Úvod (1/5)

Zatímco přínosy kultury či historického dědictví jsou často označovány jako nevyčíslitelné, pro rozpočet hlavního města to neplatí. Omezené finanční zdroje na  kulturu představují pro město odpovědnost i  výzvu, jak svým obyvatelům zajistit co nejkvalitnější kulturní nabídku. Právě kvalitní kulturní nabídka je hlavním nástrojem, kterým je možné reagovat na přetížení historického centra Prahy turisty. S kulturním turismem Strategický plán nepracuje jako s nutným zlem, nýbrž jako s potenciálním zdrojem vitamínů, které mohou oživit i lokality mimo centrum.

Decentralizace pohybu turistů je možná pouze za předpokladu, že město dokáže aktivně propojit svou historickou fyzickou strukturu se současnou živou kulturou. Zdánlivě prázdná fráze v kontextu Prahy získává stále větší urgenci. Klišé o skanzenu je potvrzováno i kvantitativními výzkumy návštěvníků Prahy, kteří značku města vnímají především skrz dno pivního půllitru či estetiku historické architektury.

Aby tyto projekce město obrátilo směrem k  udržitelnějšímu obrazu sebe sama, je nutné na značce společně s hlavními partnery a institucemi pracovat a kýžený obraz i v praxi naplňovat. Vize o kulturní značce, kulturním turismu či oživení památek jsou však bezvýznamné do  chvíle, pokud by v  centru pozornosti pražské kulturní politiky nestál člověk. Bez obyvatel s nápady, bez umělců, bez designérů, bez IT expertů či bez vědců se výše zmíněné pojmy nenaplní obsahem. Aktivní politika podpory kulturně-kreativních odvětví má pozitivní vliv jak na hrubou přidanou hodnotu, tak produktivitu práce. Pokud chce Praha zabránit odchodu svých nejnadanějších obyvatel, musí se sama stát prostorem intelektuálních elit, prostorem, kde noví Seifertové, Heyrovští či Havlové stimulují své prostředí k nekončícímu dialogu ať už v „pražské kavárně“, nebo plzeňské pivnici.

Kulturní turismus mimo přetížené historické jádro, inovace v kultuře zlep- šující podmínky nejkreativnějším Pražanům, oživení pražských památek současnou kulturou i kulturní značka utvářejí navzájem provázaný organismus závislostí, jehož vitalita je klíčová pro vitalitu Prahy jako skutečné kulturní metropole, která si je vědoma svých možností a své vlastní autenticity i odlišnosti od Vídně, Berlína, Kodaně nebo Amsterdamu.