Polotovar Tolstého

Miloval srazy pod koněm. Sedíce na bočním schodu s knihou v ruce si vždy připadal jak Truffaut na střeše. Oldřich kvůli tomuto pocitu chodil na schůzky s Kristýnou vždy o několik minut dříve a ani mu nevadilo, že se často opozdila. Stejně jako mu nevadilo, že si ho společně s monumentem fotili turisté. Turisty lehce pohrdal napříč všemi národy, přesto se bavil představou, jak 17ti leté blogerky z Iowy komentují jeho fotku způsobem: "OMG, this Prague photo looks so parisienne." a náležitě tomuto pocitu se také tvářil.

Toho dne však s sebou žádnou knihu neměl.
Poprchávalo.
Oldřich bloumal mezi lidmi a deštníky.
Když nakonec vcházel do knihkupectví, nevěděl zda-li se chce schovat před dotěrnými kapkami, nebo jen zabít čas prohlížením knih, které si stejně nekoupí. Knihkupectví bylo přeplněno nervózně vyhlížejícími lidmi. Oldřich zkontroloval telefon.
"V pořádku, Vánoce jsou až za půl roku." oddechl si a otočil se zpět, aby mohl pozorovat postupně sílící déšť.
"Co tady stojíte?" ptala se podsaditá žena, která do Oldřicha vědomky vrazila.
Oldřich poslouchal zmateně ženiny slova aniž by se pohnul.
"Copak nemůžete popocházet? Tady jen překážíte!" pokračovala. Vyprovokována Oldřichovou pasivitou žena začala drmolit a rozhazovat rukama. Skrze poskakující blonďatou ofinu Oldřich spatřil pronikavé modré oči sršící zápalem pro boj. Pro jakýkoliv boj. Za práva i za protiprávnost, za legalizaci i uzákonění, za svobodu i vězení, za cokoliv. V ruce svírala Annu Kareninu, pravděpodobně nedávno viděla filmový remake remakeu remakeu a řekla si, že přece nemůže žít (nebo umřít) bez toho aniž by četla takovou klasiku.

A nebo jen naletěla informačnímu hlášení místního knihkupectví, do kterého se Oldřich zaposlouchal, aniž by vnímal ženino drmolení.
"... a také soudobou verzi, která  je plně přizpůsobena soudobému čtenáři, a proto se vydává ve stravitelnější, převyprávěné a zkrácené verzi! Dobrodružství jako v originále! Luxor, šetří váš čas! Edice světových klasiků! Knihu nalezne..."





Oldřich věnoval ženě poslední lítostivý pohled a popostoupil více do obchodu. Uprostřed hlavní chodby stály stojany zaplněné novinkami, z nichž Oldřicha nejvíce zaujala ta s názvem "Přisedněte si" od Davida Ratha. Pousmál se a ostentativně zakroutil hlavou, tak aby si toho nešlo nevšimnout.
Nikdo si jej nevšiml.
Zkontroloval telefon a odešel na schůzku s Kristýnou.
Byl to on, kdo přišel pozdě.

Zabíjí kreativita umění?

Může tohle zdánlivě nesmyslný tvrzení být pravda? Jaký je váš názor na následující dvě (protichůdné?) teze. (Odhlédněte od generalizace (které se nevyhnu) a často nesrozumitelných formulací, myslím, že jádro je u obou tezí jasné.)

Teze 1: Nové technologie přispívají ke zkvalitnění umění, k lepší distribuci informací a k názorové pestrosti.
Nové technologie (Internet, social media, Smartphones, střihací programy, DJ software, atd...) umožňují každému tvořit. Každý může být DJ a skládat hudbu, každý může být filmař a film si natočit, sestřihat i dostat do světa, každý může napsat knihu a vydat ji na internetu v elektronické podobě. Jedná se o pozitivní fenomén. Nad uměleckým trhem v budoucnu nebude držet ruku úzká komunita producentů, promotérů, vydavatelů a kritiků navzájem si klepajících na rameno. Technologie bourají bariéru mezi světem umění/médií a jejich konzumenty. Je to svobodný trh (na internetu) který určí co je kvalitní a co si zaslouží úspěch. Všichni budou postupně na stejné startovní čáře a ti nejlepší vyniknou - jedná se o přirozenou selekci. Díky novým technologiím jsme lépe informovaná společnost se stále rostoucí kvalitou a diversitou v uměleckých oborech.

Teze 2: Nové technologie pomalu zabíjejí umění, dochází k názorovým vyhrocením a kvalita (informací a umění) umírá ve stínu potřeby se vymezit.
Možnost tvorby vytvořila gigantický prostor plný nekreativního materiálu. Materiálu jež si zaslouží zapomnění/odsouzení. V tomto prostoru je však těžké rozpoznat kvalitní materiál od sraček - čistě kvůli jeho kvantitě. Naše pozornost je díky novým technologiím nesoustředěná. Multitaskujeme - na zapnutém počítači nám běží film, nahráváme do něj fotky z mobilu a v pozadí běží TV. Schopnost člověka rozeznávat kvalitní informace (např. v médiích), či kvalitní umění (hudbu, video,...) se rapidně snižuje. Prostor je tak obrovský, že pokud chce tvůrce "prodat (ve smyslu upozornit na) své dílo" musí oplývat schopnostmi, které nejsou s kreativním procesem spjaté - slizkost na sociálních sítích, podbízení se, zakomponování marketingových mechanizmů do umění, atd... Nové technologie přispívají k unifikaci tvůrčího prostoru, jež se bulvarizuje (média) a extrémní (hipster kultura v umění), zatímco pravá hodnota a kvalita umění umírá ve stínu potřeby se vymezit.

K jaké tezi se více přikláníte? Jak to vnímáte vy?

ADM news vol. 1

1. ACTA hype
2. Dvě tváře nacionalismu
3. Nový druh prezidenta

1. SOPA, PIPA, ACTA... kdo nezná jako by nežil. Za celý týden jsem si nedokázal vytvořit jednoznačný názor na dění kolem těchto čtyřpísmených označení. Asi díky tomu, že se na věcnou diskusi nabaluje čím dál tím víc mladejch punks s maskou Anonymous a celou ji devalvují. Krást filmy a hudbu je podle mě prostě špatně. Pokud autor nesvolí stažení z netu zadarmo, pak bychom mu jednoduše měli zaplatit. Diskuse by se měla otevřít především nad tím, jakým způsobem dostat naše peníze k autorovi, bez nadměrného přerozdělování mezi middlemany (distribuční společnosti) - internet k podobné diskusi a řešením doslova vybízí. Digitální věk s sebou nese ohromnou změnu, změnu kterou velké nahrávací společnosti neradi vidí a na kterou reagují. Spisovatel, hudebník, DJ, filmař, ti všichni dnes vědí kdo je jejich publikum, komunikují s ním online, zásobují jej zákulisními videii, umožňují ochutnávky z připravované knihy/alba/filmu atd. atd. a postupně smazávají onu bariéru, jež mezi autorem a publikem dříve logicky existovala. - a právě o tom je první video. Ne o Anonymous, Ne o Pirátech, Ne o iniciativách svolávající nejrůznější bojkoty (silně pochybuju, že podpořím přímo autora nějakého filmu, když na jeho film nepůjdu do kina, tak jak to po mne žádá tahle výzva: Žádné kino! Protest proti ACTA! Například Huga si tenhle měsíc ujít nenechám.), ale o svobodě internetu. To jest prostředí, jež je motorem inovací a neomezeným prostorem pro sdílení ideí, prostředí, jež by mělo vytvořit těsnější pouto mezi autorem a jeho čtenářem, posluchačem, fanouškem, divákem...

2. Ach jo, ten Pakt rozpočtové stability. Ach jo, ta suverenita. SU-VE-RE-NI-TA. Naše země minulý týden opět prokázala jak hrdinně bojovat proti "zlým bruselským byrokratům" (jež jsme si sami dobrovolně zvolili do organizace do níž jsme sami dobrovolně vstoupili). Jasně jsme dali najevo, že nechceme spolupracovat s 25 ostatními evropskými zeměmi, že chceme být suverénní, že my Evropu nepotřebujeme (to ona nás). Lokální (a dalo by se říci i "lokajní") polívčička nejhrubšího zrna, sledující lokální (partajní) zájmy jedný lokální strany. Je to všechno až úsměvné a hlavně předvídatelné. V době krize roste nacionalismus a nenávist vůči všemu cizímu a volební hlasy tak leží volně na ulici - stačí jen natáhnout ruku. Není nic snazšího než se vymezit proti EU (tj. organizaci jež vznikla mj. proto aby zabránila válkám ve jménu onoho ismu). Na toto téma bylo napsáno minulý týden tuny řádků (mohou být řádků tuny?), takže cokoliv navíc je zbytečné.

Jiný druh nacionalismu od včerejška koluje na státních TV v USA. Jedná se o reklamu na Chrysler, ve které vystupuje americká ikona Clint Eastwood. Hlavními motivy však zde nejsou nenávist, vymezování se, kritika, ale motivace, hrdost a tvrdá práce. Jakkoliv se mi kampaně typu "Buy American" nelíbí, tak mám rád motivační projekty/nápady/proslovy (např. filmový: Theoden v LOTR, Achilles v Troje, Leonidas v 300...)

3. S nadsázkou se dá říct, že od nového roku Tomio Okamura ovládá mediální prostor. Fanoušci New World Order už mají pravděpodobně připravenou konspirační teorii o mediálním spiknutí, avšak za Okamurovým mediálním boomem nestojí nic jiného než schopnost propojení nových médií s lehce extrémními názory. Kolik z vašich lokálních politiků aktivně bloguje (na idnes.cz), natáčí videoblog (na stream.cz), spravuje facebook, atd. atd.? Jestli je větší otevřenost potenciálních kandidátů onen fenomén "celebritizace", jež s sebou ponese přímá volba prezidenta, a před kterým varuje hlava státu, pak jsem jedině rád. Čím více budou kandidáti přímo otevření veřejnosti, tím více se vyvarují případnému mediálnímu šumu, tím více kritické zpětné vazby vyvolají a tím více se dozvíme o obsahu jejich sdělení (zároveň obrovským tempem roste možnost sama sebe zdiskreditovat). Síto nových médií je neúprosné... Pokud si kovaní konzervativci myslí, že by se o volbě prezidenta mělo rozhodovat v hotelu Savoy, cukrárně u Myšáka, nebo v salóncích Bodeguity, tak se zásadně mýlí a já si raději pustím (úsměvný) videoblog Tomia Okamury.)  

Proč mám rád VŠE

"To je opravdu škoda, že VŠE taky nepořádá podobný prezentace semestrálních prací a projektů. Ale je to logický, protože se většinou jedná o naprosto zbytečný powerpointový prezentace shromažďující a popisující data v horším případě z Wikipedie a v tom lepším z Outlooků světových organizací."  říkal jsem si onoho středečního odpoledne na výstavě Anastomosis v DOXu (která je mimochodem naprosto skvělá - zvlášť pro obyvatele Prahy). Postupem výstavy se mé úvahy dál a dál ubíraly směrem absolutního negativismu a vnitřního hanobení mé alma mater.

STOP.

Taková hrůza to snad nebyla ne? Člověk by neměl sám sobě nalhávat, že každá věc co dělá (např. vysoká škola) je skvělá a že ho čeká zářná budoucnost (od toho jsou kamarádi z jiných škol a příbuzní). Ale apriori dissovat každej aspekt výše zmíněný instituce je taky hloupost, a proto jsem se po tomto článku rozhodl o VŠE napsat i pár pozitivních řádků.

aneb 10 věcí co mám na VŠE rád...

1. isis (+ veškerý byrokratický servis)
2. letní posezení v akademickém klubu na terase
3. možnost praktikovat šerm, Taiči a podobný sporty
4. salát v menze do 10 dkg zadarmo
5. možnost diverzifikovat neuspokojení z hlavní specializace vedlejškou
6. předměty: Informace a fenomén myšlení; Regionalismus ve SE; Prezentace a komunikace informací; VizKom; Analýza trhu ICT
7. možnost 5x neudělat finanční teorie a stejně dostudovat
8. čistý záchody (pokud zrovna neúřaduje Lord Hoven)
9. svobodu při sestavování rozvrhu... (ta se hodí zvlášť když se svůj hlavní jazyk musíte naučit v průběhu studia  a pak vše dohánět během jednoho semestru viz. obrázek)
10. ...katedru románských jazyků (konkrétně všechny učitele Frj.))

Mám ฿Ӂ (rád) Sémiotiku

Za přibližně 34 hodin mne doc. Ing. Prokop Toman, Csc., 2. místopředseda spolku českých bibliofilů a ikona katedry systémové analýzy FIS VŠE, vyzve abych si u státní závěrečné zkoušky z vedlejší specializace vylosoval dvě otázky. Jednou z oblastí zkoušky je část nazvaná Prezentace a komunikace informací. Jedná se o neuvěřitelně rozsáhlý a neuvěřitelně banální předmět a přesto je to nejčastěji právě tento předmět, který dělá studentům u státnic největší problémy (u mě to platí 100%). Problém je v tom, že naprosto běžné znalosti a informace o lidském chování musíme roztřídit do mnoha vrstev a členění a tato členění si zapamatovat.

Příklad. Agresivní typ člověka se v konverzaci bude chovat agresivně, submisivní typ submisivně a benevolentní typ benevolentně (jaké překvapení). Ne všechna členění jsou však tak "jasná". Tak např. máme 15 úrovní naslouchání:

1. aktivní
2. nenaslouchání
3. pasivní
4. na úrovni obsahu
5. empatické
6. zjišťující
7. vnímající
8. doplňující
9. slabě neutrální
10. silně neutrální
11. podřízené
12. filtrované
13. pocitové
14. útočné
15. hodnotící

přičemž označení jako pasivní, aktivní, neutrální, doplňující atd. se linou téměř každým členěním napříč celou látkou a v konečném důsledku utváří z poměrně zajímavého předmětu dokonalý guláš. Přemýšlel jsem jak z toho ven.

Jediné co se mi za předminulý semestr z výše zmíněného předmětu zarylo do paměti ze všech těch šílených členění byla "salámová taktika" (jedná se o taktiku v komunikaci, kdy při jednání předkládáme požadavky postupně). Proč asi. Označení "salámová" je natolik debilní (geniální), že si ho člověk prostě musí zapamatovat. Napadlo mne tak přiřazovat k nudným pojmenováním pojmenování zajímavá a hlavně zapamatovatelná a kupodivu to funguje. Nemusí se nutně jednat o označení z gastronomie, empatické naslouchání můžu přejmenovat na "starší ségra", zjišťující na "nejlepší kámoška" (v reálu jsou samozřejmě lepší reálná jména) atd. atd.. Sportovci mohou využít symbolů ze sportu, matematici číselné kódy a gurmáni výše užité symboly z gastronomie.

Napadlo mě, že určitě musí na internetu existovat podobná stránka, jež přiřazuje slovům a frázím konkrétní symboly pro lepší zapamatování. Žádnou takovou jsem bohužel nenašel (research byl opravdu krátký). Našel jsem však jinou zábavnou "vzdělávací" stránku Quizlet, která funguje na bázi kartiček (flashcards) a jejich neustálého opakování za účelem zapamatování. 

Pěkný, funkční nápad a hlavně plně pracující na občanské (studentské) spolupráci a sdílení nápadů, se symboly se zde však zatím nepracuje. Nevadí.

Samotná věda a způsoby vizuální komunikace skrze symboly (jak jsem se dozvěděl opět díky učení na státnice) je stará už téměř 150 let. Jedním z příkladů je jazyk Blyssymbolics viz. obrázek umístěný na začátku příspěvku (znamená Welcome to Blissymbolics International).
K využití vlastních symbolů při učení se na zkoušku jsem přistoupil dnes vůbec poprvé. Tak nevím. Je to dobrej nápad? Je to špatnej nápad? Nebo jakej je to nápad?