Létající bochník chleba

Je Goldoniho Sluha dvou pánů v podání Miroslava Donutila příkladem vrcholné commedie dell´arte, nebo pouze divadelním zpodobněním bulvární české Tofiovské popkultury? Kde vůbec začíná ona všelidová kultura? Lze SDP přirovnat spíše k poplatným Troškovým Kameňákům, či k Cimrmanovcům? A není to nakonec u komedií jedno?

SDP nenabízí nikterak intelektuálně nabitý humor, ale rovněž se nejedná o poplatnou komedii stylu "banánová slupka". Stojí stylově někde mezi, a právě proto je tak dobrá. Díky one man show Miroslava Donutila, jemuž přesně sedí role mezi dvěma výše zmíněnými extrémy, divák ani nezaznamená délku představení a baví se od začátku do konce a čert vem všechny ty laciné sexuální narážky, létající chleby a ostatní zbytečnosti - ve spojení s epochálním prostorem Národního divadla je Sluha dvou pánů ideální předsilvestrovskou komedií.)

Loch Ness or Bust?!

Pronásleduje vás duševně labilní utečenec z blázince...

jeho podlité oči demonstrují odhodlání vraždit...

v rukách dřímá motorovou pilou...

s její pomocí rozřezává všechny překážky, které mu vkládáte do cesty...

poslední naděje - schovat se ve středoškolské tělocvičně za sadou bubnů a modlit se aby vás nenašel...

ach né...

utečenec vstupuje do tělocvičny...

vaše oči se střetávají v mrazivém momentu předtuchy smrti...

motorová pila se zasekne...

v nastalém hrobovém tichu je čas jednat - teď nebo nikdy!

Co uděláte?

ANO. Vytáhnete sadu nářadí (jež prozíravě po celý film nosíte za páskem) a dáte se společně do opravy rozbité pily!

Aneb včerejší Danova filmová lahůdka v Oku "Voyage of Rock Aliens"

Marvel vs. Zkoušky

Ve zkouškovém období, kdy musí být veškerá intelektuální kapacita mozku využita na čtení potřebné literatury a psaní méně potřebných esejů, přichází čas na "jednodušší" filmy.)

Posledníma dvěma jsou X-Men: first class a Thor. Zatímco Xmeni lehce pozitivně překvapili (včetně epic scény s Hugh Jackman.)), pak Thor mě nadchl natolik, že si to musím zaznamenat. Řeč je samozřejmě o vizuální stránce filmu (o příběh zde opravdu nejde.)), konkrétně o zpracování Asgardu, Jotunheimu a závěrečných titulků (lehce evokujících "National Geographic" záběry z Malickova Stromu Života). Radost pohledět a důkaz, že filmový průmysl si s krizí lámat hlavu nemusí (Thor vydělal cca 300 mil. USD http://www.imdb.com/title/tt0800369/).

Ten hlavní komiksový blockbuster nás však čeká až v příštím roce. Ano přesně tak, ten druh filmu u kterého vám popcorn odpadá od úst a velká (ta největší) cola nestíhá uhasit žár vaší fascinace. The Avengers http://www.csfd.cz/film/241997-mstitele/videa/.)) Přesně ten druh ptákoviny na kterou člověk prostě musí jít.

PS. Z komiksáků u mě pořád suverénně vede Sin City (na dvojce se bohužel ještě nezačlo pracovat)

Dámy (z) ekonomky

Nedávno mi Terka řekla, že viděla na ČT24 kousek pořadu Tah s dámou, ve kterém byl hostem mmj. Tomáš Sedláček, a jelikož Tomáše Sedláčka rád poslouchám, tak byla náplň předvánočního večera jasná.

Voila: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10315089302-tah-damou/211411058160045/video/

Odhlédnu-li od obsahu, je pro mne nejzábavnější/nejzajímavější forma, jakou se řečníci prezentují. Dámy vědí, dámy nám říkají jak to přesně je a jak to přesně bude, dozvídáme se o hroucení států, společnosti, o agónii atd., do toho pár afektovaných poznámek typu, "buďte gentleman", nebo "dáma z Německa" a Sedláčkova (kladoucího si otázky, používajícího kondicionál, vyzývajícího ke spolupráci a umírnění) představa o klidné rozpravě s příjemnými dámami nad karafou vody bere za své. Fakt, že zůstalo pouze u nervózního poklepávání pravou nohou jde Tomášovi k duhu. Kdo z nás by to vydržel?.)

I přesto, že nám dámy nabízejí zaručené recepty řešení dluhové krize (od bankrotu půlky Evropy po zestátnění největších bank), jsou dle mého názoru ony samy jejím produktem. Každá krize plodí radikálnost - v tomto případě radikálnost projevu a radikálnost názorovou (ta nemusí být vždy na škodu). V době krize roste poptávka po radikálních řešeních a po radikálním vystupování (viz. Bátora, Tea Party, Vandas, atd.) a ve společnosti, ohrožené představou, že jí končí léta vysoké spotřeby, roste touha trestat, nepomáhat, soudit...

Tato názorová radikálnost a s ní spojený radikální projev, skýtá dle mého názoru v oblasti médií 2 velká nebezpečí:

• Radikálnost prodává - média (logicky) uspokojují poptávku po těchto názorech, a tudíž v určitých tématech vzniká představa, že se jedná o většinový názor, ale především nedostává (poměrově) prostor ucelená debata nad globálnějšími řešeními, jež jsou zahalena hávem pochybností, ideí a neuchopitelnosti
• Radikálnost vytváří iluzi pravdy - kdo zní přesvědčivěji? duo Švihlíková Šichtařová (mmj. obě bývalé studentky VŠE) nebo Tomáš Sedláček? 

Mně osobně v tomto procesu nejvíce fascinuje právě aktuální mediální diskurs a způsob jakým by mainstreamová média mohly působit jakožto moderátor diskuse nad budoucností Evropy. Ale o tom až jindy...)

Na závěr 1 odkaz:

Jak já si představuji přístup diskutujících v pořadu ČT24: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10252839638-hyde-park/211411058081220/video/ 

Započínání.

Započněme.