neděle 26. února 2012

Oskaři 2012 - jak to vidí eDav

Když jsem viděl jak Miloš Forman přebíral v roce 1975 Oskara za nejlepší režii a Jack mu ve tmavých brýlích se svým Oskarem v kapse tleskal z první řady, byl jsem opravdu dojatej. Ne snad že bych byl už tak starej, ale při Formanových narozeninách jsem sledoval dokument Co tě nezabije..., kde mj. běžel záznam z tohoto předávání. Porazit v pětasedmdesátym Kubricka (Barry Lyndon), či Feliniho (Amarcord) není jen tak a v kombinaci se spontánním proslovem Miloše Formana asi v každém z nás zaplesá kousek české hrdosti (pokud nějaký zbyl).

Zítra se Oskaři budou udělovat už jánevimpokolikáté a proto je čas na diskuse, hádky a fabulování který film by si zlatou sošku nejvíce zasloužil. Nemá cenu diskutovat nad samotnou relevancí Oskarů. Někde jsem četl, že v odborné akademii jsou i vrátní Kodak (trochu hořké) Theatre kvůli zachování co největší názorové různorodosti. Někdo Oskary sleduje jiný ne. Těmi jinými je očividně mladá generace, jíž se pár posledních let producenti marně snažili přitáhnout k televizním obrazovkám a jak se ukázalo, byl to boj s větrnými mlýny. Také proto nyní sází na moderátorského veterána Billyho Crystla.

Letošní Oskaři budou (ostatně jako každý rok) naprosto revoluční. Uživatelé Apple se opět posadí na režisérskou židličku a budou si moci volit z jakého pohledu chtějí sledovat červený koberec, zákulisí, real-time rozhovory s vítězi atd.. Většinu aplikací vytvořených přímo pro dnešní noc lze nalézt na hlavní stránce Oskar.go.com, nebo na přidružených blozích. Dále jsou samozřejmě připraveny real-time palce nahoru a dolu, podobně jako je při Planetě Zemi využila Česká televize (palec nahoru), aplikace na iPad umožňující zmražení a okamžité sdílení a již klasické chaty, hottest informace o filmech a uživatelské vybírání vítězů.

Jaké filmy by dle uživatelů sociálních sítí měly dostat nejvíce sošek je možné vidět na přiloženém obrázku (zdroj: MediaTapper). Je samozřejmě skandál, že Fincherova Holka s tetováním draka (Muži, kteří nenávidí ženy) ukořistila jen jednu nominaci. Averzi amerických diváků možná dokládá i fakt, že na obrázku je u nominované Rooney Mara chybně uvedená jiná herečka (Glenn Close) a ne název filmu, ale co už.) Hlas lidu vynáší do nebe především film The Help, který jsem neviděl, nicméně dle popisku (předsudky americké společnosti) jsou jeho nominace logické, jelikož na Oskary prostě patří morální apely a útok na konzervativní americké návyky. Právě proto si myslím, že Viola Davis porazí favoritku Meryl Streep, jejíž role bude pro americké diváky příliš neuchopitelná. A právě proto se bojím, že by The Help mohl získat i cenu za nejlepší film.

Naopak velmi tvrdě mohou v noci narazit dva hlavní favorité, dva filmy o filmu - Hugo a Umělec. V případě Huga je vítězství za nejlepší film téměř utopie (ikdyž bych mu to přál). Co si vzpomínám, tak za posledních 20 let získal Oskara za nejlepší film pouze jeden film s hlavním dětským hrdinou - Slumdog Millionaire. Navíc Hugo je o lásce k filmu, o inovátorství a vizuální kráse a to nejsou témata, která v minulosti bodovala. U Umělce by měla být jistotou cena za hlavní mužskou roli pro Jeana Dujardina. Ve prospěch Umělce u filmu v hlavní kategorii by mohla hrát touha Akademie dokázat svůj moderní přístup (jako např. v hudbě za Social Network). Hlasovat pro němý, černobílý, FRANCOUZSKÝ film je prostě cool a záda akademiků by jistě byla poklepána i ze strany kritiků.

Já osobně bych přál nějakou tu cenu Woody Allenovi, jehož Půlnoc v Paříži byla nejen zábavná, ale i inspirativní, a to i přesto že se jednalo o Allena postopadesáté (postopadesáté stejně dobře). Nicméně každé předávání Oskarů, Grammy, či volba prezidenta (např. Kerry-Bush) mne utvrdí v tom jak málo rozumím americké kultuře a že ne vše co nám ze Starého kontinentu připadá nadmíru jasné, má v Severní Americe stejnou odezvu.

pátek 24. února 2012

Hořkost mediální budoucnosti

Nedávno jsem na svym fcb publikoval (díky Evě Š.) tento článek Vítejte ve světě vymyšlených zpráv: jak to skutečně bylo s romskou stranou a uprchlým pokladníkem a doprovodil ho komentářem "Jak nezískat Pulitzera (Shattered Glass)", tj. názvem filmu týkající se vycházející novinářské hvězdy Stephena Glasse, který pravidelně publikoval smyšlené příběhy v magazínu The New Republic (film mj. dávali nedávno na ČT). Analogie mezi Václavem Prokůpkem a Stephenem Glassem se přímo nabízí - oba jsou podvodníci, oba falšovali zdroje a oba zapírali až do poslední chvíle, že se jedná o podvrh.

Jasně. Hlavní rozdíl je v tom, že Glass tak činil především kvůli vlastní prestiži, chtěl nahoru, chtěl být známý a získat si respekt. Proto také psal především o "lehkých tématech" jako např. příběh desetiletého hackera, kterého zaměstná firma, kterou hacknul. Naproti tomu Prokůpek je s největší pravděpodobností (viz. důkazy v článku) xenofobní prase, které celý život prorůstá nenávist k Romům. Ale o tento rozdíl ani tak nejde. S mediální nenávistí a především dvojím metrem vůči Romům se setkáme i na "serioznějších" serverech, než jsou bulvární parlamentní listy: http://www.novinky.cz/krimi/241592-policie-jiz-identifikovala-podezrele-z-macetoveho-utoku-jeden-se-prihlasil-sam.html a kauza "pokladník" právě otázku serióznosti, či chceme zaujatosti médií otevírá.

Podle mne prostě nestačí říct: OK, Parlamentní listy jsou škvár, iDnes, Týden, Deník.cz a Nova diletanti, vyhodit autora článku a vesele pokračovat v soukolí mediálně-reklamního businessu. Pokud ostatní média radikálně volají po lynčování PL, pak se jedná o příznak schizofrenie, jelikož kus PL je v každém z nich. Prokůpek svým článkem šokoval, zaujal, vyvolal emoce a odměnou mu bylo 20 tisíc likeů na facebook a pravděpodobně nejčtenější článek v historii PL. Touhu po kliknutí vyhnal do absurdity, protože článek zfalšoval (většinou stačí dezinterpretace, či "funky headline"). Nechtěně nám však otevřel okno do budoucnosti, jež se bude odehrávat ve znamení války o klik. Papírové noviny postupně úplně vymizí (či se stanou nostalgickou výsadou kavárenských povalečů), dříve (do roka) nebo později (do dvou let) se dočkáme kompletního zpoplatnění seriózního zpravodajství na internetu a záplava přibývajících zpravodajských serverů nebude mít za následek nic jiného, než touhy které dnes Prokůpek symbolizuje.

Trh tlačí média k neseriózním headlineům (např. http://blisty.cz/art/62221.html) a s obsahem si již často nelámou hlavu. Nemůžu si pomoct, ale mám pocit, že většina zpravodajských serverů je jasně identifikovatelná na ose Havel-Klaus a svému postavení bezvýhradně uzpůsobuje obsah. A je vlastně obsah důležitý? "Ve světě kdy vám na každou otázku Google vyhodí dvě odlišné ("pravdivé") odpovědi"*?

Šokovat, zaujmout, kliknout...to je oč tu běží...

*Kmeny str. 502

pondělí 20. února 2012

Panda, Reagan, Boom...Explosion

Když jsem se proklikával Star Wars reklamami narazil jsem na spousty dalších, který mě fakt pobavili. Použít do reklamy dítě, nebo zvíře se zdá jako zaručený úspěch, avšak člověk už je toho přejedenej, a proto když už to zvíře chci fakt použít, tak to musí mít pořádnej nápad. Co takhle použít medvěda?
Absolutně nejznámější a nejsušší reklama na sýr, která mě pobaví naprosto vždycky je Panda cheese. Zajímalo by mne jak se tato reklama reálně projevila v Egyptě (možná právě proto se ve všech 5ti Panda reklamách žena výrazněji objevuje jen jednou (jako sestřička)) na tržbách, jelikož si nedokážu představit, že by něco tak agresivně suchýho v Evropě prošlo sítem marketingových postupů (cílová skupina - nakupující ženy - příliš agresivní)

... a je celkem jedno, že je to pravděpodobně vykrádačka

...originalita, music, emotion...BOOM...Explosion

...a na závěr asi nejtvrdší využití medvěda v reklamě...pardon, ve volebním spotu

pátek 17. února 2012

Ženy, kde (na netu) jste?

Účet na Pinterest  mám něco málo přes rok. Téměř vůbec ho nepoužívám...
Pokud chci kvalitní fotky a nechci se prolistovávat tunou nepoužitelných, tak většinou zabrousim na specializovaný blogy: Mám rád např.: Drips, Iconic Photos, Kýbl a tisíce dalších (a stašně rád se dozvim o novejch, tak kdyžtak do zpráv). Minulý týden jsem se na Pinterest však znova asi po půl roce lognul, jelikož jsem o něm uviděl reportáž na ČT24. Kromě pár grafických novinek pořád to samé, tak čím si zasloužil v médiích takovou pozornost?
Tak v první řadě Pinterest minulý měsíc dosáhl psychologické hranice 10 milionů registrovaných uživatelů, přičemž denně aktivních uživatelů je na této stránce přes 2 miliony. To si zasluhuje pozornost. Kde však Pinterest získává konkurenční výhodu oproti twitteru a facebooku? Sdílet fotky přece mohu i zde a navíc se o tom dozví více mích "přátel" a "followerů". Zásadním rozdílem je jeho cílová skupina. Pinterest (pravděpodobně neplánovaně) oslovuje především něžné pohlaví. Přesné procento genderového rozdělení pinuživatelů a pinuživatelek se mi nalézt nepovedlo, ale počet fans (v USA) na facebooku hovoří jasně.


Velké procento žen, slečen a dam si z něj udělalo jakousi diskusní platformu pro nakupování. Navzájem si pomáhají vybrat svatební šaty, kozačky, či oblečky pro děti. Je to dost ulítlý, na druhou stranu proč ne. Asi by bylo lepší kdyby se pod obrázkem brand new kozaček vedla diskuse o původu jejich materiálu a pod obrázkem oblečků dětí diskuse o tom jak je vychovat a ne obléknout, ale Pinterest je hlavně o zábavě (hlavně pro marketéry módních značek). Není tak sterilní a unifikovaný jako facebook a člověk se v jeho prostředí cítí svobodně (stálým uživatelem se samozřejmě stejně nestanu). Pinterest se fenoménem mezi sociálními sítěmi pravděpodobně nestane, ale aspoň nám potvrzuje jeden pozitivní trend. Lidé při nakupování stále více věří sobě navzájem, než megalomanským marketingovým kampaním s pseudo i real celebritami. Kéž by tomu tak bylo nejen u nakupování.
That´s how it works:

úterý 14. února 2012

Star Wars Video - get ready for 3D


Kdybys náhodou nevěděl, od 9. února běží v kinech Star Wars: Episode I ve 3D! Hell Yeah!.)
K této událostí sluší připomenout pár SW videí:

Nejaktuálnější:


Nejsledovanější:


Nejepičtější (tohle je hrozně drsný mmch...):


Nejbritštější:


Nejameričtější:


Tak kočky na netu nemůžou chybět že jo:


Nejdražší:


UPDATE:

Vader navigating (by DZ.):


Yoda navigating (by DZ):


Pokračování Volkswagenu:


UPDATE 2

Robot chicken (by teepek JH):


Robot chicken podruhé (by same teepek):

pondělí 13. února 2012

ADM news vol. 2

1. We love Chinese... food
2. This is my 45, aneb výchova dětí po americku
3. IPO Facebook - One Important Person

1. Minulý týden internetový svět obletěla dvě videa rychlostí blesku. Řeč není ani o prvoplánových videohrách od Lany Del Rey, ani o poslední scéně z Osobního strážce, ale o dvou uživatelských videích "obyčejných" lidí, z nichž se jedno dostalo dokonce i do zpravodajského vysílání českých televizních stanic. Obě videa mají mají dva společné jmenovatele: obě zachycují neortodoxní přístup k výchově dětí a obě pocházejí (byla natočena) ze Spojených států. Co však společného nemají jsou emoce a reakce, jež uvnitř americké společnosti vyvolali.
Silně odsuzující reakci vyvolala výchova "po čínsku", kdy čínský pár nechává své dítko pobíhat ve spodním prádle po zasněžené New Yorské ulici. Opět se tak otevírá otázka, kam až sahá svoboda rodičů ve výchově svého dítěte. Otec vlčích dětí dostal v ČR osm let bezpodmínečně, zatímco otec tohoto dítěte (přezdívaný "Eagle father") pravděpodobně trestu unikne. V žádném případě mi odborně (ani nijak jinak) nepřísluší Orlího otce soudit, důvod proč mne tato informace ve zprávách zaujala je totiž úplně jiný.

Video je totiž na sociálních sítích doprovázeno komentáři typu: "Fuck Chinese people", či "China should be bombed by USA", čínská autorka knihy popisující rozdíly mezi čínskou a americkou výchovou dětí dostává denně desítky výhružných mailů, atd. atd. Čtyřletý He nám poukázal na jeden současný fenomén - obrovskou antičínskou náladu uvnitř americké společnosti, to jest téma okolo kterého se již několik měsíců přešlapuje jako kolem horkého kuřete tajemné chuti za 69,-. Hospodářská krize upevnila manželský svazek těchto dvou velmocí natolik, že rozvod v tuto chvíli nepřipadá v úvahu. Avšak rostoucí počet manželských hádek (který lze očekávat především s začátkem prezidentských kampaní) nemůže vést k ničemu dobrému - pokles poptávky po US dluhopisech, oslabení dolaru, zpomalení US spotřeby, prohloubení ekonom. krize, atd., atd. Předzvěst nabízí stránky (pravděpodobně) budoucího republikánského kandidáta Mitta Romneyho:
"But if you just continue to sit back and let them run over us, the policies of Barack Obama in China have allowed China to continue to expand their, their, entry into our computer systems, their entry… and, stealing our intellectual property…And of course, their, their military capacity…"

2. Co je horšího? Běhat polonahý v jednostupňovém mrazu, nebo přijít ze školy domů a najít svůj noťas rozstřílenej napadrť? Přesně to se totiž stalo patnáctileté Hannah ze Severní Caroliny. Řekněme si na rovinu, že podobná arogance a lenost, jíž Hannah prezentovala ve svém facebook statusu, není pro transatlantický náctiletý punks úplnou raritou. Ale byli jsme jiní? No... popravdě byli. A dost. Ale reagovat na to svou pětačtyřicítkou je už poněkud přehnané. Demonstrací otcovy síly však příběh nekončí...
Tommy Jordan (autor) pod videem zveřejnil svůj facebook profile. Na něm povolil volnou diskusi pod svými statusy (které mimo jiné mají v určitých případech i více jak 9 tisíc likes) a díky svým novým instantním podporovatelům vybral desítky tisíc dolarů na místní charitu. Ke cti Tommymu slouží, že úspěch svého vystoupení nechce (prozatím) nijak komerčně využít ve svůj prospěch a odolně odmítá pozvánky do různých amerických rádií a televizí.


3. A když už jsme opět u facebooku...
...ten tento rok vstoupí na americkou burzu. Každý z nás se tak bude moci "svézt" na úspěchu či neúspěchu této modly 21. století. Probírat se IPO prospekty je stejné jako poslouchat děkovné řeči na českých slavících - všechno to jsou kecy - stejný a nudný. S tím facebookovským mi však pomohl TechCrunch. Tak např. pozitivním znakem by mělo být, že Facebook chce zvýšit svou aktivitu v mobilizování uživatelů k větší společenské angažovanosti:
"We hope to change how people relate to their governments and social institutions. We believe building tools to help people share can bring a more honest and transparent dialogue around government that could lead to more direct empowerment of people, more accountability for officials and better solutions to some of the biggest problems of our time."
Co se však nezmění vůbec je dominantní postavení Marka Zuckerberga. Ten si ponechává 57,1% podíl a koncentruje tak ve své osobě v podstatě veškeré exekutivní pravomoce, a to i např. právo určit dědice Facebooku po svém úmrtí. V internetovém businessu se u volně obchodovatelných společností jedná o raritu:
Proč by nás to mělo zajímat? Nebude to trvat dlouho a Mark Zuckerberg získá svého miliardtého uživatele a bude disponovat informacemi o téměř šestině obyvatel na Zemi. Soukromými informacemi. Informacemi, o jejichž soukromí/ceně/přístupu rozhoduje jeden jediný člověk. Sedmadvacetiletý Mark Zuckerberg, který má o míře soukromí našich údajů poněkud svéráznou představu.

sobota 11. února 2012

Požár na Šumpersku

Fischer má nejvyšší šanci stát se prezidentem - ACTA - když je mráz roste spotřeba elektřiny - když je mráz roste spotřeba plynu - čeká nás nejstudenější noc v roce - lidé bez domova v Praze přespávají ve stanech - britští bulvární novináři půjdou za špehování hvězdiček do basy - Wilders nemá rád východoevropany - ministerstva budou spořit - zvýšení spotřební daně na víno neprošlo sněmovnou...

Taková je posloupnost prvních 10 zpráv dnešních večerních Událostí na ČT. Nevím podle jakého pravidla se stanovuje pořadí uváděných zpráv, ani nevím zda podléhá nějakým interním či externím pravidlům a regulacím. Pokud je však dodržováno pravidlo důležitosti, pak se ptám důležitosti pro koho? Pro jednotlivce? A jestli ano, tak jakého jednotlivce? Nebo podle důležitosti pro stát? Ať tak či onak, nemohu na základě pořadí zpráv z dnešního večera rozklíčovat ono pravidlo dle kterého řazení zpráv na ČT probíhá. (u Novy a Primy je to celkem jasné - zprávy pro čtenáře bulváru)

ČT24 mám rád, denně ji sleduji (spíše poslouchám) a dle mého názoru je zpravodajství ČT bezkonkurenčně nejlepší v českém televizním prostoru. I tak si však nemohu nevšimnout určité lokálnosti, která dle mého názorů zprávám škodí. Události působí amorfně - jakoby bruslili mezi informačně vytříbeným zpravodajstvím BBC a potřebou zprávy prodat ala TV Nova. V praxi se tato neukotvenost projevuje tím, že Události sice neuvedou (na Nově) tolik oblíbené vraždy, nehody, znásilnění atd..., na druhou stranu si však nenechají ujít příležitost strašících zpráv typu "bude zima, bude mráz". Nemyslím si, že ČT má zapotřebí vstupovat do konkurenčního boje s dvěma největšíma soukromýma TV a koneckonců ani nemůže. Privátní televize mohou překročit nepsané hranice (v zjednodušování, nechutnosti, atd.), které veřejnoprávní překročit nemohou. Proč tedy tento boj podstupovat a nezkusit bojovat komplexitou a kontinuitou zpravodajství? Je to vůbec v českých podmínkách možné? Je vůbec možné témata a informace, které se na ČT24 objevují nejčastěji po 22té hodině nebo vůbec, dostat do hlavního zpravodajství?

Pokud se ČT snaží svým zpravodajstvím v rámci svých možností co nejvíce zaujmout diváky, pak co o nás vypovídá fakt, že 8 z 10 prvních zpráv je lokálního charakteru a zbylé dvě zahraniční mají za cíl spíše fascinovat, než cokoliv jiného. Asi jsem ještě nedospěli. Požár na Šumpersku se nám lépe prodává, než vývoj v Egyptě, v Sýrii, v Pakistanu, či ve zbytku Evropy. Četnost zpráv ze Sýrie je určována dle počtu úmrtí, o Egyptě už se informuje pouze v případě většího masakru (jako v případě vražd na fotbal. stadionu), o Íránu se pravděpodobně začne informovat až poté co začne válka a o zbylých ožehavých územích (Jemen, Pakistán, Afghanistán, Barma...) vůbec. A pokud se k nám přece jenom dostanou zprávy ze zahraničí, např. z Řecka, pak jim figuruje počet zraněných, počet spálených aut a porovnání o kolik vyšší mají minimální mzdu oproti Slovákům. Signál je jasný - to se odehrává uvnitř naších hranic je náš problém, to co se odehrává za nimi se nás netýká. 

Tento týden vyšel v Respektu článek popisující interview Angely Merkelové o budoucnosti Evropy. Respekt v něm mimo jiné popisuje způsob jakým Merkelová mluví o Evropě a evropských problémech. Tyto problémy totiž ztotožňuje s problémy německými - nevidí mezi nimi žádný rozdíl. Merkelová opustila mantinely národoveckého myšlení a plně si uvědomuje komplexitu a provázanost celé Evropy. Ekonomická provázanost jednotlivých zemí a uskupení tak jako tak již dávno smazala národní hranice a narýsovala hranici novou - atmosféru. To, že se tak ještě nestalo v našem vnímání, neznamená že události odehrávající se tisíce kilometrů od nás nemají přímé dopady na naše životy. Kdo si tento fakt musí uvědomit první? Média, nebo lidé? Byla dřív slepice, nebo vejce? 

čtvrtek 9. února 2012

Made in Czech Republic

"Natočíme k tomu video!"
Podobná zvolání v Čechách zaznívají čím dál častěji, ať už se jedná o propagaci nějakého produktu, zaznamenání akce, či self-promu na sociálních sítích. Někdy lze říci díkybohu, někdy zase bohužel...
Audiovisuální technologie jsou bezpochyby účinnější než-li psaný text, nebo mluvené slovo. V případě jejich špatnýho využití se však dobrý záměr může změnit v absolutní průser a bylo by chybou doufat v naplnění dogmatu "Špatná reklama, taky reklama.". Toto sousloví může platit maximálně v případě ságy Ivety Bartošový, nicméně pokud uvidím okotrhající video na jogurt, tak si ho prostě nekoupím.

Vybral jsem 3 videa made in CZ, která mě svým způsobem zaujala. Prvním je dnes už legendární video Dobešova projektu EF-TRANS. Ano je to úlet, na druhou stranu nestálo v řádech milionů, tak jak na to upozorňovali Dobešovi odpůrci, ale pouze 40 tisíc korun. To však neomlouvá absolutní diletantství MŠMT. Ne snad za ideu natočení motivačního videa, ale za fakt že tuto verzi pustili do světa. Mohli naprosto slušně poděkovat, zaplatit a pokorně video nezveřejnit. Nejzábavnější mi přijde závěr s novou károu a holkou v bikinách (kde je mj. porušeno pravidlo osy). Autor se vyjádřil ve smyslu, že chtěl na konci použít trochu nadsázky a ironie. To by samo o sobě nebyl špatnej nápad, pokud by celý klip sám nelavíroval právě na hraně ironie a vážnosti. To co mi už moc zábavné nepřipadá je zpěv v průběhu klipu, kterej je absolutně falešnej, a proto doporučuju výrazně ztlumit (nebo rovnou vypnout) zvuk.

Naopak co se mi moc líbí, jsou knižní trailery. Na první pohled neuchopitelné spojení videa a knihy podle mě funguje a pro lidi kupující, či půjčující si knihy přes internet se jedná o příjemné zpestření. Vybral jsem Umberta Eca. Stručně, jasně, výstižně...


Tak nevim co si o tom mám myslet. Videovizitka, či videoCV není zas tak špatnej nápad. Proč ale nevyužít plnej potenciál kamery? Proč by měla tato vizitka vypadat jako hlášení vězňů na Pankráci. Možná jsem jen neprošel stránky talkCV důkladně, ale všechny jejich videoprofily vypadaj úplně stejně unifikovaně. Ostatně stejně tomu tak je u papírových CV, a video tak ztrácí svou konkurenční výhodu. Jo a slovo "talk" se čte jinak než píše..)


středa 8. února 2012

Fincher, Zuckerberg a ostatních 500 milionů

Miluju Fincherovy filmy... Muži kteří nenávidí ženy (Girl with the Dragon Tatoo) byl pro mě za poslední dobu jeden z nejlepších filmových zážitků, ale je to jinej Fincherův film o kterym teď přemýšlím - The Social Network. Na minimálním prostoru (hovořím-li o potenciálu děje, nikoli rozpočtu) vytvořil Fincher dle mého názoru dokonalé komorní drama. Film, u něhož předem víme průběh i konec a přesto je schopen nás pohltit. Proč ale mluvím o dva roky starém filmu...
Dneska jsem díky stránkám jednoho z mých učitelů na VŠE narazil na tento web, který mj. mapuje rozsáhlé články o zajímavých událostech a časosběrnou metodou je najednou zveřejní, aby zachoval kontinuitu události. (taková internetová Helena Třeštíková) Před pěti dny tento web zveřejnil články týkající se vzniku a rozvoje Facebook.com. Přiznávám, že jsem svůj dnešní večer nestrávil dvakrát nejefektivněji, ale většina článků (a především citací Marka Zuckerberga) byla svým geekovským způsobem fascinující, že jsem je přelousk. A teď k pointě...
Nemůžu si pomoct, ale Fincher svou výbornou režisérskou řemeslností (a především Sorkin svým scénářem) vytvořil veřejné mínění, jež dle mého názoru, tak úplně neodpovídá pravdě. Filmový charakter Marka Zuckerberga je motivován především touhou po lepším životě, po elitních harvardských klubech, glamour parties a po glamour studentkách. Nicméně z raných článků (rok 2005) vyplývá, že Zuckerberg žádné ultimátní cíle neměl, byl pohlcen vlastním projektem a sám sebou (z jeho komentářů lze vyčíst lehkou aroganci). Scénář k filmu The Social Network byl napsán člověkem fungujícím mimo IT průmysl, který odhadoval motivy hlavního hrdiny dle svých vjemů a životních zkušeností. A v tom je jádro pudla. Před vynesením soudu nad jakýmkoliv jedincem bychom se měli podrobně zamyslet nad jeho motivy, nad prostředím ze kterého pochází, nad jeho sociálním statutem atd.. (nejočistnější je tento proces u rodičů, se kterými v mládí v 99% nesouhlasíme a nyní jim s odstupem času dáváme za pravdu)
Dle mého názoru si Mark Zuckerberg nezaslouží odsouzení, tak jak je nám to Hollywoodem naznačováno, ale pochopení. Mark Zuckerberg vytvořil neuvěřitelně dvojsečnou zbraň, kterou ještě málo kdo z nás umí používat... A to že se díky této zbrani stal miliardářem? Proč ne...

Posuďte z videa zda si zasluhuje více soucit či odsouzení...


Na závěr pár zajímavostí a fotek:
  • když byl Mark Zuckerberg lyžovat v Coloradu, měl vždy v báglu svý Sony VAIO, aby mohl reagovat na uživatele Facebooku
  • oba dva zbylí zakladatelé Facebooku (Moskovitz, Hughes) už z firmy odešli 
  • Hughes byl hlavním koordinátorem online volební kampaně Baracka Obamy
  • Mark Zuckerberg má na vizitce napsáno: "I´m CEO...bitch"
  • Bratři Winklevossové se účastnili olympiády v Pekingu
  • Oba tyto bratry ztvárnil ve filmu pouze jeden herec - Armie Hammer
Skvělej trailer na Social Network:

Facebook Board of Directors:
Bratři Winklevossové a Dyvia Narendra:

pondělí 6. února 2012

ADM news vol. 1

1. ACTA hype
2. Dvě tváře nacionalismu
3. Nový druh prezidenta

1. SOPA, PIPA, ACTA... kdo nezná jako by nežil. Za celý týden jsem si nedokázal vytvořit jednoznačný názor na dění kolem těchto čtyřpísmených označení. Asi díky tomu, že se na věcnou diskusi nabaluje čím dál tím víc mladejch punks s maskou Anonymous a celou ji devalvují. Krást filmy a hudbu je podle mě prostě špatně. Pokud autor nesvolí stažení z netu zadarmo, pak bychom mu jednoduše měli zaplatit. Diskuse by se měla otevřít především nad tím, jakým způsobem dostat naše peníze k autorovi, bez nadměrného přerozdělování mezi middlemany (distribuční společnosti) - internet k podobné diskusi a řešením doslova vybízí. Digitální věk s sebou nese ohromnou změnu, změnu kterou velké nahrávací společnosti neradi vidí a na kterou reagují. Spisovatel, hudebník, DJ, filmař, ti všichni dnes vědí kdo je jejich publikum, komunikují s ním online, zásobují jej zákulisními videii, umožňují ochutnávky z připravované knihy/alba/filmu atd. atd. a postupně smazávají onu bariéru, jež mezi autorem a publikem dříve logicky existovala. - a právě o tom je první video. Ne o Anonymous, Ne o Pirátech, Ne o iniciativách svolávající nejrůznější bojkoty (silně pochybuju, že podpořím přímo autora nějakého filmu, když na jeho film nepůjdu do kina, tak jak to po mne žádá tahle výzva: Žádné kino! Protest proti ACTA! Například Huga si tenhle měsíc ujít nenechám.), ale o svobodě internetu. To jest prostředí, jež je motorem inovací a neomezeným prostorem pro sdílení ideí, prostředí, jež by mělo vytvořit těsnější pouto mezi autorem a jeho čtenářem, posluchačem, fanouškem, divákem...

2. Ach jo, ten Pakt rozpočtové stability. Ach jo, ta suverenita. SU-VE-RE-NI-TA. Naše země minulý týden opět prokázala jak hrdinně bojovat proti "zlým bruselským byrokratům" (jež jsme si sami dobrovolně zvolili do organizace do níž jsme sami dobrovolně vstoupili). Jasně jsme dali najevo, že nechceme spolupracovat s 25 ostatními evropskými zeměmi, že chceme být suverénní, že my Evropu nepotřebujeme (to ona nás). Lokální (a dalo by se říci i "lokajní") polívčička nejhrubšího zrna, sledující lokální (partajní) zájmy jedný lokální strany. Je to všechno až úsměvné a hlavně předvídatelné. V době krize roste nacionalismus a nenávist vůči všemu cizímu a volební hlasy tak leží volně na ulici - stačí jen natáhnout ruku. Není nic snazšího než se vymezit proti EU (tj. organizaci jež vznikla mj. proto aby zabránila válkám ve jménu onoho ismu). Na toto téma bylo napsáno minulý týden tuny řádků (mohou být řádků tuny?), takže cokoliv navíc je zbytečné.
Jiný druh nacionalismu od včerejška koluje na státních TV v USA. Jedná se o reklamu na Chrysler, ve které vystupuje americká ikona Clint Eastwood. Hlavními motivy však zde nejsou nenávist, vymezování se, kritika, ale motivace, hrdost a tvrdá práce. Jakkoliv se mi kampaně typu "Buy American" nelíbí, tak mám rád motivační projekty/nápady/proslovy (např. filmový: Theoden v LOTR, Achilles v Troje, Leonidas v 300...)


3. S nadsázkou se dá říct, že od nového roku Tomio Okamura ovládá mediální prostor. Fanoušci New World Order už mají pravděpodobně připravenou konspirační teorii o mediálním spiknutí, avšak za Okamurovým mediálním boomem nestojí nic jiného než schopnost propojení nových médií s lehce extrémními názory. Kolik z vašich lokálních politiků aktivně bloguje (na idnes.cz), natáčí videoblog (na stream.cz), spravuje facebook, atd. atd.? Jestli je větší otevřenost potenciálních kandidátů onen fenomén "celebritizace", jež s sebou ponese přímá volba prezidenta, a před kterým varuje hlava státu, pak jsem jedině rád. Čím více budou kandidáti přímo otevření veřejnosti, tím více se vyvarují případnému mediálnímu šumu, tím více kritické zpětné vazby vyvolají a tím více se dozvíme o obsahu jejich sdělení (zároveň obrovským tempem roste možnost sama sebe zdiskreditovat). Síto nových médií je neúprosné... Pokud si kovaní konzervativci myslí, že by se o volbě prezidenta mělo rozhodovat v hotelu Savoy, cukrárně u Myšáka, nebo v salóncích Bodeguity, tak se zásadně mýlí a já si raději pustím (úsměvný) videoblog Tomia Okamury.)  

pátek 3. února 2012

Proč mám rád VŠE




"To je opravdu škoda, že VŠE taky nepořádá podobný prezentace semestrálních prací a projektů. Ale je to logický, protože se většinou jedná o naprosto zbytečný powerpointový prezentace shromažďující a popisující data v horším případě z Wikipedie a v tom lepším z Outlooků světových organizací."  říkal jsem si onoho středečního odpoledne na výstavě Anastomosis v DOXu (která je mimochodem naprosto skvělá - zvlášť pro obyvatele Prahy). Postupem výstavy se mé úvahy dál a dál ubíraly směrem absolutního negativismu a vnitřního hanobení mé alma mater.

STOP.

Taková hrůza to snad nebyla ne? Člověk by neměl sám sobě nalhávat, že každá věc co dělá (např. vysoká škola) je skvělá a že ho čeká zářná budoucnost (od toho jsou kamarádi z jiných škol a příbuzní). Ale apriori dissovat každej aspekt výše zmíněný instituce je taky hloupost, a proto jsem se po tomto článku rozhodl o VŠE napsat i pár pozitivních řádků.

aneb 10 věcí co mám na VŠE rád...

  1. isis (+ veškerý byrokratický servis)
  2. letní posezení v akademickém klubu na terase
  3. možnost praktikovat šerm, Taiči a podobný sporty
  4. salát v menze do 10 dkg zadarmo
  5. možnost diverzifikovat neuspokojení z hlavní specializace vedlejškou
  6. předměty: Informace a fenomén myšlení; Regionalismus ve SE; Prezentace a komunikace informací; VizKom; Analýza trhu ICT
  7. možnost 5x neudělat finanční teorie a stejně dostudovat
  8. čistý záchody (pokud zrovna neúřaduje Lord Hoven)
  9. svobodu při sestavování rozvrhu... (ta se hodí zvlášť když se svůj hlavní jazyk musíte naučit v průběhu studia  a pak vše dohánět během jednoho semestru viz. obrázek)
  10. ...katedru románských jazyků (konkrétně všechny učitele Frj.))

čtvrtek 2. února 2012

Kafka on the (Tel Aviv sea) shore

Píše se rok 2009 a ve svých 126 letech je v Tel Avivu popraven Franz Kafka. Na základě vykonstruovaného procesu...

Naštěstí po sobě zanechává rozsáhlou emailovou komunikaci ze svých "izraelských" let, kterou posbíral německý umělec Volker Marz a v těchto dnech je ke shlédnutí v DOXu. A to i včetně dopisu Baracku Obamovi, jehož Kafka nazývá "velikonočním zajíčkem", aby se mu za toto označení následně omluvil. Pokud člověk (stejně jako já) vyhledává na výstavách sedací plochy, tak vás Volker (respektive DOXaři) usadí do útulnýho gauče před TV plnou jeho kafkovských klipů, který jsou ... no... řekněme kafkovský...)



Od čtení Kafky mě vždy odrazovaly 2 skupiny jeho čtenářů. 95% pseudointelektuálních hipstrů, jež si z něj vytvořili novodobou modlu svého společenského nepochopení a 5% pravých intelektuálů, jež sami zpochybňovali, že Kafkovi rozumí. Na základě výše zmíněné výstavy jsem si však dnes stáhnul Proces v pdf. S největší pravděpodobností bych ho našel doma v knihovničce, ale pod nátlakem ACTAtrendu jsem se zachoval jako rebel a bude mi úplně jedno když mi u dveří zazvoní FBI.)

středa 1. února 2012

VŠE Industry

Před pár dny (už tomu bude víc jak měsíc) jsem se účastnil schůze s naší Děkankou fakulty mezinárodních vztahů (FMV). Jednalo se o brainstorming na téma silné a slabé stránky FMV, který byl organizován za účelem přípravy na získání jistého certifikátu kvality, o jehož relevanci nemám ponětí.

Začalo se pozitivními věcmi. Kolegové (bylo nás tam asi tucet) otevřeně vyjadřovali svou spokojenost nad volbou FMV, padala slova jako kvalita, úspěch, praxe, Erasmus, odborníci, atd... Poprvé za 5 let mne u srdce hřál pocit, že jsem součástí onoho bezva namazaného soukolí úspěchu a že všechno běží tak jak má. Z opilosti budoucím úspěchem jsem však vystřízlivěl právě díky rychlému připomenutí oněch pěti výše zmíněných let. Ano, VŠE umožňuje studentům ve velké míře vycestovat na výměnné pobyty. Ano, VŠE v omezené verzi umožňuje absolvování odborných praxí v rámci studia. Ano, i na VŠE lze nalézt odborníky a Ano, někteří absolventi VŠE snesou ohodnocení "úspěšní". Tak v čem je problém? 

Problémů je samozřejmě dost a dost a ke cti naší děkanky slouží fakt, že většinu z nich uznává a v určitých oblastech i řeší (masovost, nedostatek kvantitativních metod, atd.), ale má výtka ji (bohužel) překvapila. Podle mého názoru je hlavním problémem FMV (a vlastně i celé VŠE) její neuchopitelnost. Není žádným tajemstvím, že se VŠE pohybuje ve vakuu mezi vysokými školami podnikového typu (např. mladoboleslavská VŠ) a vysokými školami univerzitního typu (např. UK - IES). Toto vakuum mezi vědou a praxí se neprojevuje pouze vágními studijními plány, jež většina studentů bez problémů stíhá i s plným pracovním úvazkem, ale především strachem. Drtivá většina studentů a mých kamarádů na FMV jednoduše neví co bude po škole dělat, ba co hůř - co by CHTĚLI po škole dělat, a tak se logicky bojí. A tento strach je opodstatněný. (na téma strachu doporučuju tuto knihu)

Dle představ vedení fakulty jsme vychováváni k vysokým pozicím v nadnárodních společnostech. Je tomu opravdu tak?

A jestli ano, tak jakým pozicím? V jakém sektoru? K jaké práci? Všechny předměty naší hlavní specializace jsou koncipovány, tak abychom "měli ponětí". Měli ponětí o mezinárodních vztazích, měli ponětí o mezinárodním právu, o vedení mezinárodních týmů, měli ponětí o ekonomii atd. atd.. V postakademickém světě (ten za okny VŠE) však nerozhoduje "ponětí", ale "znalost". Znalost věci řešit, znalost věci tvořit a nést za svou práci odpovědnost. I tak však zní odpověď na výše položenou otázku: ANO. Ano, jsme vychováváni pro pozice (rozhodně ne vysoké) v nadnárodních firmách, a to paradoxně kvůli svým neznalostem.

Studenti FMV nejsou po dokončení inženýrského studia ničím jiným než komoditou - jazykově vybavenou, základy matematiky a ekonomie vybavenou komoditou. Ať si to chceme přiznat nebo ne. Velké společnosti potřebují levné (neznalé) komodity, jež si vycvičí a zavážou do budoucna a zároveň jsou lehce nahraditelné, jako moderátoři televizních novin. Studenti pak bohužel lačně po těchto pozicích skočí a to už většinou v průběhu studia (ostatně ani já jsem nebyl částečně výjimkou). Jistota je jistota - jisté místo, téměř nulová zodpovědnost, dobrý peníze, na to jak málo toho umim - SUPER.

Proč rozjíždět vlastní projekty? Vždyť všechno už bylo vymyšleno. Proč zpochybňovat status quo? Proč nepočkat, až se přežene krize? Proč? Lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše. Nebo ne?