Pátrání po Golemovi

Každý kdo má kameru to zná - desítky rozstříhaných projektů v "Premiéře" nebo "Fajnlkatu". Množství natočeného materiálu roste tak třikrát rychleji, než množství toho sestřihaného. Posledním v řadě projektů je Říčkovský golem 2013 u nějž jsem se pokusil zachytit hledání hrdinství v na první pohled obyčejných gestech. Takže stay tuned někdy mezi 2022-2030.)

Too cool to see The Artist

Když jsem před více než měsícem odcházel z kina po filmu The Artist měl jsem vesměs pozitivní pocity. Ano pozitivní - to je to správné slovo. Tento oskarový film se vznáší na oblaku nadsázky a kombinace humorných scén s originálně pojatou kamerou mu dodává vítr do plachet, čímž získává potřebný spád, který je u takovéhoto formátu extrémně žádoucí. Po kině jsme o filmu prohodili pár slov, šli se najíst a druhý den jsem si na film ani nevzpomněl. Život šel dál.

Od té doby jsem o Umělci debatoval se třemi lidmi, kteří mne vlastně nechtěně donutili přemýšlet o filmu úplně z jiné perspektivy. Dozvěděl jsem se, že samotné shlédnutí filmu je loose-loose situation, jelikož se stáváte jak zosobněním konzumu, tak hipsterem. Absurdní? Zde je jejich argumentace:

1) stav zosobnění konzumu

• nechávám si diktovat vkus Hollywoodem
• přitom je tolik skvělých filmů, který si zaslouží pozornost
• šel jsem na něj jenom protože jsem se chtěl cítit "arty" (umělecky)

2) stav hipster

• nechávám si diktovat vkus Hollywoodem
• přitom je tolik skvělých filmů, který si zaslouží pozornost
• šel jsem na něj jenom protože jsem se chtěl cítit "arty" (umělecky)

Zdá se vám to podobné? Nezdá, argumentace byla naprosto stejná, jen s jiným závěrem (soudem).

Prohrál jsem a prohraju i příště. Svůj sociální status pravděpodobně nezachráním ani svou permanentkou do Ponrepa, takže můžu hrdě prohlásit, že už se nemůžu dočkat na remake Total Recall, jehož trailer byl v neděli slavnostně zveřejněný.

Na závěr nutno podotknout, že ani jeden s mých přátel hodnotící film The Artist ho neviděl..) 

Mlýn a Kříž

Pokud k vám na Sundance přiklušou vizuální tvůrci Avatara a po shlédnutí vašeho filmu řeknou, že to je přesně film na kterém by chtěli pracovat, pak máte podle mě dostatečný důvod k hrdosti. Řeč není bohužel o Inspiraci (ikdyž při obarvování balonku na červeno jsem se cejtil jako když právě vzniká Avatar 2), ale o filmu Lecha Majewskiho Mlýn a Kříž. Tato filmová epopej zprostředkovává divákovi audiovisuální ztvárnění Bruegelova obrazu Nesení kříže (The Procession to Calvary).

Jedná se o naprosto netradiční zážitek. Film je doslova protkán symbolikou a odkazy na jiná Bruegelova díla, ať už jeho nejznámější Stavbu Babylonské věže, či Ikarův pád. (Jako správný ignorant jsem si autorovo dílo načetl až po filmu.)) Lech Majewski nejenže film natočil, ale i složil hudbu a nakreslil obrazy a scenérie jež jsou vidět i v traileru. Ale v čem je pointa? Režisér Mlýna a Kříže mi připomněl jak moc důležitý je věřit ve vlastní nápady a směřovat k jejich realizaci. Jen si vemte. Jaký potenciál na úspěch mohl mít v dnešní době film, který se celý odehrává na prostoru obrazu z 16. století, je z 90% němý a víceméně nenabízí žádný nosný příběh? Každopádně tento film byl po uvedení na Sundance koupen do více než 60 zemí, z nichž v 56 šel do kin (ČR do oněch 56 nepatří).


Každej geniální nápad a projekt si s sebou do vínku nesl riziko širokého nepochopení. 90% jich pravděpodobně krachlo, ale v těch zbylých 10% se schovávají skvosty, které posouvají společnost dál a dál...

Made in Czech Republic

"Natočíme k tomu video!"
Podobná zvolání v Čechách zaznívají čím dál častěji, ať už se jedná o propagaci nějakého produktu, zaznamenání akce, či self-promu na sociálních sítích. Někdy lze říci díkybohu, někdy zase bohužel...
Audiovisuální technologie jsou bezpochyby účinnější než-li psaný text, nebo mluvené slovo. V případě jejich špatnýho využití se však dobrý záměr může změnit v absolutní průser a bylo by chybou doufat v naplnění dogmatu "Špatná reklama, taky reklama.". Toto sousloví může platit maximálně v případě ságy Ivety Bartošový, nicméně pokud uvidím okotrhající video na jogurt, tak si ho prostě nekoupím.

Vybral jsem 3 videa made in CZ, která mě svým způsobem zaujala. Prvním je dnes už legendární video Dobešova projektu EF-TRANS. Ano je to úlet, na druhou stranu nestálo v řádech milionů, tak jak na to upozorňovali Dobešovi odpůrci, ale pouze 40 tisíc korun. To však neomlouvá absolutní diletantství MŠMT. Ne snad za ideu natočení motivačního videa, ale za fakt že tuto verzi pustili do světa. Mohli naprosto slušně poděkovat, zaplatit a pokorně video nezveřejnit. Nejzábavnější mi přijde závěr s novou károu a holkou v bikinách (kde je mj. porušeno pravidlo osy). Autor se vyjádřil ve smyslu, že chtěl na konci použít trochu nadsázky a ironie. To by samo o sobě nebyl špatnej nápad, pokud by celý klip sám nelavíroval právě na hraně ironie a vážnosti. To co mi už moc zábavné nepřipadá je zpěv v průběhu klipu, kterej je absolutně falešnej, a proto doporučuju výrazně ztlumit (nebo rovnou vypnout) zvuk.

Naopak co se mi moc líbí, jsou knižní trailery. Na první pohled neuchopitelné spojení videa a knihy podle mě funguje a pro lidi kupující, či půjčující si knihy přes internet se jedná o příjemné zpestření. Vybral jsem Umberta Eca. Stručně, jasně, výstižně...


Tak nevim co si o tom mám myslet. Videovizitka, či videoCV není zas tak špatnej nápad. Proč ale nevyužít plnej potenciál kamery? Proč by měla tato vizitka vypadat jako hlášení vězňů na Pankráci. Možná jsem jen neprošel stránky talkCV důkladně, ale všechny jejich videoprofily vypadaj úplně stejně unifikovaně. Ostatně stejně tomu tak je u papírových CV, a video tak ztrácí svou konkurenční výhodu. Jo a slovo "talk" se čte jinak než píše..)

Magic Box

„To, co lidé nazývají štěstím, je okamžik, kdy přestanou mít strach.“
Gilbert Pierre Cesbron

Hájek - Okamura 1:1

...aneb kdo je víc paranoidní?

Hradní vícekancléř (vážně, co je to za funkci?) Petr Hájek je svou oblibou v konspiračních teoriích velmi dobře znám. Miluje kontroverzi a miluje když sám o sobě může číst v novinách (připomíná vám to někoho?). Petr Hájek např. zpochybňuje vysvěcení Tomáše Halíka, americké občanství Baracka Obamy a v neposlední řadě označuje Usamu Bin Ladina za mediální fikci a jeho dopadení za pohádku pro dospělé. Po každém takovémto prohlášení se panu vícekancléři (dokonce ani Word nezná tu funkci) dostane od médií skvělé zpětné vazby, nejčastěji v podobě první zobrazené zprávy na všech mainstreamových zpravodajských serverech. Čím si tuto abnormální pozornost vícekancléř zaslouží? Jedná se snad o osobu, jež prošla volebním mechanismem a disponuje patřičným mandátem? Jedná se o vykonavatele zákonodárné, výkonné, či justiční moci? Jedná se o významnou osobnost z akademické, intelektuální, náboženské, kulturní, či podnikatelské sféry? NE, NE a NE. Tak čím?

Petr Hájek je vícekancléř, nic víc, nic míň. Abnormální kvantita  (ostatní autoři konspiračních teorií, a že jich je na internetu požehnaně, mohou jen závidět) výskytu jeho jména v médiích je otázkou dobrého vkusu samotných médií a jejich svobodného rozhodnutí. A tak to přesně má být. O to více mne osobně překvapil tento článek: http://zpravy.idnes.cz/media-ovladla-nas-svet-k-volbam-uz-ani-nema-cenu-chodit-mini-hajek-p8w-/domaci.aspx?c=A120102_183122_domaci_jj.

Kromě vět typu: "Kýč dalajlamismu tady rezonuje asi 20 let" je na tomto článku, zachycující report extremistického ultrapravicového uskupení (slova bývalého kardinála Vlka) Lipový Kříž, zarážející především Hájkův povzdech nad tlakem a mocí dnešních médií. Ta dle vícekancléře Hájka propagují programový ateismus a podporují deviace, čili jinými slovy informují jistým způsobem o tématech, o nichž by Hájek raději neinformoval vůbec, nebo agresivně (např. pochod homosexuálů).  Sám vícekancléř si však neuvědomuje, že popírá sám sebe. Fakt, že nacionalistické názory člověka, který nedisponuje jakýmkoliv výše zmíněným mandátem, jsou zveřejňovány dnes a denně na předních stranách většiny českých deníků, popírá samotné poselství o zmanipulovaných médiích. Média dávají prostor celé škále názorů, včetně těch extrémních (čehož je Hájek zářným příkladem) ve většině (neřku-li všech) probíraných problematikách a je jen na nás a našem svobodném rozhodnutí k jakému názoru se přiklonit, či jaké médium číst. Pokud Hájek tuto svobodu slučuje s médiokracií - budiž, ale nejedná se o nic jiného než dětinský brekot ve stylu "ta zlá média nepíšou to co JÁ chci". 

Pokud lze s vícekancléřem Hájkem v něčem souhlasit pak je to trend banalizace a zjednodušování zpráv ze strany médií, jehož příčinnou však dle mého názoru je mediální trh samotný (žádná tajemná síla s cílem manipulovat), potažmo chování jeho spotřebitelů (čtenářů). Tuto problematiku jsem nakousl v mých předchozích příspěvcích a bude mne zajímat i v příspěvcích budoucích. Teď ale k Tomiovi.)

Ach Tomio, Tomio. Dostalo se za poslední dny nějakému potenciálnímu prezidentskému kandidátovi většího PR než právě tobě? Jan Švejnar či Přemysl Sobotka dohromady nebyli skloňováni v médiích během uplynulého roku tak často jako ty za poslední týden. A ty si ještě stěžuješ (http://www.parlamentnilisty.cz/rss/zpravy/Okamura-Nekdo-se-me-boji-Slysel-jsem-ze-na-me-chystaji-spinu-218813) že na tebe (a kdo vlastně? "někteří lidé?") chystají špínu! Celá tato potenciální kandidatura neoficiálního mluvčího českého cestovního ruchu je směšná věc, ale zajímavá je, v kontextu Hájkova spílání, právě role médií. Okamura prodává. Média nám neříkají abychom Okamuru volili (spíše naopak), ale čistě informují o jeho názorech a komentářích, protože jeho jméno v headlinu v těchto dnech znamená zaručené kliknutí. A v tom je celý vtip - média se nestarají, zda Okamura zastává tradiční katolické hodnoty, zda podporuje Dělnickou stranu, či zda by zavedl trest smrti. Média se starají o to, aby uspokojili co nejvíce jedinců na straně poptávky. Pokud tedy zrovna nepíší, takovým způsobem jakým bychom si představovali, neviňme je, ale nás samotné, my jsme ta poptávka, my jsme ti jednotlivci, my jsme ti co stojí ve frontách před trafikou, my jsme ti kdo třímají v rukách myš. Nevytvářejme iluze zmanipulované společnosti. Nevytvářejme iluze všemocných médií.

Na závěr přikládám video demonstrující jazykovou vybavenost špičky českého cestovního ruchu, jež nás reprezentuje v nejvýznamnější celostátní americké televizi CNN.) 

http://www.youtube.com/watch?v=iZVWBGLTLz8 

Inspirace

Ač dýchal,
tak nežil,
ač můzou nepolíben,
stále v ní věřil.
Věřil a hledal,
leč kloudný nápad
na povrch se nedral.
Až prostá náhoda
oheň zažehne,
osud změní,
až prostá náhoda
víčka otevře,
probudí snění.

Loch Ness or Bust?!

Pronásleduje vás duševně labilní utečenec z blázince...

jeho podlité oči demonstrují odhodlání vraždit...

v rukách dřímá motorovou pilou...

s její pomocí rozřezává všechny překážky, které mu vkládáte do cesty...

poslední naděje - schovat se ve středoškolské tělocvičně za sadou bubnů a modlit se aby vás nenašel...

ach né...

utečenec vstupuje do tělocvičny...

vaše oči se střetávají v mrazivém momentu předtuchy smrti...

motorová pila se zasekne...

v nastalém hrobovém tichu je čas jednat - teď nebo nikdy!

Co uděláte?

ANO. Vytáhnete sadu nářadí (jež prozíravě po celý film nosíte za páskem) a dáte se společně do opravy rozbité pily!

Aneb včerejší Danova filmová lahůdka v Oku "Voyage of Rock Aliens"

Marvel vs. Zkoušky

Ve zkouškovém období, kdy musí být veškerá intelektuální kapacita mozku využita na čtení potřebné literatury a psaní méně potřebných esejů, přichází čas na "jednodušší" filmy.)

Posledníma dvěma jsou X-Men: first class a Thor. Zatímco Xmeni lehce pozitivně překvapili (včetně epic scény s Hugh Jackman.)), pak Thor mě nadchl natolik, že si to musím zaznamenat. Řeč je samozřejmě o vizuální stránce filmu (o příběh zde opravdu nejde.)), konkrétně o zpracování Asgardu, Jotunheimu a závěrečných titulků (lehce evokujících "National Geographic" záběry z Malickova Stromu Života). Radost pohledět a důkaz, že filmový průmysl si s krizí lámat hlavu nemusí (Thor vydělal cca 300 mil. USD http://www.imdb.com/title/tt0800369/).

Ten hlavní komiksový blockbuster nás však čeká až v příštím roce. Ano přesně tak, ten druh filmu u kterého vám popcorn odpadá od úst a velká (ta největší) cola nestíhá uhasit žár vaší fascinace. The Avengers http://www.csfd.cz/film/241997-mstitele/videa/.)) Přesně ten druh ptákoviny na kterou člověk prostě musí jít.

PS. Z komiksáků u mě pořád suverénně vede Sin City (na dvojce se bohužel ještě nezačlo pracovat)

Dámy (z) ekonomky

Nedávno mi Terka řekla, že viděla na ČT24 kousek pořadu Tah s dámou, ve kterém byl hostem mmj. Tomáš Sedláček, a jelikož Tomáše Sedláčka rád poslouchám, tak byla náplň předvánočního večera jasná.

Voila: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10315089302-tah-damou/211411058160045/video/

Odhlédnu-li od obsahu, je pro mne nejzábavnější/nejzajímavější forma, jakou se řečníci prezentují. Dámy vědí, dámy nám říkají jak to přesně je a jak to přesně bude, dozvídáme se o hroucení států, společnosti, o agónii atd., do toho pár afektovaných poznámek typu, "buďte gentleman", nebo "dáma z Německa" a Sedláčkova (kladoucího si otázky, používajícího kondicionál, vyzývajícího ke spolupráci a umírnění) představa o klidné rozpravě s příjemnými dámami nad karafou vody bere za své. Fakt, že zůstalo pouze u nervózního poklepávání pravou nohou jde Tomášovi k duhu. Kdo z nás by to vydržel?.)

I přesto, že nám dámy nabízejí zaručené recepty řešení dluhové krize (od bankrotu půlky Evropy po zestátnění největších bank), jsou dle mého názoru ony samy jejím produktem. Každá krize plodí radikálnost - v tomto případě radikálnost projevu a radikálnost názorovou (ta nemusí být vždy na škodu). V době krize roste poptávka po radikálních řešeních a po radikálním vystupování (viz. Bátora, Tea Party, Vandas, atd.) a ve společnosti, ohrožené představou, že jí končí léta vysoké spotřeby, roste touha trestat, nepomáhat, soudit...

Tato názorová radikálnost a s ní spojený radikální projev, skýtá dle mého názoru v oblasti médií 2 velká nebezpečí:

• Radikálnost prodává - média (logicky) uspokojují poptávku po těchto názorech, a tudíž v určitých tématech vzniká představa, že se jedná o většinový názor, ale především nedostává (poměrově) prostor ucelená debata nad globálnějšími řešeními, jež jsou zahalena hávem pochybností, ideí a neuchopitelnosti
• Radikálnost vytváří iluzi pravdy - kdo zní přesvědčivěji? duo Švihlíková Šichtařová (mmj. obě bývalé studentky VŠE) nebo Tomáš Sedláček? 

Mně osobně v tomto procesu nejvíce fascinuje právě aktuální mediální diskurs a způsob jakým by mainstreamová média mohly působit jakožto moderátor diskuse nad budoucností Evropy. Ale o tom až jindy...)

Na závěr 1 odkaz:

Jak já si představuji přístup diskutujících v pořadu ČT24: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10252839638-hyde-park/211411058081220/video/