Mgr. Horová mi sebrala průběžný test a automaticky jej ohodnotila známkou 5. Důvod? Měl jsem tenkrát položenou učebnici na lavici (tahák nebyl skryt ani vně ani pod). Ano, obligátní věta "Skliďte si všechno z lavic!" zazněla, avšak její váha už tehdy byla spíše protokolární. Ale co. Nepatřil jsem mezi oblíbence, a tak jsem si zasloužil trest bez varování (ono možná i jedno zaznělo). Až doposavad nic neobvyklého, nakonec jsem přece jenom porušil pravidla. Problém byl v tom, že 5 minut před tímto incidentem proběhla interakce mezi Mgr. Horovou a jednou z mých spolužaček. Říkejme jí Rozálka.
Rozálka byla už od prváku velmi snaživá dívenka a hlavně uměla udržet krok. Na druhou stranu podváděla při každém druhém testu. Nebylo tak ani překvapením, když Rozálce půl metru od učitelčiných nohou upadl tahák, na němž byli vypsáni všichni důležití autoři. Mgr. Horová s úsměvem tahák zvedla a Rozálce ho se slovy: "Tady to máš a ať už se to neopakuje Rozálko." vrátila. Důvod mojí pozdější frustrace byl na světě. Antipatie s profesorkou se postupem času logicky prohlubovala a já už k ní nikdy nemohl cítit respekt. (i přesto že byla jinak velmi hodná profesorka)
No a minulý čtvrtek jsem si na tento okamžik vzpomněl znovu. Na jednom z předmětů bylo semestrálním zadáním vypracování konkrétního projektu pro Škodovku a jeho následná prezentace s tím, že nejlepší tři prezentace se budou prezentovat přímo "škodovákům". Tak znělo zadání. Ve čtvrtek pak probíhaly průběžné prezentace a kromě nás prezentoval i tým, který byl o třídu lepší než my ve všech ohledech. Jediný co mi nehrálo, byla jejich grafika. Slidy zaflákaný textem, 5 grafů na stranu, atd. atd. Zajímalo mě proč, tak jsem se zeptal a už to jelo...
Důvod byl prostý. "Škodováci" nerozhodují o projektech na základě doporučení učitelů a jejich poznámek, ani na základě textových výstupů, ale čistě na základě vytisknutých slidů. Logicky tak platí úměra čím více, tím lépe. Tato informace se k nám jaksi nedostala, což náš cvičící začal horlivě vysvětlovat tak, že jsme se neptali. "Tento tým se mne v soukromí zeptal, tak jsem jim to řekl." Tuto větu pak, snažíc se přesvědčit sám sebe o své nevině, zopakoval asi šestkrát. (v tu chvíli nám už to stejně bylo jedno, protože předešlý tým by byl lepší i s "normální" prezentací)
Obě výše zmíněné situace mají stejné poselství a to především pro budoucí učitele/profesory/cvičící.
Tím, že učitel přizná svou chybu, neztrácí autoritu! Naopak. Škola není armáda ani hedge fond, kde se kvůli udržení autority prostě musíte chovat jako řezničtí psi, jelikož fungujete ve stresových situacích. Učitelé s největší autoritou jsou ti, kteří své chyby přiznávají, ti kteří zpochybňují status quo, ti kteří se ptají, ti kteří naslouchají...
Žádné komentáře:
Okomentovat