 - Red Bullu je dost, jede se natáčet.