150 milionů v hotovosti a desítky kil zlata, Nečas, Nagyová, Bárta, Tejc, bible, Hitler and many more

Víme kdo je Pavel Drážďanský?
Ok, tak něco lehčího.
Každý si asi pamatujeme Vladimíra Zavadila.
Ne? Tak jinak.
Vzpomeňte si na Ibragima Todaševa a...
Wait a minute.
Kde je Hořín?

Co je to za jména? Znali jsme je? Měli bychom je znát?

Pavel Drážďanský je šéf Konstruktivy branko, která měla za sedmičku vína rekonstruovat Rathův Buštěhrad. Vladimír Zavadil je bejvalej Stbák, kterej na příkaz Šloufa den před prezidentskýma volbama zveřejnil nacionalistický plakát v Blesku proti jednomu z kandidátů. Ibragim Todašev je kamarád bratrů Carnajevů, kterého zabil agent FBI při výslechu a konečně Hořín je jedna z nejvíce postižených obcí při současných povodních.

Ale co mají společného?

1. o každém z nich se v určitém časovém okamžiku informovalo napříč většinou médii
2. každé jméno nekonečně mnohokrát padalo v online reportážích v průběhu jednoho a více dní
3. každý z nich je součástí velké kauzy (události) o které čt24 měla vícedenní speciál (kauza Rath, prezidentská volba, stíhání Džochara Carnajeva, Povodně 2013)
4. nikoho dnes už nezajímají (kromě rodiny Pavla Drážďanského a Ibragima Todaševa, Miroslava Šloufa a obyvatel Hořína)

Kauza Rath je stará něco přes rok, volba prezidenta něco přes 100 dní, Carnajev něco přes měsíc a Hořín něco přes den. Životnost těchto kauz byla a je dána časem, než se objeví kauza/konflikt/událost nová, víc šokující, víc aktuálnější. (Syřané by mohli vyprávět) Konzumujeme zpravodajství stejně jako jogurty. V den zveřejnění zprávy horlivě diskutuje na sociálních sítích, vymýšlíme vtipy, organizujeme hnutí, druhý den už nás to "neustálý připomínání povodní/Ratha/11. září" začíná otravovat a třetí den už diskutujeme o laku nehty/mac vs. PC/botech a jsme lační po další novince.

Informace byla degradována na produkt. Stejně jako v každém odvětví existují i zde dobré produkty (které jsou většinou dražší) a zmetky (které jsou levnější). Prokletím informací zůstává, že všechna online (real time) zpravodajství jsou zadarmo a to jak ta kvalitní tak ta nekvalitní. Vzniká tak obrovská houba online informací, kterou nestíháme absorbovat, ba ani nestíháme kriticky analyzovat její obsahovou kvalitu. Nakonec nám tak z této houby nezbývá nic jiného než nasát pár vybraných informací, kterým věříme (chceme věřit) a které se co nejvíce trefují do našeho světonázoru (a pak je samozřejmě sdílet). Nákupu jogurtu v našem životě přikládáme důležitost právě a pouze v momentě kdy jej nakupujeme a kdy jej konzumujeme. Je přece tolik důležitějších věcí...

A tak to je a bude i s jogurtem Nagyová.

Procházíme tím samým kolečkem jako u běžný politický kauzy.

Čt24 online.

Nečas se potí, banalizuje situaci.

Filip mluví o morálce.

Ano ten komunista.

Kníže spí.

Tejc mluví o lidech, o všech lidech, o všech normálních lidech.

Levice tleská.

Přichází Zaorálek.

Ztlumujeme TV (počítač) o 10 stupňů.

Dále Kalousek (jediný rétoricky vybavený člověk v PSČR) fabuluje.

Pravice tleská.

Kníže spí.

Jirka Šlégr se loučí a geniálně stírá všechny co se mu smáli.

Konec.

Osobně pro celý kolotoč infotainmentu mám pochopení. ČT podle mě odvádí neuvěřitelně kvalitní práci. V tak delikátním a kruhovém vztahu jakým je médium - příjemce, nelze označit viníka, nelze exaktně pojmenovat problém a vyřešit ho. Jen mám takový pocit, že na obou stranách chybí vnímání komplexity a mantrou zůstává okamžitost, krátkodobost a krátkozrakost.

Ale co, teď máme na práci důležitější věci.

MILOŠ na hrad !!!

Nikdo neumí pojmenovat českou malost líp než Miloš Forman. Miloš Forman Vás urazí, vy se tomu nejen zasmějete, ale nakonec i zatleskáte. To je zároveň největší deviza i prokletí našeho češství - v konečném důsledku je nám všechno u prdele. A já mám tuhle vlastnost docela rád.

To neustálý hledání výmluv proč něco nejde, tu sebeironii z vlastních proher i ten maloměšťáckej alibismus, když má člověk přijmout odpovědnost. Hlavně že je na pivo. Nechápu proč nás na prvním stupni ZŠ mučili s Boženčinou Babičkou, když film "Hoří, má panenko" naprosto ideálně slouží jako dokonalý exkurs a okno do duše našeho národa. (btw. výběr královny krásy (viz. obrázek) z tohoto filmu, nebezpečně připomíná tuto přímou volbu) Proto říkám: "Miloš Forman na hrad!" - nikdo nezná lépe tento národ než on!

Miloš (Forman samozřejmě) nekandiduje. Bohužel. A tak jsem se v rámci prokrastinačně-masochistické terapie rozhodl mrknout na netu na první a zároveň poslední kandidátskou debatu - SUPERDEBATU! (Je fakt, že lví podíl na tom měl mail od kamaráda, který říkal, že na ní probíhaly soutěže v recitování básní.) Byl to samozřejmě promrhaný čas, tak už to u prokrastinace bývá, ale ty reminiscence na Formanovo dílo mě tak bavily, až jsem postupně zjistil, že Forman nevědomky zhmotnil téměř každého současného kandidáta v nějakém ze svých filmů. Zde jsou ony asociace:

1. Zuzana Roithová - Andula (Lásky jedné plavovlásky)

Blonďatá Andula je tak trošku naivka. Všichni jí maj rádi, ale vzít si jí za ženu (zvolit prezidentkou) to ne. Je nejsympatičtější ze všech ze Zruče (ČR), dokonce už byla i v Praze (Bruselu), kde všechno šlo podle jejího plánu (nebo to aspoň tvrdí), ale dokázala by šéfovat celý Zruči?






2. Jan Fischer - Lorenzo (Goyovy přízraky)

Kam vítr tam plášť, aneb tenhle klučina se neztratí v žádnym režimu, ba naopak v každym najde tu správnou skulinku, aby se dostal na jeho vrchol.






3. Jana Bobošíková - sestra Ratched (Přelet nad kukaččím hnízdem)

Já vím. Takovýhle přirovnání si sestra Ratchedová opravdu nezaslouží.










4. Táňa Fischerová - Sheila Franklin (Vlasy)

Stop War! Mír, Lásku, Družstevní ekonomiku, humanitu a korfbal na olympiádu!









5. Přemek Sobotka - kompars (ve všech filmech)

Přemek, neboli Unknown Person si zahrál kompars ve všech Formanových filmech (X let v Senátu), ale nikdo ho vlastně vůbec nezná. Kdo to je?








6. Miloš Zeman

Na zobrazení takovýhle postavičky je každý scénárista krátký. I kombinace sestry Ratcheedový a Lorenza je oproti Milošovi andělská. O těch největších s****ch se naštěstí točí dokumenty, ať už kultovní "Vládneme, nerušit" nebo "Tady je Šloufovo...".







7. Vladimír Franz - W.A. Mozart (Amadeus)

Tak tady je to jasný. Avantgardní hudební génius a podivín co si občas zachrochtá místo toho, aby se smysluplně vyjádřil. Tak trochu ale nevidí, že se na jeho talentu chtějí svézt jiní v čele se Salierim.








8. Jiří Dienstbier - Milda (Lásky jedné plavovlásky)

Milda je tak trochu trouba. Hraje si na velkýho klavíristu a světáka. Mladej kluk no, holky balí na Picassa a zve je do Prahy. Problém nastává, když fakt přijedou a neví o tom jeho vlastní rodiče (Sobotka+ Škromach), který ho pořád ještě vychovávaj, a vzniká tak trapná situace. Je to něco jako prodat vlastní obličej a nemít ani předjednanou podporu vlastní strany. Ale jinak asi hodnej kluk.


9. Karel Schwarzenberg - Josef II (Amadeus)

Josef II si žije ve vlastním vesmíru, který je izolován od reality, jelikož jediným kontaktem s realitou jsou jeho našeptávači v čele se Salierim (Kalouskem). Ti využívají Karla pouze jako maskota a loutku. Nejvtipnější na tom je, že Karel o tom ví, ale místo toho aby se jich zbavil, tak se chce dostat do funkce, kde by ho našeptávači neotravovali.


Bonus - Tomio Okamura - Andy Kaufman (Man on the Moon)

Tak je to fake? Nebo to neni fake?










My všichni voliči

Kouzlo bloudění

Není lepší období na cestování a výlety než s blížícím se koncem semestru. Člověk získá potřebný odstup od mikrosvěta srdceryvných capslockových mailů typu "NESTÍHÁME" a většina problémů spojených s jeho domovským prostorem mu zdáli najednou přijde naprosto banální.

Psát po nějakym čase stráveným v zahraničí, jak to v ČR smrdí, že je všechno šedý a lidi non-stop naštvaný, je strašně jednoduchý, a proto to neudělám (navíc to není pravda). Spíš mě ve spojení s krátkými výjezdy napadá otázka "Jak správně cestovat?".

Před pár léty jsem se probudil ve stanu před klasickým hip-hippie hostelem uprostřed Livingstone s obligátními žaludečními problémy (běžná praxe v Africe). Bylo mi fakt blbě. (Představte si kombinaci gyrosu z Národky s flaškou Dynybyl vodky krát dva a stále se ani trochu nepřiblížíte mému utrpení) Právě se ale vyráželo na rafty, odškrtnout si další políčko v deníku zážitků. Člověk byl unavený, naštvaný a hlavou se mu míhala jediná myšlenka - evropský záchod, ale přece bych si nenechal ujít takovýhle zážitek! Filosofie "Když už tu jsme, tak to musíme udělat/vidět" zde byla vyhnána svým způsobem do absurdity - časem, místem i davovou psychózou. Ten pocit po dojezdu byl opravdu super, tak v čem je problém? Problém je v nákladech obětovaných příležitosti. Občas mám pocit jako bych dával přednost kvantitě zážitků před jejich kvalitou. Tak například...

"Are you crazy or what?" zařval na mne bangladéšský Londýňan starostlivě tlačící kočárek přes přechod. Přejel jsem před ním rychlostí Romana Kreuzigera (aspoň tak jsem si připadal) na klasickém městském kole s reklamou Barclays. Problém byl v tom, že na semaforu zářila červená barva. No jo ale kdybych zastavil, tak by mi Peši ujel a navíc bychom nestihli vidět nějakou další důležitou památku/budovu/zajímavost (popravdě si ani nepamatuju kam jsme tenkrát jeli). Strávili jsme v Londýně 3 dny, byli ve všech důležitých galeriích a muzeích a viděli většinu důležitých budov a přesto jsem odjížděli s pocitem, že jsem téměř nic nestihli. Když dneska vzpomínám na tenhle výlet vybaví se mi Pešiho obličej po tom co si dal curry kuře, nebo švédští spolubydlící z hostelu pařící karty ve svym provizornim stanu, který si utvořili z palandy, ale nevybaví se mi ani jedno jediný umělecký dílo, či budova. Nula. Zip. Prostě nic.

Asi je jasné kam směřuji. Za dva Minulé týdny jsem za 5 dní v Amstru a den v Drážďanech nebyl ani jednou v muzeu, galerii, kostele atd. a přesto mám z každého dne ultimátní zážitek. Galeriemi pro mě byly tamní parky, ulice a lidé. V obou případech jsem cestoval s lidmi, kteří se rádi nechávali unášet celistvostí města, nevadilo jim bloudit a hlavně jim nevadilo "prostě být" (jak by řekl Michael Black Electro). Člověk si pak překvapivě víc užívá fakt, že projíždí parkem na sto let starém kole (a překonává tak fóbii), než kilometrovou frontu před muzeem Van Gogha. I přes klišovitost tohoto uvědomění se pak cítí neskonale svobodným.

A propos v ČR je spousta zajímavých galerií/muzeí/výstav do kterých nechodíme, jenom protože do nich můžeme zajít kdykoliv! Nedávno jsem s Terkou byl v NG ve Veletržním paláci a v Západočeské galerii v Plzni a načerpal tolik inspirace, jako v žádné jiné galerii venku. Netlačil mě totiž čas. Méně je někdy je více...

Mazánkovství made in CZ

O obtloustlých odborářích, kteří vyzývají z obrovského pódia k předčasným volbám, už si v kontextu ultrakomunisty Štěcha (dnešního předsedy Senátu) nelze myslet nic jiného, než že si připravují "poodborovou" kariéru v ČSSD. Když k tomu připočtu dnešní OVM a pohled na Jaroslava Zavadila s jeho zlatými hodinkami a zlatým prstenem okamžitě se mi vybaví zlatem ověšení odboráři s filmu Invaze barbarů. Tato sebenaplňující se cliché však nemohou překrýt realitu včerejšího dne.

Je totiž strašně jednoduchý urážet odbory a odboráře...

Nazývat je lůzou a burany je zárukou popularity (obzvláště v Praze). Bagatelizovat 100 tisíc lidí na Václaváku přirovnáváním k ovcím pak není nic jiného než projevem arogance moci. To že jsou lidi nasraný napříč politickým spektrem se říká od roku 1999 (Děkujeme, odejděte!) a fakt, že s tím pokaždé když mají možnost (ve volbách) nic nedělají je viditelný ještě déle. (Ostatně dnes to říkal v OVM i profesor Milan Zelený, jehož kultivovaný projev byl příjemným balzámem v porovnání s J. Drábkem a J. Zavadilem.) Lidi budou nasraný pravděpodobně i po předčasných volbách a nikdo se nemůže divit. Problém asi nebude jen v aktuální vládě. Jasně. Vláda, jejíž hlavní partaj je symbolem pro korupční chování a klientelismus a jejíž spoluúčastníci jsou buďto ze samotného klientelismu zrození (VV), či marketingovým recyklátem pro studenty a střední generaci (TOP09), asi nemá už žádný smysl k existenci, ale vzpomeňme si na minulé volební období.

Tehdy tato vláda měla obrovsky silný mandát, čímž společnost vyslala jasný signál: "Jsme připraveni se uskromnit, chceme zodpovědné hospodaření!" Proč tedy takovýto potenciál nedokázala využít a shořela (hoří) jako papír? Ukázalo se, že oddělit čistě technické spravování státu od vize a ideálů prostě nejde. (Proč mám při psaní těchto dvou slov pocit, že jsou v ČR neuvěřitelně zprofanovaná?) Nejenže tato vláda žádnou vizi nenabízí, ale hlavně nenabízí ani osobnosti, které by ji mohli reprezentovat. Proč? Trpí snad česká společnost nedostatkem takových lidí? Samozřejmě že ne. Jenom se jim naprosto logicky nechce vstupovat do systému mocenských her mezi stranickými aparáty. A komu by se taky chtělo.

V brazilském filmu Tropa de Elite jsou běžní policisté vyobrazeni jako symbol korupce a úplatkářství. Vědí to mezi sebou, vědí to drogoví dealeři a ví to celá společnost. Pokud se do jejich řad přece jenom rozhodne vstoupit slušný člověk, tak je okamžitě deformován prostředím anebo odstaven na vedlejší kolej, aby nemohl tak říkajíc "škodit". A přesně taková situace je cítit ze všech parlamentních stran. Buď to budeš dělat jako my, nebo jdeš proti nám a adios. Kdopak asi tyto pořádky v ČR nastavil?

Možná že jsem opravdu odtržen od reality České republiky roku 2012. Možná opravdu všichni mimo Prahu živoří jenom kvůli aktuální vládní politice a oranžovo-rudá, či oranžovo-kalousovská koalice je cestou ke spasení. Ale jedno se nám Pražákům, odtrženým od reality, upřít nedá. Na rozdíl od většiny zbytku republiky jsme měli téměř desetiletou zkušenost, jak probíhá společná vláda dvou velkých stran v té nejryzejší podobě. Každý včetně médií ví, že Bém s Mazánkem byli jen vrcholkem pyramidy.

Nahrazování vlád ODS a ČSSD dříve mělo v konečném důsledku vliv pouze na jména firem, které si přerozdělí veřejné zakázky. Dnes už je úplně jedno, jaká z těchto stran vládne.

Kroužkování by mělo být odrazovým můstkem k dalším změnám. Já myslim, že to pude. Co myslíš Kolibříku?

PS. Psát o politice mě opravdu silně nebaví, což je bohužel vidět i na kvalitě mých politických článků, ale kdybych tak nečinil, připadal bych si jakou součást těch co rezignovali.

15x příliš

Mám...

1. příliš mnoho filmů které bych chtěl zhlédnout
2. příliš mnoho knih které bych chtěl přečíst
3. příliš mnoho přátel se kterými bych se chtěl vidět
4. příliš mnoho cizích lidí které bych chtěl poznat
5. příliš mnoho informací které bych chtěl znát
6. příliš mnoho míst které bych chtěl navštívit
7. příliš mnoho hudby kterou bych si chtěl poslechnout
8. příliš mnoho akcí na které bych chtěl zajít
9. příliš mnoho webů které bych chtěl pravidelně navštěvovat
10. příliš mnoho druhů jídla a pití které bych chtěl ochutnat
11. příliš mnoho sportů a aktivit které bych chtěl pravidelně provozovat
12. příliš mnoho jazyků které bych se chtěl naučit
13. příliš mnoho geniálních projektů které bych chtěl dotáhnout do konce
14. příliš mnoho nápadů které bych chtěl začít realizovat
15. příliš mnoho předsevzetí které bych chtěl začít plnit

... a tak sedím většinu dní s laptopem na stehnech, knížkou rozevřenou na ochabujícím břiše, učebnicí vedle nohou, zapnutou ČT24 před sebou a hrající mp3 do sluchátek. Tj. nedělám vůbec nic. Okamžitost dnešních médií mne dohnala do všeobsažného nicnedělání zakrývajícího se pod rouškou multitaskingu a touhy po aktuálnosti. Snaha chápat/užívat/rozumět všechno a všemu vede pouze k pocitu obsahové povrchnosti...

Znáte ten pocit?

Kvalita naší práce, již není ovlivňována tím co děláme, ale tím co se rozhodneme nedělat...

O sdílení

Včera večer když jsem se přihlásil  na facebook a kromě tuny fotek jídel (tenhle fenomén mne nepřestává fascinovat), "soukromých" přání k narozeninám na veřejných zdech a obligátních kreslených vtipů typu FUUUUU (tentokrát nebyly žádný koťátka za volantem asi) jsem si všiml, že dvě informace sdílelo několik mých přátel nezávisle na sobě. První z nich byla fotka dvou fanynek Boston Bruins, které ve svých rukách třímaly obří nápis, že na střední škole třímaly (nejen v rukách) něco jiného, co patřilo hráči číslo 19 z domácího týmu Tylerovi "nějaký příjmení" (který projížděl okolo). Druhým odkazem pak byl záznam Vladimíra 518 z Pecha Kucha Night, ale nakonec je to vlastně úplně jedno...

Napadla mě kacířská myšlenka. Co kdyby, každý mohl vkládat jen své vlastní originální příspěvky? Vlastní nápady, fotky, idee, videa, atd.. Žádné sekundární sdílení.

Důležitým aspektem sociálních sítí je samozřejmě šíření informací, proto bych tuto utopickou myšlenku realizoval např. pouze jedenkrát týdně v neděli (kdy je obecně největší návštěvnost). Myslím, že by to bylo příjemné osvěžení a minimálně bychom o sobě navzájem, díky úbytku zbytečných sdílení, více věděli a naše vlastní nápady by se dostali k většímu publiku. Facebook je pravděpodobně nejnudnější sociální síť ze všech, jediné čím se odlišuje, je fakt, že byl první svého druhu (můžu se samozřejmě mýlit). Podle mě svým samotným prostředím (zaměřeným na klikovost) nemotivuje uživatele ke kreativitě, ba naopak spíše se jim snaží namluvit: "Buďte stejně nudní jako v reálném životě (tam vás taky nikdo nemotivuje k tvorbě), protože facebook je (přesně jako) váš reálný život!" Možná je to trochu přitažené za vlasy, ale v reálném životě (tzv. offline životě) vyžaduje každý kreativní čin uvažování mimo rámec ve kterém se pohybujeme.

Příklad. Když jsem nedávno ze setrvačnosti otevřel další ze série FUUUUU vtípků (jak se jim říká obecně?), tak jsem se po dlouhý době zasmál. Proč? Protože obrázek nepopisoval žádný obecný jev, ale konkrétní chování jednoho mého kamaráda z basketu, který je neponaučitelný gambler. Vtipné mi to přišlo, protože jsem znal jak člověka, kterého vtip zobrazoval, tak toho jež si musel dát (nějakou minimální) práci vtípek vytvořit. O co jde? I sebemenší kreativní čin je pořád kreativní čin a je lepší než pasivní klikání na tlačítko sdílet. Je osobní. Je zábavnější. Je o nás pro nás...

Od dneška bych vyhlásil každou neděli jako DPK - den personální kreativity!.)) Nejsme distribuční síť sdílených informací, jsme individuality, které mají co nabídnout...

UPDATE
tak mi opět lehký research dokázal, že téměř cokoliv mne napadne už v USA taky někoho napadlo (obzvlášť v případě diplomky mě to vždy opravdu potěší...)))  O podobném nápadu, ale na Google+ zde: http://mediatapper.com/my-dream-a-google-without-re-shared-posts/

Nečas Falklandy napadnout nemůže

Dnes od 18:00 se v DOXu konala diskuse s názvem (S)tisk doby, jíž se (díkybohu) neúčastnili politici, ale pouze novináři. Diskuse probíhala na bázi kulatého stolu a aby byla zajištěna diverzita názorů, byli do ni pozvání novináři "napříč politickým spektrem". Tj. Erik Tabery z Respektu, Jindřich Šídlo z Hospodářek, Lenka Zlámalová z Lidovek a Alexandr Mitrofanov z Práva.

Diskuse se nejprve točila okolo novinařiny samotné a kolem přístupu českých medií k vlastní práci a později sklouzla ke komentování aktuální i neaktuální politické situace. Jelikož mi celá diskuse přišla zajímavá a jelikož všechny zúčastněné respektuji jakožto výborné novináře, tak nabízím pár poznámek, které jsem si v průběhu udělal. Ať už novináře, potažmo média (naprosto oprávněně) můžeme vinit z celospolečenské situace, pak jim nelze upřít jednu zásadní věc, tj. umění zasazovat informace do kontextu, jak věcného, tak historického. Zde je pár postřehů, které byly v průběhu diskuse řečeny (mé osobní dodatky jsou kurzívou):

• Lidové noviny razí cestu názorové diversity přímo v redakci (běžnější postup je, že noviny mají kontinuální názorovou linii a opoziční názory jim píší externí komentátoři, kteří nejsou součástí redakce, či samotní politici). V jednom vydání novin se tak můžeme setkat na stejné straně s protievropským i proevropským názorem na stejnou problematiku. (Je to tak dobře?)
• Dle Lenky Zlámalové nás čeká doba personalizace médií (star system), kdy si lidé budou kupovat především konkrétní jména (novináře, experty, atd.) a ne médium jako takové; dle Erika Taberyho nikoliv
• Česká vláda u veřejnosti selhává nejenom, protože neumí pozitivně prezentovat své úspěchy (např. ve zdravotnictví), ale především protože nenabízí žádnou vizi; říká pouze, že se bude škrtat, že bude hůře, ale nenabízí žádnou naději
• navíc je její rétorika arogantní; je potřeba si uvědomit, že my jsem si na rozdíl od Řeků neprošli obdobím sociálního blahobytu, a proto rétorika typu "nemakačenkové" útočící na sociální systém je nesmyslná
• na druhou stranu nemám (říká Jindřich Šídlo) rád poznámky, že dříve bylo lépe - nebylo; za opoziční smlouvy se veřejné zakázky rozdělovaly veřejné zakázky podle toho jak pískal Fanda Mrázek, plánovaly se vraždy novinářek, atd...; k odhalování aktuálních kauz dochází i díky nárůstu počtu informací
• Podobně neoblíbená byla svého času i vláda Margareth Thatcher, ta ale narozdíl od Nečase mohla napadnout Falklandy
• Opozice je také tragická, protože jedna její část je nepoužitelná
• dle Alexandra Mitrofanova je problém především v jejím elektorátu; voliči ČSSD jsou rozděleni na dvě části - dominantní část, která neumí naslouchat a přemýšlet, tj. je přesvědčena o své pravdě a tuto svou pravdu aktivně vnucuje svému okolí, apriori odsuzuje opoziční názory a chce se bavit pouze s lidmi, kteří "píšou a vědí to co já"; a skupinou minoritní, tj. tichými intelektuály, jež poptávají slušnou skromnou levicovou politiku
• Ten kdo poslední dokázal oslovit obě skupiny byl Vladimír Špidla - tu první získal díky pozůstatkům Zemanovy tváře "obyčejného člověka", tu druhou protože měl odvahu se před volbami vymezit vůči komunistům i opoziční smlouvě
• Špidla dobře věděl jak dělat slušnou politiku, ale většinová část elektorátu ČSSD poptává radikální levicovost (dnešní předseda Senátu za ČSSD za Špidlovy vlády jakožto šéf odborů organizoval stávky); to Špidlovi zlomilo nohy + fakt, že vždy když se v českém prostředí pokusí šéf o systémovou změnu a "očistu", tak ho kmotři převálcují viz. aktuálně Nečas; u Špidly se jednalo o Melčáka, Grosse, či Tvrdíka
• Lenka Zlámalová: Špidla také měl svou krev na rukou: po tiskové konferenci ve věci Sokolovské uhelné (předražená veřejná zakázka) VŠ prohlásil, že žádný premiér by neměl mít právo stát se prezidentem, protože odsud nemůže odejít s čistýma rukama
• další problém ČSSD je její obrovská spjatost s ODS na komunální úrovni, kde ruka ruku myje a tyto dvě strany vytvářejí stranu jednu s prorostlými klientelistickými sítěmi
• Jindřich Šídlo: citát Bohuslava Sobotky z před deseti let: "Naše volební sliby nebyly v souladu s ekonomickou realitou"
• Alexandr Mitrofanov: "Kdyby volby vyhrál Paroubek, bylo by hůř než teď. O tom jsem přesvědčen."
• Alexandr Mitrofanov: Hrozbou mohou být Babišové a jemu podobní, jež mají potenciál posbírat "revoluční hlasy"
• Erik Tabery: příklad VV může ještě více umocnit rezignovanost českých občanů na domácí politiku

Tyto poznámky samozřejmě nepokrývají celý průběh večera a můj čistě subjektivní výběr byl omezen možností jak rychle si psát poznámky. Každopádně pokud bych měl vypíchnout jeden stěžejní bod celé diskuse, pak je to tento (nad nímž se shodli vesměs všichni zúčastnění): Od našeho národa můžeme jen těžko očekávat revoluci v podobě, že vyjde do ulic. Naopak. Čím více negativních zpráv ohledně politiky, tím více na ni rezignujeme a "hledíme si svého". A to je špatně, protože nikdo jiný něž my sami ji změnit nedokážeme. (kroužkování bylo super, ale pouze aktivní přístup ve volbách očividně nestačí)

(S)tisk doby by měl být cyklus, takže pokud vás podobné diskuse zajímají, stačí jen čekovat stránky DOXu.

Holešovská výzva aneb nejhorší ze všeho jsou trpaslíci

Psát o politice v ČR je stejně zbytečný jako diskutovat v Brazílii o fotbale (stačí si vzpomenout na veřejné protesty proti nenominování Romaria na MS 2002) - každý na ni má názor a každého názor je ten jediný správný. Internet je doslova přehlcen politickými články, sloupky, glosami, blogy a každý z těchto zdrojů se nás většinou přes balast urážek a extrémních přirovnání snaží přesvědčit, že je to právě on, kdo nabízí ta pravá a jediná FAKTA (Bára Tachecí by tak teoreticky měla mít radost). Žádné síto, jež by efektivně definovalo jejich věcnou objektivitu a přínos neexistuje, a tak je jejich životnost většinou maximálně den až dva. Následující řádky z pohledu životnosti nebudou výjimkou. Naprosto bezpečně se ztratí v kyberprostoru a jejich impakt bude nulový, a to především proto že se jedná spíše o úvahu, než-li o prezentování zaručených "faktů".

Od každé demonstrace konající se na Václaváku je vždy potřeba odečíst cca 151 lidí - 150 turistů a holohlavého pána s cedulí hlásající, že ho stát obral o veškerý majetek (bohužel nevím podrobnosti), jenž se s železnou pravidelností účastní naprosto všech pražských demonstrací, manifestací a průvodů. Když jsem se tak v pátek ze zpráv dozvěděl, že se zde konala protivládní demonstrace čítající 849 lidí, nijak zvlášť mne to zpočátku nevzrušovalo. Kombinace prazvláštních transparentů a fakt, že z každého záběru hrála jiná písnička od Karla Kryla, už mne donutila vygooglovat si nápis, který zdobil odznáček každého z nich, tj. Stydím se za vládu ČR a chci její demisi. Kromě vysoce konstruktivních požadavků Holešovské výzvy, která tuto aktivitu pravděpodobně zaštiťuje (nebo nezaštiťuje?), nalezneme na "Stydím se" Facebooku i obrázky a výkřiky ze kterých by (nejen) Karlu Krylovi bylo dosti nevolno.

Tím opravdovým motivem, proč dnes vlastně píšu tento článek však byly až dnešní OVM a především záznam pátečního Hydeparku se Slávkem Popelkou - odkaz zde. (ve zkratce se jedná o nenávist k vládě, nenávist k prezidentovi, nenávist k církvím, nenávist ke všemu a všem, všechno je špatně, ale sám neumím kloudně zformulovat jakákoliv řešení) Nejde totiž vůbec o nějakou Holešovskou výzvu, jejíž členové (dle Popelky a názorů na FB + www) dle mého názoru docela výstižně spadají do marketingového segmentu "Nostalgičtí komunisté" (terminus technicus), ale o celkový přístup k politice ve chvíli, kdy můj názor je v opozici. Tj. negace, destrukce, stěžování si, nenávist apod.. Nevím. Možná se jedná jen o individuální případ Slávka Popelky, možná se jedná jen o konkrétní lidi z aktuální výzvy, podle mě však Popelka jen nastavuje zrcadlo většinové české společnosti. 

Není žádným tajemstvím, že Česká republika je např. v porovnání s našimi sousedy prosáklá negativismem skrz naskrz. Stačí si pravidelně číst na Mediáři výtah z Trojice nejdůležitějších zpráv podle České televize, Novy a Primy & titulky hlavních článků Blesku, MF Dnes, Práva, HN a Lidovek. (mým osobním vítězem tohoto konkrétního odkazu je třetí zpráva Primy, tj. navzdory tomu, že bylo celý den krásné počasí, řidiči bourali na ranní námraze). Když nám něco nejde, tak za to většinou může vláda, potažmo stát. Buďto je ho moc (velký daně, spolupráce s Evropou, socko, zdrávko, atd.) a nebo je ho moc málo (malý dávky, malý důchody, atd.). Je život v ČR ale opravdu tak hrozný?

Máme 7. nejnižší nezaměstnanost v celé EU (menší než Švédsko, Dánsko, Francie, Finsko, atd.) a ve výši veřejného dluhu vůči HDP jsme rovněž 7. nejlepší z EU (opět před zmiňovanými státy). Žijeme v době bezprecedentní transformace (nemám rád slovo krize), kterou odstartovala nejhlubší recese od Velké hospodářské krize. Musíme tedy porovnávat svou výkonnost s ostatními zeměmi a regiony a ne slepě upozorňovat, že před 5ti lety bylo líp. Fakt, že se Holešovská výzva společně s opozicí a pražským taxikářem Zdeňkem Ponertem snaží vyvolat hysterii, že žijeme v nejhorším období po listopadu 89, je legitimní a odpovídá jejich personální zainteresovanosti, ale je potřeba vidět věci v širším kontextu. Asi nás opravdu pálí dobré bydlo... Místo hledání nových inovativních řešení, diskusí nad budoucností a směřováním euroatlantického společenství, zakládání nových firem, efektivizaci vlastního fungování a tvrdší práce, v nás aktuální ekonomická situace vyvolává pouze touhu po osobní jistotě (hlavně neriskovat) a pokud nemám ani ji, tak za to může kdo? No přece stát. Jde se demonstrovat. Ano, je potřeba říci, že stát má krev na rukou. Za posledních 20 let nateklo do kapes politiků nespočitatelné množství veřejných peněz (Gross, Bém, Grégr, Mostecká uhelná, atd.), nicméně poptávat destrukci systému není řešením. Řešením nejsou ani transparenty typu "Chceme vládu lidu", či "Demisi vlády" (ale ani "Intelektuálové jděte už do hajzlu"). Demise vlády nevyřeší miliardové ztráty na veřejných zakázkách, kterými je ČR pověstná. Ostatně ČSSD v minulých letech dost jasně prokázala, že co se týče čerpání těchto peněz do vlastní kapsy (ať už na penzionek, byt na Barrandově, nebo na Floridě, atd.) si s ODS v ničem nezadá. Ta však zatím své prvenství s náskokem drží. Pokud cílem občanských iniciativ je opravdu touha věci měnit k lepšímu a ne pouze být viděn v hlavním zpravodajství České televize, tak se musí začít tak říkajíc od píky. Občanská společnost musí jít po konkrétních kauzách, urgovat konkrétní lidí, požadovat konkrétní dokumentaci a nabízet konkrétní řešení. Příkladem budiž iniciativa Respekt Institutu v případě Opencard, která výše zmíněná kritéria splňuje. 

Zaměřovat se na konkrétní, třeba i lokální problémy není možná tak mediálně atraktivní (prozatím), ale potenciál na jejich vyřešení či změnu je nezměrně vyšší, než u celospolečenských témat. Bohužel je to tak. Stačí si vzpomenout na iniciativu "Děkujeme, odejděte!", kdy přes milion lidí požadovalo odchod starých struktur (Klause a Zemana) a výsledkem byla pouze frustrace z neschopnosti a nemožnosti měnit věci veřejné. Apriorní nasranost a negativismus, jež v politice nastavily dvě velké strany, má na společnost demotivující vliv a lidé ztrácejí zájem o veřejný život, což pro tyto strany je pouze voda na mlýn. Taky by se mi líbila výzva "Děkujeme 2" volající po odchodu Kalouska, Klause, Sobotky a všech véčkařů a komunistů z politického života, ale vedla by stejně jako Holešovská výzva k nulovému efektu. Není lepší se zaměřit na vlastní morální integritu a personální ekosystém (bezprostřední prostředí kolem mne) a zde požadovat konkrétní změny? Dočkáme se někdy v ČR od lídrů opozice vět typu: "OK, prohráli jsme volby, respektujeme demokracii, pojďme konstruktivně budovat naší zem."?

Asi je to tim, že je dneska opět krásný slunečný počasí, ale myslím si, že život v Čechách není tak špatný, tak pojďme pracovat s tím co máme, aby to bylo ještě lepší. Poptávejme změnu nejdřív po sobě a svém bezprostředním okolí a pak teprve po státu a systému.

Za co pane bože za co...

...trestáš tento prostý lid?

Jsou všude! Zasahují do prostoru každého z nás! Korupce, pytel na hlavě, čokl, rušičky, rušičky rušiček, kabelky, emoce, slzičky, promiňte ale když tohle celý týden sledujete pane soudce, tak se neubráníte emocím. Štípněte mě! To se nedá... přepnout program. Uřvaná moderátorka vyhlašuje objev roku - Goodfellas. Vážně? Falešnější byla snad už jen Amy Winehouse v Záhřebu. To má bejt budoucnost český hudební kultury? Hřebíky do rakve s nasazením zaráží Kabáti a Olympic. Reinkarnace čekýho mainstreamu se nekoná. Konec. Nulová progrese. Nic. Nula. Zrušit. Spánek. Ráno. Internet. Dobeš. WTF? Vážně WTF? Lidský rozměr? Ministr se inspiruje prezidentem a uděluje milost právníkům z Plzně, na základě analýzy právníků (pravděpodobně z Plzně). Všechny komise jsou vlastně na hovno, i pravidla, i zákony - jsou tu přece ministři a prezidenti s neomezenym právem veta. Že paní ředitelko.... Kill me now. #purehate

...odpusť mi že jsem tak smělý...

Zabíjí kreativita umění?

Může tohle zdánlivě nesmyslný tvrzení být pravda? Jaký je váš názor na následující dvě (protichůdné?) teze. (Odhlédněte od generalizace (které se nevyhnu) a často nesrozumitelných formulací, myslím, že jádro je u obou tezí jasné.)

Teze 1: Nové technologie přispívají ke zkvalitnění umění, k lepší distribuci informací a k názorové pestrosti.
Nové technologie (Internet, social media, Smartphones, střihací programy, DJ software, atd...) umožňují každému tvořit. Každý může být DJ a skládat hudbu, každý může být filmař a film si natočit, sestřihat i dostat do světa, každý může napsat knihu a vydat ji na internetu v elektronické podobě. Jedná se o pozitivní fenomén. Nad uměleckým trhem v budoucnu nebude držet ruku úzká komunita producentů, promotérů, vydavatelů a kritiků navzájem si klepajících na rameno. Technologie bourají bariéru mezi světem umění/médií a jejich konzumenty. Je to svobodný trh (na internetu) který určí co je kvalitní a co si zaslouží úspěch. Všichni budou postupně na stejné startovní čáře a ti nejlepší vyniknou - jedná se o přirozenou selekci. Díky novým technologiím jsme lépe informovaná společnost se stále rostoucí kvalitou a diversitou v uměleckých oborech.

Teze 2: Nové technologie pomalu zabíjejí umění, dochází k názorovým vyhrocením a kvalita (informací a umění) umírá ve stínu potřeby se vymezit.
Možnost tvorby vytvořila gigantický prostor plný nekreativního materiálu. Materiálu jež si zaslouží zapomnění/odsouzení. V tomto prostoru je však těžké rozpoznat kvalitní materiál od sraček - čistě kvůli jeho kvantitě. Naše pozornost je díky novým technologiím nesoustředěná. Multitaskujeme - na zapnutém počítači nám běží film, nahráváme do něj fotky z mobilu a v pozadí běží TV. Schopnost člověka rozeznávat kvalitní informace (např. v médiích), či kvalitní umění (hudbu, video,...) se rapidně snižuje. Prostor je tak obrovský, že pokud chce tvůrce "prodat (ve smyslu upozornit na) své dílo" musí oplývat schopnostmi, které nejsou s kreativním procesem spjaté - slizkost na sociálních sítích, podbízení se, zakomponování marketingových mechanizmů do umění, atd... Nové technologie přispívají k unifikaci tvůrčího prostoru, jež se bulvarizuje (média) a extrémní (hipster kultura v umění), zatímco pravá hodnota a kvalita umění umírá ve stínu potřeby se vymezit.

K jaké tezi se více přikláníte? Jak to vnímáte vy?

Poslouchej trenéra, ty vole

Ve středu mi nebylo dobře. Záda tahaly jako blázen a oči mě bolely víc jak diváky český fotbalový repre. Vstoupil jsem do starý budovy VŠE a tiše si užíval prodírání navzájem se ignorujícím davem studentů, když jsem v dálce zahlédl plápolající svetr z Alpacy s vytahanýma kapsama - to nemoch bejt nikdo jinej než Adam P.. S Adamem jsme si ještě ráno psali jestli nedáme sraz na protestním pochodu v rámci Týdne neklidu- nedali jsem. Museli (jestli tedy lze toto sloveso vůbec použít v souvislosti s povinnou docházkou na cvíko) jít na naši výuku, protože se VŠE k protestům nepřipojila. Kdo by kvůli přístupu akademického senátu čekal na chodbách staré budovy pobouřené studenty, hrubě by se zmýlil. V dokonale sebenaplňujícím se klišé okolo nás procházely slečny s kabelkami Louis Vuitton a páni s elegantními svetříky velikosti S až M, řešící s velkým zájmem své pracovní povinnosti (tj. pravděpodobně penzijní připojištění, či hostesing).

VŠE místo týdne neklidu, ve čtvrtek a v pátek podpořila celkem symbolicky Career Days http://www.vse.cz/zpravodaj/504. Souboj společenských a individuálních zájmů měl jasného vítěze. Při pohledu na seznam firem, které se na oněch Dnech kariéry prezentují a lákají studenty pod svá křídla je úsměvný a částečně absenci VŠE na protestech vysvětluje (Kdo z nás by nechtěl pracovat ve velké bance že?):

Ale teď vážně. Přemýšlel jsem, jestli vůbec do celonárodní diskuse diskuse ohledně týdne neklidu, svobody VŠ, či školném mohu přispět s něčím originálním. Na sociálních sítích jsem četl spousta bezvýznamných skřeků od "Dobeš nasrat" po "studenti by měli radši jít makat", ale zároveň se na nich rozvinuly i konstruktivní diskuse, jako např. na profilu výše zmíněného Adama (nemám práva jí sem zkopírovat.)). Ta se pohybovala především v intencích školného - od obecných plusů po obecná rizika. Po jejím přečtení mne napadla rovina pohledu, jíž jsem v diskusi o školném v mediích ještě nezaznamenal. Co takhle na chvíli odprostit téma školné od systémové debaty a zasadit ho do dnešního reálného kontextu ČR? Obecně nejsem nijak velký odpůrce studentské spoluúčasti. Myslím si, že v oborech jako je ten můj, může školné přispět ke kvalitativnímu zlepšení (za předpokladu že škola již je na vysoké úrovni). Ze špatné školy naopak školné dobrou neudělá (kdyby se na dnešních soukromých VŠ zvedlo školné o např. 50% - vůbec nic se z kvalitativního hlediska nestane). Představa, že v českých podmínkách budu muset platit školné však ve mne vyvolává velmi hořký pocit a jsem zásadně proti zavedení školného v jakékoliv podobě (v ČR). V zemi, do které se pořádají turistické výlety po místech korupčních kauz a kde pojem korupce doslova čpí z každé druhé veřejné zakázky, nelze s klidným svědomím přispívat nadstandardně do další státní instituce. Vláda v zemi, kde se udělují milosti zkorumpované ředitelce MUP, kde se z mašinfíry během úřadování na ministerstvu vnitra stane dolarový milionář a kde ministr životního prostředí nabádá své podřízené k ničení důkazu o korupci, přichází s podmínkami, že chce mít své lidi v kontrolních orgánech VŠ - to je přece absurdní. Je to jakoby Ivan Horník přišel do hráčský kabiny a řekl jedinýmu dobře hrajícímu hráči: "Podívej se, ten zápas je prodanej, tak poslouchej trenéra a hraj tak jak máš, ty vole".

Podpisem opoziční smlouvy odstartovala v ČR éra "piss out" politiky a (občanská) společnost od té doby byla dvěma největším stranám tak nějak na obtíž. Klidně a rád budu na své škole platit školné, ale musím v ní věřit, musím věřit v jejího vlastníka, musím věřit, že náš stát zaručuje kvalitní demokracii. To se však nestane dokud politická moc bude chápat politiku pouze jako prostředek k vlastnímu obohacení (Řebíček, Bém, Palas, Gross, Drobil...) a to se nestane dokud se dle Transparency Internetional korupčního žebříčku budeme tísnit za státy jako Omán, Jordán, nebo Rwanda.

Můj názor není ekonomicko-racionálně vyargumentovaný, ale čistě pocitový. Ve chvíli kdy studenti vidí jaké sumy veřejných peněz utíkají korupčním hospodařením ze státního rozpočtu, pak po nich nemůže systém chtít aby tyto díry zalepovali vlastními (půjčenými) prostředky. To opravdu ne.

ADM news vol. 1

1. ACTA hype
2. Dvě tváře nacionalismu
3. Nový druh prezidenta

1. SOPA, PIPA, ACTA... kdo nezná jako by nežil. Za celý týden jsem si nedokázal vytvořit jednoznačný názor na dění kolem těchto čtyřpísmených označení. Asi díky tomu, že se na věcnou diskusi nabaluje čím dál tím víc mladejch punks s maskou Anonymous a celou ji devalvují. Krást filmy a hudbu je podle mě prostě špatně. Pokud autor nesvolí stažení z netu zadarmo, pak bychom mu jednoduše měli zaplatit. Diskuse by se měla otevřít především nad tím, jakým způsobem dostat naše peníze k autorovi, bez nadměrného přerozdělování mezi middlemany (distribuční společnosti) - internet k podobné diskusi a řešením doslova vybízí. Digitální věk s sebou nese ohromnou změnu, změnu kterou velké nahrávací společnosti neradi vidí a na kterou reagují. Spisovatel, hudebník, DJ, filmař, ti všichni dnes vědí kdo je jejich publikum, komunikují s ním online, zásobují jej zákulisními videii, umožňují ochutnávky z připravované knihy/alba/filmu atd. atd. a postupně smazávají onu bariéru, jež mezi autorem a publikem dříve logicky existovala. - a právě o tom je první video. Ne o Anonymous, Ne o Pirátech, Ne o iniciativách svolávající nejrůznější bojkoty (silně pochybuju, že podpořím přímo autora nějakého filmu, když na jeho film nepůjdu do kina, tak jak to po mne žádá tahle výzva: Žádné kino! Protest proti ACTA! Například Huga si tenhle měsíc ujít nenechám.), ale o svobodě internetu. To jest prostředí, jež je motorem inovací a neomezeným prostorem pro sdílení ideí, prostředí, jež by mělo vytvořit těsnější pouto mezi autorem a jeho čtenářem, posluchačem, fanouškem, divákem...

2. Ach jo, ten Pakt rozpočtové stability. Ach jo, ta suverenita. SU-VE-RE-NI-TA. Naše země minulý týden opět prokázala jak hrdinně bojovat proti "zlým bruselským byrokratům" (jež jsme si sami dobrovolně zvolili do organizace do níž jsme sami dobrovolně vstoupili). Jasně jsme dali najevo, že nechceme spolupracovat s 25 ostatními evropskými zeměmi, že chceme být suverénní, že my Evropu nepotřebujeme (to ona nás). Lokální (a dalo by se říci i "lokajní") polívčička nejhrubšího zrna, sledující lokální (partajní) zájmy jedný lokální strany. Je to všechno až úsměvné a hlavně předvídatelné. V době krize roste nacionalismus a nenávist vůči všemu cizímu a volební hlasy tak leží volně na ulici - stačí jen natáhnout ruku. Není nic snazšího než se vymezit proti EU (tj. organizaci jež vznikla mj. proto aby zabránila válkám ve jménu onoho ismu). Na toto téma bylo napsáno minulý týden tuny řádků (mohou být řádků tuny?), takže cokoliv navíc je zbytečné.

Jiný druh nacionalismu od včerejška koluje na státních TV v USA. Jedná se o reklamu na Chrysler, ve které vystupuje americká ikona Clint Eastwood. Hlavními motivy však zde nejsou nenávist, vymezování se, kritika, ale motivace, hrdost a tvrdá práce. Jakkoliv se mi kampaně typu "Buy American" nelíbí, tak mám rád motivační projekty/nápady/proslovy (např. filmový: Theoden v LOTR, Achilles v Troje, Leonidas v 300...)

3. S nadsázkou se dá říct, že od nového roku Tomio Okamura ovládá mediální prostor. Fanoušci New World Order už mají pravděpodobně připravenou konspirační teorii o mediálním spiknutí, avšak za Okamurovým mediálním boomem nestojí nic jiného než schopnost propojení nových médií s lehce extrémními názory. Kolik z vašich lokálních politiků aktivně bloguje (na idnes.cz), natáčí videoblog (na stream.cz), spravuje facebook, atd. atd.? Jestli je větší otevřenost potenciálních kandidátů onen fenomén "celebritizace", jež s sebou ponese přímá volba prezidenta, a před kterým varuje hlava státu, pak jsem jedině rád. Čím více budou kandidáti přímo otevření veřejnosti, tím více se vyvarují případnému mediálnímu šumu, tím více kritické zpětné vazby vyvolají a tím více se dozvíme o obsahu jejich sdělení (zároveň obrovským tempem roste možnost sama sebe zdiskreditovat). Síto nových médií je neúprosné... Pokud si kovaní konzervativci myslí, že by se o volbě prezidenta mělo rozhodovat v hotelu Savoy, cukrárně u Myšáka, nebo v salóncích Bodeguity, tak se zásadně mýlí a já si raději pustím (úsměvný) videoblog Tomia Okamury.)  

Ask President Obama

Politická kultura 21. století v USA - nechej své podporovatele i oponenty zeptat se, interakuj, buď otevřený...
"The President is committed to creating a system of transparency, public participation, and collaboration. That’s why President Obama and more than twenty-five members of his administration will be responding to your questions about the speech all week and talking about the issues that matter most to you (check out the full schedule here)."




Politická kultura 21. století v ČR - neptej se, nestarej se, mlč, tomu bys nerozuměl...
"je spuštěn mediální lynč...nic víc vám k tomu neřeknu..." - 168 hodin od 7:27