5 návrhů jak VŠE může získat víc peněz do rozpočtu

Ne tohle opravdu není pobočka České spořitelny, která jen tak mimochodem vyučuje ekonomii. Jedná se o hlavní vchod do nejnovější (Rajské) budovy VŠE. Každý soudný člověk uzná, že z estetického hlediska se jedná o naprostou prasárnu. Ale co z jiných hledisek? Vždyť je přece super, že první věc po vstupu do mé Alma mater si můžu vybrat prachy, nebo založit kontokorent... A těch pár poutačů na budově? Čert to vem - jsme přece ekonomové a dokud ČS sype cash, tak ať tam klidně má těch poutačů 10.

Mám tak pro VŠE 5 konkrétních návrhů ve shodě s její filosofií.

1. Zbourat sochu Winstona Churchilla a místo ní vybudovat ČEZ Point 
2. Přejmenovat jednotlivé předměty po vzoru fotbalových arén, navrhuju např. Vodafone Účetnictví 2; ČSOB Finanční teorie; či Škoda Auto Filosofie pro ekonomy.
3. U hlavního vchodu do Staré budovy udělat stálou pobočku OVB a za každé tři nové smlouvy pojišťenců (chápej členů rodiny), které student přinese, by ráno mohl dostat kafe zdarma. Chápu, není to tak atraktivní vchod jako tepna mezi Vinohrady a Žižkovem, ale tu už má rezervovanou Česká spořitelna.
4. V noci, kdy není budova využívána, natáčet porno seriál Naughty Economics (casting by mohl probíhat o přestávkách přes den)
5. Místo jedné z aul na férovku udělat McDonalds nebo Tesco - studenti už se někam vlezou a v konečnym důsledku za pronájem vyděláme víc, než je cash za studenty

... ale více je někdy více

Fakt, že se člověk cítí ve třeťáku na gymplu ukřivděně není nic zvláštního. Křivka sebevědomí je v těchto letech na absolutním vrcholu a pohrdání učiteli, rodiči a hlavně celou společností na denním pořádku. Přesto jsem tenkrát na hodině češtiny měl na pocit křivdy absolutní právo.

Mgr. Horová mi sebrala průběžný test a automaticky jej ohodnotila známkou 5. Důvod? Měl jsem tenkrát položenou učebnici na lavici (tahák nebyl skryt ani vně ani pod). Ano, obligátní věta "Skliďte si všechno z lavic!" zazněla, avšak její váha už tehdy byla spíše protokolární. Ale co. Nepatřil jsem mezi oblíbence, a tak jsem si zasloužil trest bez varování (ono možná i jedno zaznělo). Až doposavad nic neobvyklého, nakonec jsem přece jenom porušil pravidla. Problém byl v tom, že 5 minut před tímto incidentem proběhla interakce mezi Mgr. Horovou a jednou z mých spolužaček. Říkejme jí Rozálka.

Rozálka byla už od prváku velmi snaživá dívenka a hlavně uměla udržet krok. Na druhou stranu podváděla při každém druhém testu. Nebylo tak ani překvapením, když Rozálce půl metru od učitelčiných nohou upadl tahák, na němž byli vypsáni všichni důležití autoři. Mgr. Horová s úsměvem tahák zvedla a Rozálce ho se slovy: "Tady to máš a ať už se to neopakuje Rozálko." vrátila. Důvod mojí pozdější frustrace byl na světě. Antipatie s profesorkou se postupem času logicky prohlubovala a já už k ní nikdy nemohl cítit respekt. (i přesto že byla jinak velmi hodná profesorka)

No a minulý čtvrtek jsem si na tento okamžik vzpomněl znovu. Na jednom z předmětů bylo semestrálním zadáním vypracování konkrétního projektu pro Škodovku a jeho následná prezentace s tím, že nejlepší tři prezentace se budou prezentovat přímo "škodovákům". Tak znělo zadání. Ve čtvrtek pak probíhaly průběžné prezentace a kromě nás prezentoval i tým, který byl o třídu lepší než my ve všech ohledech. Jediný co mi nehrálo, byla jejich grafika. Slidy zaflákaný textem, 5 grafů na stranu, atd. atd. Zajímalo mě proč, tak jsem se zeptal a už to jelo...

Důvod byl prostý. "Škodováci" nerozhodují o projektech na základě doporučení učitelů a jejich poznámek, ani na základě textových výstupů, ale čistě na základě vytisknutých slidů. Logicky tak platí úměra čím více, tím lépe. Tato informace se k nám jaksi nedostala, což náš cvičící začal horlivě vysvětlovat tak, že jsme se neptali. "Tento tým se mne v soukromí zeptal, tak jsem jim to řekl." Tuto větu pak, snažíc se přesvědčit sám sebe o své nevině, zopakoval asi šestkrát. (v tu chvíli nám už to stejně bylo jedno, protože předešlý tým by byl lepší i s "normální" prezentací)

Obě výše zmíněné situace mají stejné poselství a to především pro budoucí učitele/profesory/cvičící.

Tím, že učitel přizná svou chybu, neztrácí autoritu! Naopak. Škola není armáda ani hedge fond, kde se kvůli udržení autority prostě musíte chovat jako řezničtí psi, jelikož fungujete ve stresových situacích. Učitelé s největší autoritou jsou ti, kteří své chyby přiznávají, ti kteří zpochybňují status quo, ti kteří se ptají, ti kteří naslouchají...

Holešovská výzva aneb nejhorší ze všeho jsou trpaslíci

Psát o politice v ČR je stejně zbytečný jako diskutovat v Brazílii o fotbale (stačí si vzpomenout na veřejné protesty proti nenominování Romaria na MS 2002) - každý na ni má názor a každého názor je ten jediný správný. Internet je doslova přehlcen politickými články, sloupky, glosami, blogy a každý z těchto zdrojů se nás většinou přes balast urážek a extrémních přirovnání snaží přesvědčit, že je to právě on, kdo nabízí ta pravá a jediná FAKTA (Bára Tachecí by tak teoreticky měla mít radost). Žádné síto, jež by efektivně definovalo jejich věcnou objektivitu a přínos neexistuje, a tak je jejich životnost většinou maximálně den až dva. Následující řádky z pohledu životnosti nebudou výjimkou. Naprosto bezpečně se ztratí v kyberprostoru a jejich impakt bude nulový, a to především proto že se jedná spíše o úvahu, než-li o prezentování zaručených "faktů".

Od každé demonstrace konající se na Václaváku je vždy potřeba odečíst cca 151 lidí - 150 turistů a holohlavého pána s cedulí hlásající, že ho stát obral o veškerý majetek (bohužel nevím podrobnosti), jenž se s železnou pravidelností účastní naprosto všech pražských demonstrací, manifestací a průvodů. Když jsem se tak v pátek ze zpráv dozvěděl, že se zde konala protivládní demonstrace čítající 849 lidí, nijak zvlášť mne to zpočátku nevzrušovalo. Kombinace prazvláštních transparentů a fakt, že z každého záběru hrála jiná písnička od Karla Kryla, už mne donutila vygooglovat si nápis, který zdobil odznáček každého z nich, tj. Stydím se za vládu ČR a chci její demisi. Kromě vysoce konstruktivních požadavků Holešovské výzvy, která tuto aktivitu pravděpodobně zaštiťuje (nebo nezaštiťuje?), nalezneme na "Stydím se" Facebooku i obrázky a výkřiky ze kterých by (nejen) Karlu Krylovi bylo dosti nevolno.

Tím opravdovým motivem, proč dnes vlastně píšu tento článek však byly až dnešní OVM a především záznam pátečního Hydeparku se Slávkem Popelkou - odkaz zde. (ve zkratce se jedná o nenávist k vládě, nenávist k prezidentovi, nenávist k církvím, nenávist ke všemu a všem, všechno je špatně, ale sám neumím kloudně zformulovat jakákoliv řešení) Nejde totiž vůbec o nějakou Holešovskou výzvu, jejíž členové (dle Popelky a názorů na FB + www) dle mého názoru docela výstižně spadají do marketingového segmentu "Nostalgičtí komunisté" (terminus technicus), ale o celkový přístup k politice ve chvíli, kdy můj názor je v opozici. Tj. negace, destrukce, stěžování si, nenávist apod.. Nevím. Možná se jedná jen o individuální případ Slávka Popelky, možná se jedná jen o konkrétní lidi z aktuální výzvy, podle mě však Popelka jen nastavuje zrcadlo většinové české společnosti. 

Není žádným tajemstvím, že Česká republika je např. v porovnání s našimi sousedy prosáklá negativismem skrz naskrz. Stačí si pravidelně číst na Mediáři výtah z Trojice nejdůležitějších zpráv podle České televize, Novy a Primy & titulky hlavních článků Blesku, MF Dnes, Práva, HN a Lidovek. (mým osobním vítězem tohoto konkrétního odkazu je třetí zpráva Primy, tj. navzdory tomu, že bylo celý den krásné počasí, řidiči bourali na ranní námraze). Když nám něco nejde, tak za to většinou může vláda, potažmo stát. Buďto je ho moc (velký daně, spolupráce s Evropou, socko, zdrávko, atd.) a nebo je ho moc málo (malý dávky, malý důchody, atd.). Je život v ČR ale opravdu tak hrozný?

Máme 7. nejnižší nezaměstnanost v celé EU (menší než Švédsko, Dánsko, Francie, Finsko, atd.) a ve výši veřejného dluhu vůči HDP jsme rovněž 7. nejlepší z EU (opět před zmiňovanými státy). Žijeme v době bezprecedentní transformace (nemám rád slovo krize), kterou odstartovala nejhlubší recese od Velké hospodářské krize. Musíme tedy porovnávat svou výkonnost s ostatními zeměmi a regiony a ne slepě upozorňovat, že před 5ti lety bylo líp. Fakt, že se Holešovská výzva společně s opozicí a pražským taxikářem Zdeňkem Ponertem snaží vyvolat hysterii, že žijeme v nejhorším období po listopadu 89, je legitimní a odpovídá jejich personální zainteresovanosti, ale je potřeba vidět věci v širším kontextu. Asi nás opravdu pálí dobré bydlo... Místo hledání nových inovativních řešení, diskusí nad budoucností a směřováním euroatlantického společenství, zakládání nových firem, efektivizaci vlastního fungování a tvrdší práce, v nás aktuální ekonomická situace vyvolává pouze touhu po osobní jistotě (hlavně neriskovat) a pokud nemám ani ji, tak za to může kdo? No přece stát. Jde se demonstrovat. Ano, je potřeba říci, že stát má krev na rukou. Za posledních 20 let nateklo do kapes politiků nespočitatelné množství veřejných peněz (Gross, Bém, Grégr, Mostecká uhelná, atd.), nicméně poptávat destrukci systému není řešením. Řešením nejsou ani transparenty typu "Chceme vládu lidu", či "Demisi vlády" (ale ani "Intelektuálové jděte už do hajzlu"). Demise vlády nevyřeší miliardové ztráty na veřejných zakázkách, kterými je ČR pověstná. Ostatně ČSSD v minulých letech dost jasně prokázala, že co se týče čerpání těchto peněz do vlastní kapsy (ať už na penzionek, byt na Barrandově, nebo na Floridě, atd.) si s ODS v ničem nezadá. Ta však zatím své prvenství s náskokem drží. Pokud cílem občanských iniciativ je opravdu touha věci měnit k lepšímu a ne pouze být viděn v hlavním zpravodajství České televize, tak se musí začít tak říkajíc od píky. Občanská společnost musí jít po konkrétních kauzách, urgovat konkrétní lidí, požadovat konkrétní dokumentaci a nabízet konkrétní řešení. Příkladem budiž iniciativa Respekt Institutu v případě Opencard, která výše zmíněná kritéria splňuje. 

Zaměřovat se na konkrétní, třeba i lokální problémy není možná tak mediálně atraktivní (prozatím), ale potenciál na jejich vyřešení či změnu je nezměrně vyšší, než u celospolečenských témat. Bohužel je to tak. Stačí si vzpomenout na iniciativu "Děkujeme, odejděte!", kdy přes milion lidí požadovalo odchod starých struktur (Klause a Zemana) a výsledkem byla pouze frustrace z neschopnosti a nemožnosti měnit věci veřejné. Apriorní nasranost a negativismus, jež v politice nastavily dvě velké strany, má na společnost demotivující vliv a lidé ztrácejí zájem o veřejný život, což pro tyto strany je pouze voda na mlýn. Taky by se mi líbila výzva "Děkujeme 2" volající po odchodu Kalouska, Klause, Sobotky a všech véčkařů a komunistů z politického života, ale vedla by stejně jako Holešovská výzva k nulovému efektu. Není lepší se zaměřit na vlastní morální integritu a personální ekosystém (bezprostřední prostředí kolem mne) a zde požadovat konkrétní změny? Dočkáme se někdy v ČR od lídrů opozice vět typu: "OK, prohráli jsme volby, respektujeme demokracii, pojďme konstruktivně budovat naší zem."?

Asi je to tim, že je dneska opět krásný slunečný počasí, ale myslím si, že život v Čechách není tak špatný, tak pojďme pracovat s tím co máme, aby to bylo ještě lepší. Poptávejme změnu nejdřív po sobě a svém bezprostředním okolí a pak teprve po státu a systému.

Za co pane bože za co...

...trestáš tento prostý lid?

Jsou všude! Zasahují do prostoru každého z nás! Korupce, pytel na hlavě, čokl, rušičky, rušičky rušiček, kabelky, emoce, slzičky, promiňte ale když tohle celý týden sledujete pane soudce, tak se neubráníte emocím. Štípněte mě! To se nedá... přepnout program. Uřvaná moderátorka vyhlašuje objev roku - Goodfellas. Vážně? Falešnější byla snad už jen Amy Winehouse v Záhřebu. To má bejt budoucnost český hudební kultury? Hřebíky do rakve s nasazením zaráží Kabáti a Olympic. Reinkarnace čekýho mainstreamu se nekoná. Konec. Nulová progrese. Nic. Nula. Zrušit. Spánek. Ráno. Internet. Dobeš. WTF? Vážně WTF? Lidský rozměr? Ministr se inspiruje prezidentem a uděluje milost právníkům z Plzně, na základě analýzy právníků (pravděpodobně z Plzně). Všechny komise jsou vlastně na hovno, i pravidla, i zákony - jsou tu přece ministři a prezidenti s neomezenym právem veta. Že paní ředitelko.... Kill me now. #purehate

...odpusť mi že jsem tak smělý...

Tour de FSV - profil etap

Fakulta sociálních věd UK je určitě bezva škola. V době kdy je nejvíce kritizována masovost a hromadné nabírání studentů za účelem jejich zpoplatnění (stát platí za hlavu) vás FSV naprosto systémově a v několika etapách donutí rozmyslet si, abyste podali přihlášku právě na ni. Fakt, že FSV své potenciální studenty chce už při podávání přihlášky vyzkoušet ze znalostí historie a historických postupů je chválihodný, zároveň však úsměvný a zaznamenáníhodný:

1. Exkurz do historie startuje po vyplnění elektronické přihlášky, kdy zjistíte, že přihláška nelze zaplatit skrze elektronické bankovnictví - vítejte v 21. století (ostatně samostatná elektronická přihláška slouží primárně k tomu, abyste si ji mohli vytisknout do papírové podoby)
2. V ceně přihlášky je zahrnut i výlet do historických institucí, typu Česká Pošta, na jejímž Checkpointu se dozvíte, že úřední potvrzení vysokoškolského diplomu vám může poskytnout pouze notář (pravděpodobně kvůli plastickému razítku.))
3. Ok, na internetu vyhledáte nejbližší notáře a vyrazíte do útrob Prahy. Pokud narazíte na oněch adresách na zvonek s popisem notářství, avšak nikdo vám neotevře, nebuďte překvapeni, nejedná se o výjimečnou situaci. Náhodný obyvatel domu vám vysvětlí, že notář už zde pár let nesídlí.
4. Po zdárné návštěvě jiného notáře vás čeká návrat na Českou Poštu. Při troše štěstí a velkému nedostatku času to bude pošta hlavní v Jindřišské ulici. Kolem sedmé hodiny večerní je v této kolosální hale větší frmol než v pátek odpoledne na hlavním nádraží. A tomu odpovídá i číslo na vašem lístečku.)
5. A už se to blíží! Složenka vyplněná, přihláška vyplněná, notářské razítko uděleno, adresa napsána - nastává okamžik pravdy a ... A poštovní úřednice nezklame - na složence je variabilní symbol vyplněn s jedním prázdným políčkem na pravé straně. Místo proškrtnutí políčka, následuje krásně úřednické řešení: "Tady máte novou složenku, vemte si nové číslo a přijďte znovu."
6. Pokud si ani v tomto okamžiku nerozmyslíte podání přihlášky, pak při vytažení lístku s číslem 100 (když na tabuli je 057) už máte opravdu na kahánku. Položený blok na vyplňovacím stolku vás však uklidní, jelikož zjistíte, že v nastalé situaci se nenacházíte samotní a že předešlými etapami si prošlo pravděpodobně více studentů.) (viz. obrázek)

Je 29.2. 19:13 a v sedmé etapě se už jen usmíváte.)

Poslouchej trenéra, ty vole

Ve středu mi nebylo dobře. Záda tahaly jako blázen a oči mě bolely víc jak diváky český fotbalový repre. Vstoupil jsem do starý budovy VŠE a tiše si užíval prodírání navzájem se ignorujícím davem studentů, když jsem v dálce zahlédl plápolající svetr z Alpacy s vytahanýma kapsama - to nemoch bejt nikdo jinej než Adam P.. S Adamem jsme si ještě ráno psali jestli nedáme sraz na protestním pochodu v rámci Týdne neklidu- nedali jsem. Museli (jestli tedy lze toto sloveso vůbec použít v souvislosti s povinnou docházkou na cvíko) jít na naši výuku, protože se VŠE k protestům nepřipojila. Kdo by kvůli přístupu akademického senátu čekal na chodbách staré budovy pobouřené studenty, hrubě by se zmýlil. V dokonale sebenaplňujícím se klišé okolo nás procházely slečny s kabelkami Louis Vuitton a páni s elegantními svetříky velikosti S až M, řešící s velkým zájmem své pracovní povinnosti (tj. pravděpodobně penzijní připojištění, či hostesing).

VŠE místo týdne neklidu, ve čtvrtek a v pátek podpořila celkem symbolicky Career Days http://www.vse.cz/zpravodaj/504. Souboj společenských a individuálních zájmů měl jasného vítěze. Při pohledu na seznam firem, které se na oněch Dnech kariéry prezentují a lákají studenty pod svá křídla je úsměvný a částečně absenci VŠE na protestech vysvětluje (Kdo z nás by nechtěl pracovat ve velké bance že?):

Ale teď vážně. Přemýšlel jsem, jestli vůbec do celonárodní diskuse diskuse ohledně týdne neklidu, svobody VŠ, či školném mohu přispět s něčím originálním. Na sociálních sítích jsem četl spousta bezvýznamných skřeků od "Dobeš nasrat" po "studenti by měli radši jít makat", ale zároveň se na nich rozvinuly i konstruktivní diskuse, jako např. na profilu výše zmíněného Adama (nemám práva jí sem zkopírovat.)). Ta se pohybovala především v intencích školného - od obecných plusů po obecná rizika. Po jejím přečtení mne napadla rovina pohledu, jíž jsem v diskusi o školném v mediích ještě nezaznamenal. Co takhle na chvíli odprostit téma školné od systémové debaty a zasadit ho do dnešního reálného kontextu ČR? Obecně nejsem nijak velký odpůrce studentské spoluúčasti. Myslím si, že v oborech jako je ten můj, může školné přispět ke kvalitativnímu zlepšení (za předpokladu že škola již je na vysoké úrovni). Ze špatné školy naopak školné dobrou neudělá (kdyby se na dnešních soukromých VŠ zvedlo školné o např. 50% - vůbec nic se z kvalitativního hlediska nestane). Představa, že v českých podmínkách budu muset platit školné však ve mne vyvolává velmi hořký pocit a jsem zásadně proti zavedení školného v jakékoliv podobě (v ČR). V zemi, do které se pořádají turistické výlety po místech korupčních kauz a kde pojem korupce doslova čpí z každé druhé veřejné zakázky, nelze s klidným svědomím přispívat nadstandardně do další státní instituce. Vláda v zemi, kde se udělují milosti zkorumpované ředitelce MUP, kde se z mašinfíry během úřadování na ministerstvu vnitra stane dolarový milionář a kde ministr životního prostředí nabádá své podřízené k ničení důkazu o korupci, přichází s podmínkami, že chce mít své lidi v kontrolních orgánech VŠ - to je přece absurdní. Je to jakoby Ivan Horník přišel do hráčský kabiny a řekl jedinýmu dobře hrajícímu hráči: "Podívej se, ten zápas je prodanej, tak poslouchej trenéra a hraj tak jak máš, ty vole".

Podpisem opoziční smlouvy odstartovala v ČR éra "piss out" politiky a (občanská) společnost od té doby byla dvěma největším stranám tak nějak na obtíž. Klidně a rád budu na své škole platit školné, ale musím v ní věřit, musím věřit v jejího vlastníka, musím věřit, že náš stát zaručuje kvalitní demokracii. To se však nestane dokud politická moc bude chápat politiku pouze jako prostředek k vlastnímu obohacení (Řebíček, Bém, Palas, Gross, Drobil...) a to se nestane dokud se dle Transparency Internetional korupčního žebříčku budeme tísnit za státy jako Omán, Jordán, nebo Rwanda.

Můj názor není ekonomicko-racionálně vyargumentovaný, ale čistě pocitový. Ve chvíli kdy studenti vidí jaké sumy veřejných peněz utíkají korupčním hospodařením ze státního rozpočtu, pak po nich nemůže systém chtít aby tyto díry zalepovali vlastními (půjčenými) prostředky. To opravdu ne.

VŠE Industry

Před pár dny (už tomu bude víc jak měsíc) jsem se účastnil schůze s naší Děkankou fakulty mezinárodních vztahů (FMV). Jednalo se o brainstorming na téma silné a slabé stránky FMV, který byl organizován za účelem přípravy na získání jistého certifikátu kvality, o jehož relevanci nemám ponětí.

Začalo se pozitivními věcmi. Kolegové (bylo nás tam asi tucet) otevřeně vyjadřovali svou spokojenost nad volbou FMV, padala slova jako kvalita, úspěch, praxe, Erasmus, odborníci, atd... Poprvé za 5 let mne u srdce hřál pocit, že jsem součástí onoho bezva namazaného soukolí úspěchu a že všechno běží tak jak má. Z opilosti budoucím úspěchem jsem však vystřízlivěl právě díky rychlému připomenutí oněch pěti výše zmíněných let. Ano, VŠE umožňuje studentům ve velké míře vycestovat na výměnné pobyty. Ano, VŠE v omezené verzi umožňuje absolvování odborných praxí v rámci studia. Ano, i na VŠE lze nalézt odborníky a Ano, někteří absolventi VŠE snesou ohodnocení "úspěšní". Tak v čem je problém? 

Problémů je samozřejmě dost a dost a ke cti naší děkanky slouží fakt, že většinu z nich uznává a v určitých oblastech i řeší (masovost, nedostatek kvantitativních metod, atd.), ale má výtka ji (bohužel) překvapila. Podle mého názoru je hlavním problémem FMV (a vlastně i celé VŠE) její neuchopitelnost. Není žádným tajemstvím, že se VŠE pohybuje ve vakuu mezi vysokými školami podnikového typu (např. mladoboleslavská VŠ) a vysokými školami univerzitního typu (např. UK - IES). Toto vakuum mezi vědou a praxí se neprojevuje pouze vágními studijními plány, jež většina studentů bez problémů stíhá i s plným pracovním úvazkem, ale především strachem. Drtivá většina studentů a mých kamarádů na FMV jednoduše neví co bude po škole dělat, ba co hůř - co by CHTĚLI po škole dělat, a tak se logicky bojí. A tento strach je opodstatněný. (na téma strachu doporučuju tuto knihu)

Dle představ vedení fakulty jsme vychováváni k vysokým pozicím v nadnárodních společnostech. Je tomu opravdu tak?

A jestli ano, tak jakým pozicím? V jakém sektoru? K jaké práci? Všechny předměty naší hlavní specializace jsou koncipovány, tak abychom "měli ponětí". Měli ponětí o mezinárodních vztazích, měli ponětí o mezinárodním právu, o vedení mezinárodních týmů, měli ponětí o ekonomii atd. atd.. V postakademickém světě (ten za okny VŠE) však nerozhoduje "ponětí", ale "znalost". Znalost věci řešit, znalost věci tvořit a nést za svou práci odpovědnost. I tak však zní odpověď na výše položenou otázku: ANO. Ano, jsme vychováváni pro pozice (rozhodně ne vysoké) v nadnárodních firmách, a to paradoxně kvůli svým neznalostem.

Studenti FMV nejsou po dokončení inženýrského studia ničím jiným než komoditou - jazykově vybavenou, základy matematiky a ekonomie vybavenou komoditou. Ať si to chceme přiznat nebo ne. Velké společnosti potřebují levné (neznalé) komodity, jež si vycvičí a zavážou do budoucna a zároveň jsou lehce nahraditelné, jako moderátoři televizních novin. Studenti pak bohužel lačně po těchto pozicích skočí a to už většinou v průběhu studia (ostatně ani já jsem nebyl částečně výjimkou). Jistota je jistota - jisté místo, téměř nulová zodpovědnost, dobrý peníze, na to jak málo toho umim - SUPER.

Proč rozjíždět vlastní projekty? Vždyť všechno už bylo vymyšleno. Proč zpochybňovat status quo? Proč nepočkat, až se přežene krize? Proč? Lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše. Nebo ne?