Taková je posloupnost prvních 10 zpráv dnešních večerních Událostí na ČT. Nevím podle jakého pravidla se stanovuje pořadí uváděných zpráv, ani nevím zda podléhá nějakým interním či externím pravidlům a regulacím. Pokud je však dodržováno pravidlo důležitosti, pak se ptám důležitosti pro koho? Pro jednotlivce? A jestli ano, tak jakého jednotlivce? Nebo podle důležitosti pro stát? Ať tak či onak, nemohu na základě pořadí zpráv z dnešního večera rozklíčovat ono pravidlo dle kterého řazení zpráv na ČT probíhá. (u Novy a Primy je to celkem jasné - zprávy pro čtenáře bulváru)
ČT24 mám rád, denně ji sleduji (spíše poslouchám) a dle mého názoru je zpravodajství ČT bezkonkurenčně nejlepší v českém televizním prostoru. I tak si však nemohu nevšimnout určité lokálnosti, která dle mého názorů zprávám škodí. Události působí amorfně - jakoby bruslili mezi informačně vytříbeným zpravodajstvím BBC a potřebou zprávy prodat ala TV Nova. V praxi se tato neukotvenost projevuje tím, že Události sice neuvedou (na Nově) tolik oblíbené vraždy, nehody, znásilnění atd..., na druhou stranu si však nenechají ujít příležitost strašících zpráv typu "bude zima, bude mráz". Nemyslím si, že ČT má zapotřebí vstupovat do konkurenčního boje s dvěma největšíma soukromýma TV a koneckonců ani nemůže. Privátní televize mohou překročit nepsané hranice (v zjednodušování, nechutnosti, atd.), které veřejnoprávní překročit nemohou. Proč tedy tento boj podstupovat a nezkusit bojovat komplexitou a kontinuitou zpravodajství? Je to vůbec v českých podmínkách možné? Je vůbec možné témata a informace, které se na ČT24 objevují nejčastěji po 22té hodině nebo vůbec, dostat do hlavního zpravodajství?
Pokud se ČT snaží svým zpravodajstvím v rámci svých možností co nejvíce zaujmout diváky, pak co o nás vypovídá fakt, že 8 z 10 prvních zpráv je lokálního charakteru a zbylé dvě zahraniční mají za cíl spíše fascinovat, než cokoliv jiného. Asi jsem ještě nedospěli. Požár na Šumpersku se nám lépe prodává, než vývoj v Egyptě, v Sýrii, v Pakistanu, či ve zbytku Evropy. Četnost zpráv ze Sýrie je určována dle počtu úmrtí, o Egyptě už se informuje pouze v případě většího masakru (jako v případě vražd na fotbal. stadionu), o Íránu se pravděpodobně začne informovat až poté co začne válka a o zbylých ožehavých územích (Jemen, Pakistán, Afghanistán, Barma...) vůbec. A pokud se k nám přece jenom dostanou zprávy ze zahraničí, např. z Řecka, pak jim figuruje počet zraněných, počet spálených aut a porovnání o kolik vyšší mají minimální mzdu oproti Slovákům. Signál je jasný - to se odehrává uvnitř naších hranic je náš problém, to co se odehrává za nimi se nás netýká.
Tento týden vyšel v Respektu článek popisující interview Angely Merkelové o budoucnosti Evropy. Respekt v něm mimo jiné popisuje způsob jakým Merkelová mluví o Evropě a evropských problémech. Tyto problémy totiž ztotožňuje s problémy německými - nevidí mezi nimi žádný rozdíl. Merkelová opustila mantinely národoveckého myšlení a plně si uvědomuje komplexitu a provázanost celé Evropy. Ekonomická provázanost jednotlivých zemí a uskupení tak jako tak již dávno smazala národní hranice a narýsovala hranici novou - atmosféru. To, že se tak ještě nestalo v našem vnímání, neznamená že události odehrávající se tisíce kilometrů od nás nemají přímé dopady na naše životy. Kdo si tento fakt musí uvědomit první? Média, nebo lidé? Byla dřív slepice, nebo vejce?
