Too cool to see The Artist

Když jsem před více než měsícem odcházel z kina po filmu The Artist měl jsem vesměs pozitivní pocity. Ano pozitivní - to je to správné slovo. Tento oskarový film se vznáší na oblaku nadsázky a kombinace humorných scén s originálně pojatou kamerou mu dodává vítr do plachet, čímž získává potřebný spád, který je u takovéhoto formátu extrémně žádoucí. Po kině jsme o filmu prohodili pár slov, šli se najíst a druhý den jsem si na film ani nevzpomněl. Život šel dál.

Od té doby jsem o Umělci debatoval se třemi lidmi, kteří mne vlastně nechtěně donutili přemýšlet o filmu úplně z jiné perspektivy. Dozvěděl jsem se, že samotné shlédnutí filmu je loose-loose situation, jelikož se stáváte jak zosobněním konzumu, tak hipsterem. Absurdní? Zde je jejich argumentace:

1) stav zosobnění konzumu

• nechávám si diktovat vkus Hollywoodem
• přitom je tolik skvělých filmů, který si zaslouží pozornost
• šel jsem na něj jenom protože jsem se chtěl cítit "arty" (umělecky)

2) stav hipster

• nechávám si diktovat vkus Hollywoodem
• přitom je tolik skvělých filmů, který si zaslouží pozornost
• šel jsem na něj jenom protože jsem se chtěl cítit "arty" (umělecky)

Zdá se vám to podobné? Nezdá, argumentace byla naprosto stejná, jen s jiným závěrem (soudem).

Prohrál jsem a prohraju i příště. Svůj sociální status pravděpodobně nezachráním ani svou permanentkou do Ponrepa, takže můžu hrdě prohlásit, že už se nemůžu dočkat na remake Total Recall, jehož trailer byl v neděli slavnostně zveřejněný.

Na závěr nutno podotknout, že ani jeden s mých přátel hodnotící film The Artist ho neviděl..) 

Made in Czech Republic

"Natočíme k tomu video!"
Podobná zvolání v Čechách zaznívají čím dál častěji, ať už se jedná o propagaci nějakého produktu, zaznamenání akce, či self-promu na sociálních sítích. Někdy lze říci díkybohu, někdy zase bohužel...
Audiovisuální technologie jsou bezpochyby účinnější než-li psaný text, nebo mluvené slovo. V případě jejich špatnýho využití se však dobrý záměr může změnit v absolutní průser a bylo by chybou doufat v naplnění dogmatu "Špatná reklama, taky reklama.". Toto sousloví může platit maximálně v případě ságy Ivety Bartošový, nicméně pokud uvidím okotrhající video na jogurt, tak si ho prostě nekoupím.

Vybral jsem 3 videa made in CZ, která mě svým způsobem zaujala. Prvním je dnes už legendární video Dobešova projektu EF-TRANS. Ano je to úlet, na druhou stranu nestálo v řádech milionů, tak jak na to upozorňovali Dobešovi odpůrci, ale pouze 40 tisíc korun. To však neomlouvá absolutní diletantství MŠMT. Ne snad za ideu natočení motivačního videa, ale za fakt že tuto verzi pustili do světa. Mohli naprosto slušně poděkovat, zaplatit a pokorně video nezveřejnit. Nejzábavnější mi přijde závěr s novou károu a holkou v bikinách (kde je mj. porušeno pravidlo osy). Autor se vyjádřil ve smyslu, že chtěl na konci použít trochu nadsázky a ironie. To by samo o sobě nebyl špatnej nápad, pokud by celý klip sám nelavíroval právě na hraně ironie a vážnosti. To co mi už moc zábavné nepřipadá je zpěv v průběhu klipu, kterej je absolutně falešnej, a proto doporučuju výrazně ztlumit (nebo rovnou vypnout) zvuk.

Naopak co se mi moc líbí, jsou knižní trailery. Na první pohled neuchopitelné spojení videa a knihy podle mě funguje a pro lidi kupující, či půjčující si knihy přes internet se jedná o příjemné zpestření. Vybral jsem Umberta Eca. Stručně, jasně, výstižně...


Tak nevim co si o tom mám myslet. Videovizitka, či videoCV není zas tak špatnej nápad. Proč ale nevyužít plnej potenciál kamery? Proč by měla tato vizitka vypadat jako hlášení vězňů na Pankráci. Možná jsem jen neprošel stránky talkCV důkladně, ale všechny jejich videoprofily vypadaj úplně stejně unifikovaně. Ostatně stejně tomu tak je u papírových CV, a video tak ztrácí svou konkurenční výhodu. Jo a slovo "talk" se čte jinak než píše..)