VŠE místo týdne neklidu, ve čtvrtek a v pátek podpořila celkem symbolicky Career Days http://www.vse.cz/zpravodaj/504. Souboj společenských a individuálních zájmů měl jasného vítěze. Při pohledu na seznam firem, které se na oněch Dnech kariéry prezentují a lákají studenty pod svá křídla je úsměvný a částečně absenci VŠE na protestech vysvětluje (Kdo z nás by nechtěl pracovat ve velké bance že?):
Ale teď vážně. Přemýšlel jsem, jestli vůbec do celonárodní diskuse diskuse ohledně týdne neklidu, svobody VŠ, či školném mohu přispět s něčím originálním. Na sociálních sítích jsem četl spousta bezvýznamných skřeků od "Dobeš nasrat" po "studenti by měli radši jít makat", ale zároveň se na nich rozvinuly i konstruktivní diskuse, jako např. na profilu výše zmíněného Adama (nemám práva jí sem zkopírovat.)). Ta se pohybovala především v intencích školného - od obecných plusů po obecná rizika. Po jejím přečtení mne napadla rovina pohledu, jíž jsem v diskusi o školném v mediích ještě nezaznamenal. Co takhle na chvíli odprostit téma školné od systémové debaty a zasadit ho do dnešního reálného kontextu ČR? Obecně nejsem nijak velký odpůrce studentské spoluúčasti. Myslím si, že v oborech jako je ten můj, může školné přispět ke kvalitativnímu zlepšení (za předpokladu že škola již je na vysoké úrovni). Ze špatné školy naopak školné dobrou neudělá (kdyby se na dnešních soukromých VŠ zvedlo školné o např. 50% - vůbec nic se z kvalitativního hlediska nestane). Představa, že v českých podmínkách budu muset platit školné však ve mne vyvolává velmi hořký pocit a jsem zásadně proti zavedení školného v jakékoliv podobě (v ČR). V zemi, do které se pořádají turistické výlety po místech korupčních kauz a kde pojem korupce doslova čpí z každé druhé veřejné zakázky, nelze s klidným svědomím přispívat nadstandardně do další státní instituce. Vláda v zemi, kde se udělují milosti zkorumpované ředitelce MUP, kde se z mašinfíry během úřadování na ministerstvu vnitra stane dolarový milionář a kde ministr životního prostředí nabádá své podřízené k ničení důkazu o korupci, přichází s podmínkami, že chce mít své lidi v kontrolních orgánech VŠ - to je přece absurdní. Je to jakoby Ivan Horník přišel do hráčský kabiny a řekl jedinýmu dobře hrajícímu hráči: "Podívej se, ten zápas je prodanej, tak poslouchej trenéra a hraj tak jak máš, ty vole".
Podpisem opoziční smlouvy odstartovala v ČR éra "piss out" politiky a (občanská) společnost od té doby byla dvěma největším stranám tak nějak na obtíž. Klidně a rád budu na své škole platit školné, ale musím v ní věřit, musím věřit v jejího vlastníka, musím věřit, že náš stát zaručuje kvalitní demokracii. To se však nestane dokud politická moc bude chápat politiku pouze jako prostředek k vlastnímu obohacení (Řebíček, Bém, Palas, Gross, Drobil...) a to se nestane dokud se dle Transparency Internetional korupčního žebříčku budeme tísnit za státy jako Omán, Jordán, nebo Rwanda.
Můj názor není ekonomicko-racionálně vyargumentovaný, ale čistě pocitový. Ve chvíli kdy studenti vidí jaké sumy veřejných peněz utíkají korupčním hospodařením ze státního rozpočtu, pak po nich nemůže systém chtít aby tyto díry zalepovali vlastními (půjčenými) prostředky. To opravdu ne.
Žádné komentáře:
Okomentovat