150 milionů v hotovosti a desítky kil zlata, Nečas, Nagyová, Bárta, Tejc, bible, Hitler and many more

Víme kdo je Pavel Drážďanský?
Ok, tak něco lehčího.
Každý si asi pamatujeme Vladimíra Zavadila.
Ne? Tak jinak.
Vzpomeňte si na Ibragima Todaševa a...
Wait a minute.
Kde je Hořín?

Co je to za jména? Znali jsme je? Měli bychom je znát?

Pavel Drážďanský je šéf Konstruktivy branko, která měla za sedmičku vína rekonstruovat Rathův Buštěhrad. Vladimír Zavadil je bejvalej Stbák, kterej na příkaz Šloufa den před prezidentskýma volbama zveřejnil nacionalistický plakát v Blesku proti jednomu z kandidátů. Ibragim Todašev je kamarád bratrů Carnajevů, kterého zabil agent FBI při výslechu a konečně Hořín je jedna z nejvíce postižených obcí při současných povodních.

Ale co mají společného?

1. o každém z nich se v určitém časovém okamžiku informovalo napříč většinou médii
2. každé jméno nekonečně mnohokrát padalo v online reportážích v průběhu jednoho a více dní
3. každý z nich je součástí velké kauzy (události) o které čt24 měla vícedenní speciál (kauza Rath, prezidentská volba, stíhání Džochara Carnajeva, Povodně 2013)
4. nikoho dnes už nezajímají (kromě rodiny Pavla Drážďanského a Ibragima Todaševa, Miroslava Šloufa a obyvatel Hořína)

Kauza Rath je stará něco přes rok, volba prezidenta něco přes 100 dní, Carnajev něco přes měsíc a Hořín něco přes den. Životnost těchto kauz byla a je dána časem, než se objeví kauza/konflikt/událost nová, víc šokující, víc aktuálnější. (Syřané by mohli vyprávět) Konzumujeme zpravodajství stejně jako jogurty. V den zveřejnění zprávy horlivě diskutuje na sociálních sítích, vymýšlíme vtipy, organizujeme hnutí, druhý den už nás to "neustálý připomínání povodní/Ratha/11. září" začíná otravovat a třetí den už diskutujeme o laku nehty/mac vs. PC/botech a jsme lační po další novince.

Informace byla degradována na produkt. Stejně jako v každém odvětví existují i zde dobré produkty (které jsou většinou dražší) a zmetky (které jsou levnější). Prokletím informací zůstává, že všechna online (real time) zpravodajství jsou zadarmo a to jak ta kvalitní tak ta nekvalitní. Vzniká tak obrovská houba online informací, kterou nestíháme absorbovat, ba ani nestíháme kriticky analyzovat její obsahovou kvalitu. Nakonec nám tak z této houby nezbývá nic jiného než nasát pár vybraných informací, kterým věříme (chceme věřit) a které se co nejvíce trefují do našeho světonázoru (a pak je samozřejmě sdílet). Nákupu jogurtu v našem životě přikládáme důležitost právě a pouze v momentě kdy jej nakupujeme a kdy jej konzumujeme. Je přece tolik důležitějších věcí...

A tak to je a bude i s jogurtem Nagyová.

Procházíme tím samým kolečkem jako u běžný politický kauzy.

Čt24 online.

Nečas se potí, banalizuje situaci.

Filip mluví o morálce.

Ano ten komunista.

Kníže spí.

Tejc mluví o lidech, o všech lidech, o všech normálních lidech.

Levice tleská.

Přichází Zaorálek.

Ztlumujeme TV (počítač) o 10 stupňů.

Dále Kalousek (jediný rétoricky vybavený člověk v PSČR) fabuluje.

Pravice tleská.

Kníže spí.

Jirka Šlégr se loučí a geniálně stírá všechny co se mu smáli.

Konec.

Osobně pro celý kolotoč infotainmentu mám pochopení. ČT podle mě odvádí neuvěřitelně kvalitní práci. V tak delikátním a kruhovém vztahu jakým je médium - příjemce, nelze označit viníka, nelze exaktně pojmenovat problém a vyřešit ho. Jen mám takový pocit, že na obou stranách chybí vnímání komplexity a mantrou zůstává okamžitost, krátkodobost a krátkozrakost.

Ale co, teď máme na práci důležitější věci.

Bažant Zamazal Londýn a pár dalších olympijských poznámek

• Andrea Hlaváčková pije při zápase Coca-Colu! Zároveň se jedná o jediný případ, kdy vidim, že by olympionici konzumovali produkt někoho z dvou hlavních sponzorů (McD, CC). Pokud se mýlim a máte někdo fotku jak se Usain před předávkou štafetovýho kolíku cpe Big Macem tak sem s ní
• díky Ondřejovi Zamazalovi vím veškerý detaily ze života plavců, např. že Martha McCabe obsadila ve svých 5ti letech na tzv. McCabeových olympijských hrách, které pořádal její tatínek, poslední místo a to jí motivovalo dostat se do Londýna
• tenhle běloruskej klučina si medaili z olympiády asi zaslouží, ale příště si musí vybrat jinou disciplínu než vrh koulí žen  http://www.sport.cz/loh/atletika/clanek/431938-prvni-dopingovy-skandal-v-londyne-ostapcukova-vraci-zlato.html#hp-sez
• Jakub Bažant ve 100% přenosů co jsem viděl, řekl frázi: "Michale (popřípadě jiný jméno), ne nadarmo jseš basketbalovým expertem České televize." Škoda, že nikdo nikdy neřek (a neřekne): "Jakube, ne nadarmo jseš výborným českým komentátorem a máš monopol na komentování vrcholných basketbalových akcí."
• je o 100% poučnější/zábavnější/příjemnější sledovat semifinále pozemního hokeje žen Nizozemsko-Nový Zéland, než finále fotbalu mužů (ten nemá v aktuální podobě na OH co dělat)
• basketovej zápas mezi Francií a Španělskem mi dost silně připomínal naší českou první třídu: brečení, simulování, tlak na rozhodčí; a stejně jako v první třídě i na OH vedla tahle cesta k úspěchu
• první cenu za nejdebilnější reklamu s náskokem vyhrává ČEZ s vyretušovanou a o pět stupňů hlubšim hlasem namluvenou Petrou Kvitovou
• i přes všechny poznámky o přeceňování sportu, i přes klasickej czech hate a poznámky o tom, že jsem Češi jen při sportovních úspěších a blablabla je potřeba říct, že Knapková, Špotáková, Svoboda i Kulhavý jsou hrdinové; Oslavujme je! 

Holešovská výzva aneb nejhorší ze všeho jsou trpaslíci

Psát o politice v ČR je stejně zbytečný jako diskutovat v Brazílii o fotbale (stačí si vzpomenout na veřejné protesty proti nenominování Romaria na MS 2002) - každý na ni má názor a každého názor je ten jediný správný. Internet je doslova přehlcen politickými články, sloupky, glosami, blogy a každý z těchto zdrojů se nás většinou přes balast urážek a extrémních přirovnání snaží přesvědčit, že je to právě on, kdo nabízí ta pravá a jediná FAKTA (Bára Tachecí by tak teoreticky měla mít radost). Žádné síto, jež by efektivně definovalo jejich věcnou objektivitu a přínos neexistuje, a tak je jejich životnost většinou maximálně den až dva. Následující řádky z pohledu životnosti nebudou výjimkou. Naprosto bezpečně se ztratí v kyberprostoru a jejich impakt bude nulový, a to především proto že se jedná spíše o úvahu, než-li o prezentování zaručených "faktů".

Od každé demonstrace konající se na Václaváku je vždy potřeba odečíst cca 151 lidí - 150 turistů a holohlavého pána s cedulí hlásající, že ho stát obral o veškerý majetek (bohužel nevím podrobnosti), jenž se s železnou pravidelností účastní naprosto všech pražských demonstrací, manifestací a průvodů. Když jsem se tak v pátek ze zpráv dozvěděl, že se zde konala protivládní demonstrace čítající 849 lidí, nijak zvlášť mne to zpočátku nevzrušovalo. Kombinace prazvláštních transparentů a fakt, že z každého záběru hrála jiná písnička od Karla Kryla, už mne donutila vygooglovat si nápis, který zdobil odznáček každého z nich, tj. Stydím se za vládu ČR a chci její demisi. Kromě vysoce konstruktivních požadavků Holešovské výzvy, která tuto aktivitu pravděpodobně zaštiťuje (nebo nezaštiťuje?), nalezneme na "Stydím se" Facebooku i obrázky a výkřiky ze kterých by (nejen) Karlu Krylovi bylo dosti nevolno.

Tím opravdovým motivem, proč dnes vlastně píšu tento článek však byly až dnešní OVM a především záznam pátečního Hydeparku se Slávkem Popelkou - odkaz zde. (ve zkratce se jedná o nenávist k vládě, nenávist k prezidentovi, nenávist k církvím, nenávist ke všemu a všem, všechno je špatně, ale sám neumím kloudně zformulovat jakákoliv řešení) Nejde totiž vůbec o nějakou Holešovskou výzvu, jejíž členové (dle Popelky a názorů na FB + www) dle mého názoru docela výstižně spadají do marketingového segmentu "Nostalgičtí komunisté" (terminus technicus), ale o celkový přístup k politice ve chvíli, kdy můj názor je v opozici. Tj. negace, destrukce, stěžování si, nenávist apod.. Nevím. Možná se jedná jen o individuální případ Slávka Popelky, možná se jedná jen o konkrétní lidi z aktuální výzvy, podle mě však Popelka jen nastavuje zrcadlo většinové české společnosti. 

Není žádným tajemstvím, že Česká republika je např. v porovnání s našimi sousedy prosáklá negativismem skrz naskrz. Stačí si pravidelně číst na Mediáři výtah z Trojice nejdůležitějších zpráv podle České televize, Novy a Primy & titulky hlavních článků Blesku, MF Dnes, Práva, HN a Lidovek. (mým osobním vítězem tohoto konkrétního odkazu je třetí zpráva Primy, tj. navzdory tomu, že bylo celý den krásné počasí, řidiči bourali na ranní námraze). Když nám něco nejde, tak za to většinou může vláda, potažmo stát. Buďto je ho moc (velký daně, spolupráce s Evropou, socko, zdrávko, atd.) a nebo je ho moc málo (malý dávky, malý důchody, atd.). Je život v ČR ale opravdu tak hrozný?

Máme 7. nejnižší nezaměstnanost v celé EU (menší než Švédsko, Dánsko, Francie, Finsko, atd.) a ve výši veřejného dluhu vůči HDP jsme rovněž 7. nejlepší z EU (opět před zmiňovanými státy). Žijeme v době bezprecedentní transformace (nemám rád slovo krize), kterou odstartovala nejhlubší recese od Velké hospodářské krize. Musíme tedy porovnávat svou výkonnost s ostatními zeměmi a regiony a ne slepě upozorňovat, že před 5ti lety bylo líp. Fakt, že se Holešovská výzva společně s opozicí a pražským taxikářem Zdeňkem Ponertem snaží vyvolat hysterii, že žijeme v nejhorším období po listopadu 89, je legitimní a odpovídá jejich personální zainteresovanosti, ale je potřeba vidět věci v širším kontextu. Asi nás opravdu pálí dobré bydlo... Místo hledání nových inovativních řešení, diskusí nad budoucností a směřováním euroatlantického společenství, zakládání nových firem, efektivizaci vlastního fungování a tvrdší práce, v nás aktuální ekonomická situace vyvolává pouze touhu po osobní jistotě (hlavně neriskovat) a pokud nemám ani ji, tak za to může kdo? No přece stát. Jde se demonstrovat. Ano, je potřeba říci, že stát má krev na rukou. Za posledních 20 let nateklo do kapes politiků nespočitatelné množství veřejných peněz (Gross, Bém, Grégr, Mostecká uhelná, atd.), nicméně poptávat destrukci systému není řešením. Řešením nejsou ani transparenty typu "Chceme vládu lidu", či "Demisi vlády" (ale ani "Intelektuálové jděte už do hajzlu"). Demise vlády nevyřeší miliardové ztráty na veřejných zakázkách, kterými je ČR pověstná. Ostatně ČSSD v minulých letech dost jasně prokázala, že co se týče čerpání těchto peněz do vlastní kapsy (ať už na penzionek, byt na Barrandově, nebo na Floridě, atd.) si s ODS v ničem nezadá. Ta však zatím své prvenství s náskokem drží. Pokud cílem občanských iniciativ je opravdu touha věci měnit k lepšímu a ne pouze být viděn v hlavním zpravodajství České televize, tak se musí začít tak říkajíc od píky. Občanská společnost musí jít po konkrétních kauzách, urgovat konkrétní lidí, požadovat konkrétní dokumentaci a nabízet konkrétní řešení. Příkladem budiž iniciativa Respekt Institutu v případě Opencard, která výše zmíněná kritéria splňuje. 

Zaměřovat se na konkrétní, třeba i lokální problémy není možná tak mediálně atraktivní (prozatím), ale potenciál na jejich vyřešení či změnu je nezměrně vyšší, než u celospolečenských témat. Bohužel je to tak. Stačí si vzpomenout na iniciativu "Děkujeme, odejděte!", kdy přes milion lidí požadovalo odchod starých struktur (Klause a Zemana) a výsledkem byla pouze frustrace z neschopnosti a nemožnosti měnit věci veřejné. Apriorní nasranost a negativismus, jež v politice nastavily dvě velké strany, má na společnost demotivující vliv a lidé ztrácejí zájem o veřejný život, což pro tyto strany je pouze voda na mlýn. Taky by se mi líbila výzva "Děkujeme 2" volající po odchodu Kalouska, Klause, Sobotky a všech véčkařů a komunistů z politického života, ale vedla by stejně jako Holešovská výzva k nulovému efektu. Není lepší se zaměřit na vlastní morální integritu a personální ekosystém (bezprostřední prostředí kolem mne) a zde požadovat konkrétní změny? Dočkáme se někdy v ČR od lídrů opozice vět typu: "OK, prohráli jsme volby, respektujeme demokracii, pojďme konstruktivně budovat naší zem."?

Asi je to tim, že je dneska opět krásný slunečný počasí, ale myslím si, že život v Čechách není tak špatný, tak pojďme pracovat s tím co máme, aby to bylo ještě lepší. Poptávejme změnu nejdřív po sobě a svém bezprostředním okolí a pak teprve po státu a systému.

Požár na Šumpersku

Fischer má nejvyšší šanci stát se prezidentem - ACTA - když je mráz roste spotřeba elektřiny - když je mráz roste spotřeba plynu - čeká nás nejstudenější noc v roce - lidé bez domova v Praze přespávají ve stanech - britští bulvární novináři půjdou za špehování hvězdiček do basy - Wilders nemá rád východoevropany - ministerstva budou spořit - zvýšení spotřební daně na víno neprošlo sněmovnou...

Taková je posloupnost prvních 10 zpráv dnešních večerních Událostí na ČT. Nevím podle jakého pravidla se stanovuje pořadí uváděných zpráv, ani nevím zda podléhá nějakým interním či externím pravidlům a regulacím. Pokud je však dodržováno pravidlo důležitosti, pak se ptám důležitosti pro koho? Pro jednotlivce? A jestli ano, tak jakého jednotlivce? Nebo podle důležitosti pro stát? Ať tak či onak, nemohu na základě pořadí zpráv z dnešního večera rozklíčovat ono pravidlo dle kterého řazení zpráv na ČT probíhá. (u Novy a Primy je to celkem jasné - zprávy pro čtenáře bulváru)

ČT24 mám rád, denně ji sleduji (spíše poslouchám) a dle mého názoru je zpravodajství ČT bezkonkurenčně nejlepší v českém televizním prostoru. I tak si však nemohu nevšimnout určité lokálnosti, která dle mého názorů zprávám škodí. Události působí amorfně - jakoby bruslili mezi informačně vytříbeným zpravodajstvím BBC a potřebou zprávy prodat ala TV Nova. V praxi se tato neukotvenost projevuje tím, že Události sice neuvedou (na Nově) tolik oblíbené vraždy, nehody, znásilnění atd..., na druhou stranu si však nenechají ujít příležitost strašících zpráv typu "bude zima, bude mráz". Nemyslím si, že ČT má zapotřebí vstupovat do konkurenčního boje s dvěma největšíma soukromýma TV a koneckonců ani nemůže. Privátní televize mohou překročit nepsané hranice (v zjednodušování, nechutnosti, atd.), které veřejnoprávní překročit nemohou. Proč tedy tento boj podstupovat a nezkusit bojovat komplexitou a kontinuitou zpravodajství? Je to vůbec v českých podmínkách možné? Je vůbec možné témata a informace, které se na ČT24 objevují nejčastěji po 22té hodině nebo vůbec, dostat do hlavního zpravodajství?

Pokud se ČT snaží svým zpravodajstvím v rámci svých možností co nejvíce zaujmout diváky, pak co o nás vypovídá fakt, že 8 z 10 prvních zpráv je lokálního charakteru a zbylé dvě zahraniční mají za cíl spíše fascinovat, než cokoliv jiného. Asi jsem ještě nedospěli. Požár na Šumpersku se nám lépe prodává, než vývoj v Egyptě, v Sýrii, v Pakistanu, či ve zbytku Evropy. Četnost zpráv ze Sýrie je určována dle počtu úmrtí, o Egyptě už se informuje pouze v případě většího masakru (jako v případě vražd na fotbal. stadionu), o Íránu se pravděpodobně začne informovat až poté co začne válka a o zbylých ožehavých územích (Jemen, Pakistán, Afghanistán, Barma...) vůbec. A pokud se k nám přece jenom dostanou zprávy ze zahraničí, např. z Řecka, pak jim figuruje počet zraněných, počet spálených aut a porovnání o kolik vyšší mají minimální mzdu oproti Slovákům. Signál je jasný - to se odehrává uvnitř naších hranic je náš problém, to co se odehrává za nimi se nás netýká. 

Tento týden vyšel v Respektu článek popisující interview Angely Merkelové o budoucnosti Evropy. Respekt v něm mimo jiné popisuje způsob jakým Merkelová mluví o Evropě a evropských problémech. Tyto problémy totiž ztotožňuje s problémy německými - nevidí mezi nimi žádný rozdíl. Merkelová opustila mantinely národoveckého myšlení a plně si uvědomuje komplexitu a provázanost celé Evropy. Ekonomická provázanost jednotlivých zemí a uskupení tak jako tak již dávno smazala národní hranice a narýsovala hranici novou - atmosféru. To, že se tak ještě nestalo v našem vnímání, neznamená že události odehrávající se tisíce kilometrů od nás nemají přímé dopady na naše životy. Kdo si tento fakt musí uvědomit první? Média, nebo lidé? Byla dřív slepice, nebo vejce?