Je Goldoniho Sluha dvou pánů v podání Miroslava Donutila příkladem vrcholné commedie dell´arte, nebo pouze divadelním zpodobněním bulvární české Tofiovské popkultury? Kde vůbec začíná ona všelidová kultura? Lze SDP přirovnat spíše k poplatným Troškovým Kameňákům, či k Cimrmanovcům? A není to nakonec u komedií jedno?
SDP nenabízí nikterak intelektuálně nabitý humor, ale rovněž se nejedná o poplatnou komedii stylu "banánová slupka". Stojí stylově někde mezi, a právě proto je tak dobrá. Díky one man show Miroslava Donutila, jemuž přesně sedí role mezi dvěma výše zmíněnými extrémy, divák ani nezaznamená délku představení a baví se od začátku do konce a čert vem všechny ty laciné sexuální narážky, létající chleby a ostatní zbytečnosti - ve spojení s epochálním prostorem Národního divadla je Sluha dvou pánů ideální předsilvestrovskou komedií.)
Žádné komentáře:
Okomentovat