Stavěl Gočár podle Angry Birds?

Když jsem včera na Hájích čekal na stopětadvácu a vnitřně proklínal vývojáře Angry Birds za nemožnost získat 3 hvězdy v 29. kole prvního levelu, uklidňoval jsem se pohledem na sídlištní scenérii. Kromě absolutně nejtvrdší budovy široko daleko, tj. Hotelu Kupa, jež patří v Praze do mé TOP10 a který dominuje v tomto skvělém krátkém filmu s názvem Year Zero, jsem si všiml i další dominanty tyčící se hned vedle autobusového nástupiště. Tou dominantou bylo Komunitní centrum Matky Terezy. Ne snad, že bych se nějak vyžíval v adoraci náboženských budov, ale pár věcí se jim nedá upřít - pro mě to jsou estetická krása a dominance v prostoru. Čím to, že právě kostely jsou v porovnání s ostatními pražskými budovami o tolik vizuálně zajímavější? Je to proto, že nemusejí mít zaručenou návratnost investice? Nevim. Ať tak či tak mě osobně nejvíc baví kostely z 20. a 21. století, i přesto že jako správný ignoranto-turista jsem navštívil zevnitř víc kostelů v zahraničí než v ČR. Kombinace bílé barvy, hranatých tvarů a povětšinou jedné vysoké věže ve mne vyvolává nejen asociace s Angry Birds, ale i pocit, že funkčnost a estetiku nelze brát jako dvě oddělené disciplíny. Obě na mne v případě pražských kostelů působí jako fotosyntetizující list, u něhož nelze říci, zda je jeho tvar dokonale uzpůsoben tak, aby po něm stékala voda, nebo zda po něm dokonale stéká voda, protože má takový tvar. Důležitý je hlavně fakt, že produkuje kyslík...

Vybrané kostely/komunitní centra/kaple/ atd...

Háje

Nové Butovice

Spořilov

Kbely

Jiřák

A pro porovnání a pro zajímavost je potřeba uvést i nějaké ty zahraniční skvosty:


skromnost nadevše - Kolumbie

architekty nenáviděný, laiky milovaný Le Corbusier - Francie

epický kostel kam se vejde víc věřících než má celý ostrov obyvatel - Island

koncepční město si zasluhuje futuristický chrám - Brasil

všimněte si toho kříže nahoře na skále - Francie

námořnická kaple - USA

pokud na druhý straně skály není lanovka, pak respekt pro všechny mnichy - Francie

ne tohle nejsou Bradavice, tohle je klasický norský kostel - Norsko

tak určitě... Shell church - zemi netřeba dodávat

Zdroje fotek:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Komunitn%C3%AD_centrum_Matky_Terezy,_zezadu_(01).jpg

http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Hotel_Kupa.jpg

http://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_V%C3%A1clava_(Vr%C5%A1ovice)

http://kostelyunas.net/?url=praha_haje_tereza_1.html&action=gallery

http://www.lib.cas.cz/knav/cz/referencni_sluzby.htm

http://bydleni.idnes.cz/architekt-josef-gocar-svymi-stavbami-sokoval-i-ohromoval-pmp-/architektura.aspx?c=A100319_132716_architektura_web

http://www.prostor-ad.cz/pruvodce/praha/sporilov/kostel.htm

http://aktualne.centrum.cz/domaci/fotogalerie/2009/04/20/moderni-kostely-v-cesku-jsme-opravdu-neverici/foto/304297/

http://www.boredpanda.com/50-most-extraordinary-churches-of-the-world/

Oskaři 2012 - jak to vidí eDav

Když jsem viděl jak Miloš Forman přebíral v roce 1975 Oskara za nejlepší režii a Jack mu ve tmavých brýlích se svým Oskarem v kapse tleskal z první řady, byl jsem opravdu dojatej. Ne snad že bych byl už tak starej, ale při Formanových narozeninách jsem sledoval dokument Co tě nezabije..., kde mj. běžel záznam z tohoto předávání. Porazit v pětasedmdesátym Kubricka (Barry Lyndon), či Feliniho (Amarcord) není jen tak a v kombinaci se spontánním proslovem Miloše Formana asi v každém z nás zaplesá kousek české hrdosti (pokud nějaký zbyl).

Zítra se Oskaři budou udělovat už jánevimpokolikáté a proto je čas na diskuse, hádky a fabulování který film by si zlatou sošku nejvíce zasloužil. Nemá cenu diskutovat nad samotnou relevancí Oskarů. Někde jsem četl, že v odborné akademii jsou i vrátní Kodak (trochu hořké) Theatre kvůli zachování co největší názorové různorodosti. Někdo Oskary sleduje jiný ne. Těmi jinými je očividně mladá generace, jíž se pár posledních let producenti marně snažili přitáhnout k televizním obrazovkám a jak se ukázalo, byl to boj s větrnými mlýny. Také proto nyní sází na moderátorského veterána Billyho Crystla.

Letošní Oskaři budou (ostatně jako každý rok) naprosto revoluční. Uživatelé Apple se opět posadí na režisérskou židličku a budou si moci volit z jakého pohledu chtějí sledovat červený koberec, zákulisí, real-time rozhovory s vítězi atd.. Většinu aplikací vytvořených přímo pro dnešní noc lze nalézt na hlavní stránce Oskar.go.com, nebo na přidružených blozích. Dále jsou samozřejmě připraveny real-time palce nahoru a dolu, podobně jako je při Planetě Zemi využila Česká televize (palec nahoru), aplikace na iPad umožňující zmražení a okamžité sdílení a již klasické chaty, hottest informace o filmech a uživatelské vybírání vítězů.

Jaké filmy by dle uživatelů sociálních sítí měly dostat nejvíce sošek je možné vidět na přiloženém obrázku (zdroj: MediaTapper). Je samozřejmě skandál, že Fincherova Holka s tetováním draka (Muži, kteří nenávidí ženy) ukořistila jen jednu nominaci. Averzi amerických diváků možná dokládá i fakt, že na obrázku je u nominované Rooney Mara chybně uvedená jiná herečka (Glenn Close) a ne název filmu, ale co už.) Hlas lidu vynáší do nebe především film The Help, který jsem neviděl, nicméně dle popisku (předsudky americké společnosti) jsou jeho nominace logické, jelikož na Oskary prostě patří morální apely a útok na konzervativní americké návyky. Právě proto si myslím, že Viola Davis porazí favoritku Meryl Streep, jejíž role bude pro americké diváky příliš neuchopitelná. A právě proto se bojím, že by The Help mohl získat i cenu za nejlepší film.

Naopak velmi tvrdě mohou v noci narazit dva hlavní favorité, dva filmy o filmu - Hugo a Umělec. V případě Huga je vítězství za nejlepší film téměř utopie (ikdyž bych mu to přál). Co si vzpomínám, tak za posledních 20 let získal Oskara za nejlepší film pouze jeden film s hlavním dětským hrdinou - Slumdog Millionaire. Navíc Hugo je o lásce k filmu, o inovátorství a vizuální kráse a to nejsou témata, která v minulosti bodovala. U Umělce by měla být jistotou cena za hlavní mužskou roli pro Jeana Dujardina. Ve prospěch Umělce u filmu v hlavní kategorii by mohla hrát touha Akademie dokázat svůj moderní přístup (jako např. v hudbě za Social Network). Hlasovat pro němý, černobílý, FRANCOUZSKÝ film je prostě cool a záda akademiků by jistě byla poklepána i ze strany kritiků.

Já osobně bych přál nějakou tu cenu Woody Allenovi, jehož Půlnoc v Paříži byla nejen zábavná, ale i inspirativní, a to i přesto že se jednalo o Allena postopadesáté (postopadesáté stejně dobře). Nicméně každé předávání Oskarů, Grammy, či volba prezidenta (např. Kerry-Bush) mne utvrdí v tom jak málo rozumím americké kultuře a že ne vše co nám ze Starého kontinentu připadá nadmíru jasné, má v Severní Americe stejnou odezvu.

ADM news vol. 2

1. We love Chinese... food
2. This is my 45, aneb výchova dětí po americku
3. IPO Facebook - One Important Person

1. Minulý týden internetový svět obletěla dvě videa rychlostí blesku. Řeč není ani o prvoplánových videohrách od Lany Del Rey, ani o poslední scéně z Osobního strážce, ale o dvou uživatelských videích "obyčejných" lidí, z nichž se jedno dostalo dokonce i do zpravodajského vysílání českých televizních stanic. Obě videa mají mají dva společné jmenovatele: obě zachycují neortodoxní přístup k výchově dětí a obě pocházejí (byla natočena) ze Spojených států. Co však společného nemají jsou emoce a reakce, jež uvnitř americké společnosti vyvolali.
Silně odsuzující reakci vyvolala výchova "po čínsku", kdy čínský pár nechává své dítko pobíhat ve spodním prádle po zasněžené New Yorské ulici. Opět se tak otevírá otázka, kam až sahá svoboda rodičů ve výchově svého dítěte. Otec vlčích dětí dostal v ČR osm let bezpodmínečně, zatímco otec tohoto dítěte (přezdívaný "Eagle father") pravděpodobně trestu unikne. V žádném případě mi odborně (ani nijak jinak) nepřísluší Orlího otce soudit, důvod proč mne tato informace ve zprávách zaujala je totiž úplně jiný.

Video je totiž na sociálních sítích doprovázeno komentáři typu: "Fuck Chinese people", či "China should be bombed by USA", čínská autorka knihy popisující rozdíly mezi čínskou a americkou výchovou dětí dostává denně desítky výhružných mailů, atd. atd. Čtyřletý He nám poukázal na jeden současný fenomén - obrovskou antičínskou náladu uvnitř americké společnosti, to jest téma okolo kterého se již několik měsíců přešlapuje jako kolem horkého kuřete tajemné chuti za 69,-. Hospodářská krize upevnila manželský svazek těchto dvou velmocí natolik, že rozvod v tuto chvíli nepřipadá v úvahu. Avšak rostoucí počet manželských hádek (který lze očekávat především s začátkem prezidentských kampaní) nemůže vést k ničemu dobrému - pokles poptávky po US dluhopisech, oslabení dolaru, zpomalení US spotřeby, prohloubení ekonom. krize, atd., atd. Předzvěst nabízí stránky (pravděpodobně) budoucího republikánského kandidáta Mitta Romneyho:

"But if you just continue to sit back and let them run over us, the policies of Barack Obama in China have allowed China to continue to expand their, their, entry into our computer systems, their entry… and, stealing our intellectual property…And of course, their, their military capacity…"

2. Co je horšího? Běhat polonahý v jednostupňovém mrazu, nebo přijít ze školy domů a najít svůj noťas rozstřílenej napadrť? Přesně to se totiž stalo patnáctileté Hannah ze Severní Caroliny. Řekněme si na rovinu, že podobná arogance a lenost, jíž Hannah prezentovala ve svém facebook statusu, není pro transatlantický náctiletý punks úplnou raritou. Ale byli jsme jiní? No... popravdě byli. A dost. Ale reagovat na to svou pětačtyřicítkou je už poněkud přehnané. Demonstrací otcovy síly však příběh nekončí...
Tommy Jordan (autor) pod videem zveřejnil svůj facebook profile. Na něm povolil volnou diskusi pod svými statusy (které mimo jiné mají v určitých případech i více jak 9 tisíc likes) a díky svým novým instantním podporovatelům vybral desítky tisíc dolarů na místní charitu. Ke cti Tommymu slouží, že úspěch svého vystoupení nechce (prozatím) nijak komerčně využít ve svůj prospěch a odolně odmítá pozvánky do různých amerických rádií a televizí.


3. A když už jsme opět u facebooku...
...ten tento rok vstoupí na americkou burzu. Každý z nás se tak bude moci "svézt" na úspěchu či neúspěchu této modly 21. století. Probírat se IPO prospekty je stejné jako poslouchat děkovné řeči na českých slavících - všechno to jsou kecy - stejný a nudný. S tím facebookovským mi však pomohl TechCrunch. Tak např. pozitivním znakem by mělo být, že Facebook chce zvýšit svou aktivitu v mobilizování uživatelů k větší společenské angažovanosti:

"We hope to change how people relate to their governments and social institutions. We believe building tools to help people share can bring a more honest and transparent dialogue around government that could lead to more direct empowerment of people, more accountability for officials and better solutions to some of the biggest problems of our time."

Co se však nezmění vůbec je dominantní postavení Marka Zuckerberga. Ten si ponechává 57,1% podíl a koncentruje tak ve své osobě v podstatě veškeré exekutivní pravomoce, a to i např. právo určit dědice Facebooku po svém úmrtí. V internetovém businessu se u volně obchodovatelných společností jedná o raritu:

Proč by nás to mělo zajímat? Nebude to trvat dlouho a Mark Zuckerberg získá svého miliardtého uživatele a bude disponovat informacemi o téměř šestině obyvatel na Zemi. Soukromými informacemi. Informacemi, o jejichž soukromí/ceně/přístupu rozhoduje jeden jediný člověk. Sedmadvacetiletý Mark Zuckerberg, který má o míře soukromí našich údajů poněkud svéráznou představu.