Mazánkovství made in CZ

O obtloustlých odborářích, kteří vyzývají z obrovského pódia k předčasným volbám, už si v kontextu ultrakomunisty Štěcha (dnešního předsedy Senátu) nelze myslet nic jiného, než že si připravují "poodborovou" kariéru v ČSSD. Když k tomu připočtu dnešní OVM a pohled na Jaroslava Zavadila s jeho zlatými hodinkami a zlatým prstenem okamžitě se mi vybaví zlatem ověšení odboráři s filmu Invaze barbarů. Tato sebenaplňující se cliché však nemohou překrýt realitu včerejšího dne.

Je totiž strašně jednoduchý urážet odbory a odboráře...

Nazývat je lůzou a burany je zárukou popularity (obzvláště v Praze). Bagatelizovat 100 tisíc lidí na Václaváku přirovnáváním k ovcím pak není nic jiného než projevem arogance moci. To že jsou lidi nasraný napříč politickým spektrem se říká od roku 1999 (Děkujeme, odejděte!) a fakt, že s tím pokaždé když mají možnost (ve volbách) nic nedělají je viditelný ještě déle. (Ostatně dnes to říkal v OVM i profesor Milan Zelený, jehož kultivovaný projev byl příjemným balzámem v porovnání s J. Drábkem a J. Zavadilem.) Lidi budou nasraný pravděpodobně i po předčasných volbách a nikdo se nemůže divit. Problém asi nebude jen v aktuální vládě. Jasně. Vláda, jejíž hlavní partaj je symbolem pro korupční chování a klientelismus a jejíž spoluúčastníci jsou buďto ze samotného klientelismu zrození (VV), či marketingovým recyklátem pro studenty a střední generaci (TOP09), asi nemá už žádný smysl k existenci, ale vzpomeňme si na minulé volební období.

Tehdy tato vláda měla obrovsky silný mandát, čímž společnost vyslala jasný signál: "Jsme připraveni se uskromnit, chceme zodpovědné hospodaření!" Proč tedy takovýto potenciál nedokázala využít a shořela (hoří) jako papír? Ukázalo se, že oddělit čistě technické spravování státu od vize a ideálů prostě nejde. (Proč mám při psaní těchto dvou slov pocit, že jsou v ČR neuvěřitelně zprofanovaná?) Nejenže tato vláda žádnou vizi nenabízí, ale hlavně nenabízí ani osobnosti, které by ji mohli reprezentovat. Proč? Trpí snad česká společnost nedostatkem takových lidí? Samozřejmě že ne. Jenom se jim naprosto logicky nechce vstupovat do systému mocenských her mezi stranickými aparáty. A komu by se taky chtělo.

V brazilském filmu Tropa de Elite jsou běžní policisté vyobrazeni jako symbol korupce a úplatkářství. Vědí to mezi sebou, vědí to drogoví dealeři a ví to celá společnost. Pokud se do jejich řad přece jenom rozhodne vstoupit slušný člověk, tak je okamžitě deformován prostředím anebo odstaven na vedlejší kolej, aby nemohl tak říkajíc "škodit". A přesně taková situace je cítit ze všech parlamentních stran. Buď to budeš dělat jako my, nebo jdeš proti nám a adios. Kdopak asi tyto pořádky v ČR nastavil?

Možná že jsem opravdu odtržen od reality České republiky roku 2012. Možná opravdu všichni mimo Prahu živoří jenom kvůli aktuální vládní politice a oranžovo-rudá, či oranžovo-kalousovská koalice je cestou ke spasení. Ale jedno se nám Pražákům, odtrženým od reality, upřít nedá. Na rozdíl od většiny zbytku republiky jsme měli téměř desetiletou zkušenost, jak probíhá společná vláda dvou velkých stran v té nejryzejší podobě. Každý včetně médií ví, že Bém s Mazánkem byli jen vrcholkem pyramidy.

Nahrazování vlád ODS a ČSSD dříve mělo v konečném důsledku vliv pouze na jména firem, které si přerozdělí veřejné zakázky. Dnes už je úplně jedno, jaká z těchto stran vládne.

Kroužkování by mělo být odrazovým můstkem k dalším změnám. Já myslim, že to pude. Co myslíš Kolibříku?

PS. Psát o politice mě opravdu silně nebaví, což je bohužel vidět i na kvalitě mých politických článků, ale kdybych tak nečinil, připadal bych si jakou součást těch co rezignovali.

Holešovská výzva aneb nejhorší ze všeho jsou trpaslíci

Psát o politice v ČR je stejně zbytečný jako diskutovat v Brazílii o fotbale (stačí si vzpomenout na veřejné protesty proti nenominování Romaria na MS 2002) - každý na ni má názor a každého názor je ten jediný správný. Internet je doslova přehlcen politickými články, sloupky, glosami, blogy a každý z těchto zdrojů se nás většinou přes balast urážek a extrémních přirovnání snaží přesvědčit, že je to právě on, kdo nabízí ta pravá a jediná FAKTA (Bára Tachecí by tak teoreticky měla mít radost). Žádné síto, jež by efektivně definovalo jejich věcnou objektivitu a přínos neexistuje, a tak je jejich životnost většinou maximálně den až dva. Následující řádky z pohledu životnosti nebudou výjimkou. Naprosto bezpečně se ztratí v kyberprostoru a jejich impakt bude nulový, a to především proto že se jedná spíše o úvahu, než-li o prezentování zaručených "faktů".

Od každé demonstrace konající se na Václaváku je vždy potřeba odečíst cca 151 lidí - 150 turistů a holohlavého pána s cedulí hlásající, že ho stát obral o veškerý majetek (bohužel nevím podrobnosti), jenž se s železnou pravidelností účastní naprosto všech pražských demonstrací, manifestací a průvodů. Když jsem se tak v pátek ze zpráv dozvěděl, že se zde konala protivládní demonstrace čítající 849 lidí, nijak zvlášť mne to zpočátku nevzrušovalo. Kombinace prazvláštních transparentů a fakt, že z každého záběru hrála jiná písnička od Karla Kryla, už mne donutila vygooglovat si nápis, který zdobil odznáček každého z nich, tj. Stydím se za vládu ČR a chci její demisi. Kromě vysoce konstruktivních požadavků Holešovské výzvy, která tuto aktivitu pravděpodobně zaštiťuje (nebo nezaštiťuje?), nalezneme na "Stydím se" Facebooku i obrázky a výkřiky ze kterých by (nejen) Karlu Krylovi bylo dosti nevolno.

Tím opravdovým motivem, proč dnes vlastně píšu tento článek však byly až dnešní OVM a především záznam pátečního Hydeparku se Slávkem Popelkou - odkaz zde. (ve zkratce se jedná o nenávist k vládě, nenávist k prezidentovi, nenávist k církvím, nenávist ke všemu a všem, všechno je špatně, ale sám neumím kloudně zformulovat jakákoliv řešení) Nejde totiž vůbec o nějakou Holešovskou výzvu, jejíž členové (dle Popelky a názorů na FB + www) dle mého názoru docela výstižně spadají do marketingového segmentu "Nostalgičtí komunisté" (terminus technicus), ale o celkový přístup k politice ve chvíli, kdy můj názor je v opozici. Tj. negace, destrukce, stěžování si, nenávist apod.. Nevím. Možná se jedná jen o individuální případ Slávka Popelky, možná se jedná jen o konkrétní lidi z aktuální výzvy, podle mě však Popelka jen nastavuje zrcadlo většinové české společnosti. 

Není žádným tajemstvím, že Česká republika je např. v porovnání s našimi sousedy prosáklá negativismem skrz naskrz. Stačí si pravidelně číst na Mediáři výtah z Trojice nejdůležitějších zpráv podle České televize, Novy a Primy & titulky hlavních článků Blesku, MF Dnes, Práva, HN a Lidovek. (mým osobním vítězem tohoto konkrétního odkazu je třetí zpráva Primy, tj. navzdory tomu, že bylo celý den krásné počasí, řidiči bourali na ranní námraze). Když nám něco nejde, tak za to většinou může vláda, potažmo stát. Buďto je ho moc (velký daně, spolupráce s Evropou, socko, zdrávko, atd.) a nebo je ho moc málo (malý dávky, malý důchody, atd.). Je život v ČR ale opravdu tak hrozný?

Máme 7. nejnižší nezaměstnanost v celé EU (menší než Švédsko, Dánsko, Francie, Finsko, atd.) a ve výši veřejného dluhu vůči HDP jsme rovněž 7. nejlepší z EU (opět před zmiňovanými státy). Žijeme v době bezprecedentní transformace (nemám rád slovo krize), kterou odstartovala nejhlubší recese od Velké hospodářské krize. Musíme tedy porovnávat svou výkonnost s ostatními zeměmi a regiony a ne slepě upozorňovat, že před 5ti lety bylo líp. Fakt, že se Holešovská výzva společně s opozicí a pražským taxikářem Zdeňkem Ponertem snaží vyvolat hysterii, že žijeme v nejhorším období po listopadu 89, je legitimní a odpovídá jejich personální zainteresovanosti, ale je potřeba vidět věci v širším kontextu. Asi nás opravdu pálí dobré bydlo... Místo hledání nových inovativních řešení, diskusí nad budoucností a směřováním euroatlantického společenství, zakládání nových firem, efektivizaci vlastního fungování a tvrdší práce, v nás aktuální ekonomická situace vyvolává pouze touhu po osobní jistotě (hlavně neriskovat) a pokud nemám ani ji, tak za to může kdo? No přece stát. Jde se demonstrovat. Ano, je potřeba říci, že stát má krev na rukou. Za posledních 20 let nateklo do kapes politiků nespočitatelné množství veřejných peněz (Gross, Bém, Grégr, Mostecká uhelná, atd.), nicméně poptávat destrukci systému není řešením. Řešením nejsou ani transparenty typu "Chceme vládu lidu", či "Demisi vlády" (ale ani "Intelektuálové jděte už do hajzlu"). Demise vlády nevyřeší miliardové ztráty na veřejných zakázkách, kterými je ČR pověstná. Ostatně ČSSD v minulých letech dost jasně prokázala, že co se týče čerpání těchto peněz do vlastní kapsy (ať už na penzionek, byt na Barrandově, nebo na Floridě, atd.) si s ODS v ničem nezadá. Ta však zatím své prvenství s náskokem drží. Pokud cílem občanských iniciativ je opravdu touha věci měnit k lepšímu a ne pouze být viděn v hlavním zpravodajství České televize, tak se musí začít tak říkajíc od píky. Občanská společnost musí jít po konkrétních kauzách, urgovat konkrétní lidí, požadovat konkrétní dokumentaci a nabízet konkrétní řešení. Příkladem budiž iniciativa Respekt Institutu v případě Opencard, která výše zmíněná kritéria splňuje. 

Zaměřovat se na konkrétní, třeba i lokální problémy není možná tak mediálně atraktivní (prozatím), ale potenciál na jejich vyřešení či změnu je nezměrně vyšší, než u celospolečenských témat. Bohužel je to tak. Stačí si vzpomenout na iniciativu "Děkujeme, odejděte!", kdy přes milion lidí požadovalo odchod starých struktur (Klause a Zemana) a výsledkem byla pouze frustrace z neschopnosti a nemožnosti měnit věci veřejné. Apriorní nasranost a negativismus, jež v politice nastavily dvě velké strany, má na společnost demotivující vliv a lidé ztrácejí zájem o veřejný život, což pro tyto strany je pouze voda na mlýn. Taky by se mi líbila výzva "Děkujeme 2" volající po odchodu Kalouska, Klause, Sobotky a všech véčkařů a komunistů z politického života, ale vedla by stejně jako Holešovská výzva k nulovému efektu. Není lepší se zaměřit na vlastní morální integritu a personální ekosystém (bezprostřední prostředí kolem mne) a zde požadovat konkrétní změny? Dočkáme se někdy v ČR od lídrů opozice vět typu: "OK, prohráli jsme volby, respektujeme demokracii, pojďme konstruktivně budovat naší zem."?

Asi je to tim, že je dneska opět krásný slunečný počasí, ale myslím si, že život v Čechách není tak špatný, tak pojďme pracovat s tím co máme, aby to bylo ještě lepší. Poptávejme změnu nejdřív po sobě a svém bezprostředním okolí a pak teprve po státu a systému.

VŠE Industry

Před pár dny (už tomu bude víc jak měsíc) jsem se účastnil schůze s naší Děkankou fakulty mezinárodních vztahů (FMV). Jednalo se o brainstorming na téma silné a slabé stránky FMV, který byl organizován za účelem přípravy na získání jistého certifikátu kvality, o jehož relevanci nemám ponětí.

Začalo se pozitivními věcmi. Kolegové (bylo nás tam asi tucet) otevřeně vyjadřovali svou spokojenost nad volbou FMV, padala slova jako kvalita, úspěch, praxe, Erasmus, odborníci, atd... Poprvé za 5 let mne u srdce hřál pocit, že jsem součástí onoho bezva namazaného soukolí úspěchu a že všechno běží tak jak má. Z opilosti budoucím úspěchem jsem však vystřízlivěl právě díky rychlému připomenutí oněch pěti výše zmíněných let. Ano, VŠE umožňuje studentům ve velké míře vycestovat na výměnné pobyty. Ano, VŠE v omezené verzi umožňuje absolvování odborných praxí v rámci studia. Ano, i na VŠE lze nalézt odborníky a Ano, někteří absolventi VŠE snesou ohodnocení "úspěšní". Tak v čem je problém? 

Problémů je samozřejmě dost a dost a ke cti naší děkanky slouží fakt, že většinu z nich uznává a v určitých oblastech i řeší (masovost, nedostatek kvantitativních metod, atd.), ale má výtka ji (bohužel) překvapila. Podle mého názoru je hlavním problémem FMV (a vlastně i celé VŠE) její neuchopitelnost. Není žádným tajemstvím, že se VŠE pohybuje ve vakuu mezi vysokými školami podnikového typu (např. mladoboleslavská VŠ) a vysokými školami univerzitního typu (např. UK - IES). Toto vakuum mezi vědou a praxí se neprojevuje pouze vágními studijními plány, jež většina studentů bez problémů stíhá i s plným pracovním úvazkem, ale především strachem. Drtivá většina studentů a mých kamarádů na FMV jednoduše neví co bude po škole dělat, ba co hůř - co by CHTĚLI po škole dělat, a tak se logicky bojí. A tento strach je opodstatněný. (na téma strachu doporučuju tuto knihu)

Dle představ vedení fakulty jsme vychováváni k vysokým pozicím v nadnárodních společnostech. Je tomu opravdu tak?

A jestli ano, tak jakým pozicím? V jakém sektoru? K jaké práci? Všechny předměty naší hlavní specializace jsou koncipovány, tak abychom "měli ponětí". Měli ponětí o mezinárodních vztazích, měli ponětí o mezinárodním právu, o vedení mezinárodních týmů, měli ponětí o ekonomii atd. atd.. V postakademickém světě (ten za okny VŠE) však nerozhoduje "ponětí", ale "znalost". Znalost věci řešit, znalost věci tvořit a nést za svou práci odpovědnost. I tak však zní odpověď na výše položenou otázku: ANO. Ano, jsme vychováváni pro pozice (rozhodně ne vysoké) v nadnárodních firmách, a to paradoxně kvůli svým neznalostem.

Studenti FMV nejsou po dokončení inženýrského studia ničím jiným než komoditou - jazykově vybavenou, základy matematiky a ekonomie vybavenou komoditou. Ať si to chceme přiznat nebo ne. Velké společnosti potřebují levné (neznalé) komodity, jež si vycvičí a zavážou do budoucna a zároveň jsou lehce nahraditelné, jako moderátoři televizních novin. Studenti pak bohužel lačně po těchto pozicích skočí a to už většinou v průběhu studia (ostatně ani já jsem nebyl částečně výjimkou). Jistota je jistota - jisté místo, téměř nulová zodpovědnost, dobrý peníze, na to jak málo toho umim - SUPER.

Proč rozjíždět vlastní projekty? Vždyť všechno už bylo vymyšleno. Proč zpochybňovat status quo? Proč nepočkat, až se přežene krize? Proč? Lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše. Nebo ne?

Dámy (z) ekonomky

Nedávno mi Terka řekla, že viděla na ČT24 kousek pořadu Tah s dámou, ve kterém byl hostem mmj. Tomáš Sedláček, a jelikož Tomáše Sedláčka rád poslouchám, tak byla náplň předvánočního večera jasná.

Voila: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10315089302-tah-damou/211411058160045/video/

Odhlédnu-li od obsahu, je pro mne nejzábavnější/nejzajímavější forma, jakou se řečníci prezentují. Dámy vědí, dámy nám říkají jak to přesně je a jak to přesně bude, dozvídáme se o hroucení států, společnosti, o agónii atd., do toho pár afektovaných poznámek typu, "buďte gentleman", nebo "dáma z Německa" a Sedláčkova (kladoucího si otázky, používajícího kondicionál, vyzývajícího ke spolupráci a umírnění) představa o klidné rozpravě s příjemnými dámami nad karafou vody bere za své. Fakt, že zůstalo pouze u nervózního poklepávání pravou nohou jde Tomášovi k duhu. Kdo z nás by to vydržel?.)

I přesto, že nám dámy nabízejí zaručené recepty řešení dluhové krize (od bankrotu půlky Evropy po zestátnění největších bank), jsou dle mého názoru ony samy jejím produktem. Každá krize plodí radikálnost - v tomto případě radikálnost projevu a radikálnost názorovou (ta nemusí být vždy na škodu). V době krize roste poptávka po radikálních řešeních a po radikálním vystupování (viz. Bátora, Tea Party, Vandas, atd.) a ve společnosti, ohrožené představou, že jí končí léta vysoké spotřeby, roste touha trestat, nepomáhat, soudit...

Tato názorová radikálnost a s ní spojený radikální projev, skýtá dle mého názoru v oblasti médií 2 velká nebezpečí:

• Radikálnost prodává - média (logicky) uspokojují poptávku po těchto názorech, a tudíž v určitých tématech vzniká představa, že se jedná o většinový názor, ale především nedostává (poměrově) prostor ucelená debata nad globálnějšími řešeními, jež jsou zahalena hávem pochybností, ideí a neuchopitelnosti
• Radikálnost vytváří iluzi pravdy - kdo zní přesvědčivěji? duo Švihlíková Šichtařová (mmj. obě bývalé studentky VŠE) nebo Tomáš Sedláček? 

Mně osobně v tomto procesu nejvíce fascinuje právě aktuální mediální diskurs a způsob jakým by mainstreamová média mohly působit jakožto moderátor diskuse nad budoucností Evropy. Ale o tom až jindy...)

Na závěr 1 odkaz:

Jak já si představuji přístup diskutujících v pořadu ČT24: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10252839638-hyde-park/211411058081220/video/