Ne tohle opravdu není pobočka České spořitelny, která jen tak mimochodem vyučuje ekonomii. Jedná se o hlavní vchod do nejnovější (Rajské) budovy VŠE. Každý soudný člověk uzná, že z estetického hlediska se jedná o naprostou prasárnu. Ale co z jiných hledisek? Vždyť je přece super, že první věc po vstupu do mé Alma mater si můžu vybrat prachy, nebo založit kontokorent... A těch pár poutačů na budově? Čert to vem - jsme přece ekonomové a dokud ČS sype cash, tak ať tam klidně má těch poutačů 10.
Mám tak pro VŠE 5 konkrétních návrhů ve shodě s její filosofií.
Zbourat sochu Winstona Churchilla a místo ní vybudovat ČEZ Point
Přejmenovat jednotlivé předměty po vzoru fotbalových arén, navrhuju např. Vodafone Účetnictví 2; ČSOB Finanční teorie; či Škoda Auto Filosofie pro ekonomy.
U hlavního vchodu do Staré budovy udělat stálou pobočku OVB a za každé tři nové smlouvy pojišťenců (chápej členů rodiny), které student přinese, by ráno mohl dostat kafe zdarma. Chápu, není to tak atraktivní vchod jako tepna mezi Vinohrady a Žižkovem, ale tu už má rezervovanou Česká spořitelna.
V noci, kdy není budova využívána, natáčet porno seriál Naughty Economics (casting by mohl probíhat o přestávkách přes den)
Místo jedné z aul na férovku udělat McDonalds nebo Tesco - studenti už se někam vlezou a v konečnym důsledku za pronájem vyděláme víc, než je cash za studenty
Když jsem se proklikával Star Wars reklamami narazil jsem na spousty dalších, který mě fakt pobavili. Použít do reklamy dítě, nebo zvíře se zdá jako zaručený úspěch, avšak člověk už je toho přejedenej, a proto když už to zvíře chci fakt použít, tak to musí mít pořádnej nápad. Co takhle použít medvěda?
Absolutně nejznámější a nejsušší reklama na sýr, která mě pobaví naprosto vždycky je Panda cheese. Zajímalo by mne jak se tato reklama reálně projevila v Egyptě (možná právě proto se ve všech 5ti Panda reklamách žena výrazněji objevuje jen jednou (jako sestřička)) na tržbách, jelikož si nedokážu představit, že by něco tak agresivně suchýho v Evropě prošlo sítem marketingových postupů (cílová skupina - nakupující ženy - příliš agresivní)
... a je celkem jedno, že je to pravděpodobně vykrádačka
...originalita, music, emotion...BOOM...Explosion
...a na závěr asi nejtvrdší využití medvěda v reklamě...pardon, ve volebním spotu
Účet na Pinterest mám něco málo přes rok. Téměř vůbec ho nepoužívám...
Pokud chci kvalitní fotky a nechci se prolistovávat tunou nepoužitelných, tak většinou zabrousim na specializovaný blogy: Mám rád např.: Drips, Iconic Photos, Kýbl a tisíce dalších (a stašně rád se dozvim o novejch, tak kdyžtak do zpráv). Minulý týden jsem se na Pinterest však znova asi po půl roce lognul, jelikož jsem o něm uviděl reportáž na ČT24. Kromě pár grafických novinek pořád to samé, tak čím si zasloužil v médiích takovou pozornost? Tak v první řadě Pinterest minulý měsíc dosáhl psychologické hranice 10 milionů registrovaných uživatelů, přičemž denně aktivních uživatelů je na této stránce přes 2 miliony. To si zasluhuje pozornost. Kde však Pinterest získává konkurenční výhodu oproti twitteru a facebooku? Sdílet fotky přece mohu i zde a navíc se o tom dozví více mích "přátel" a "followerů". Zásadním rozdílem je jeho cílová skupina. Pinterest (pravděpodobně neplánovaně) oslovuje především něžné pohlaví. Přesné procento genderového rozdělení pinuživatelů a pinuživatelek se mi nalézt nepovedlo, ale počet fans (v USA) na facebooku hovoří jasně.
Velké procento žen, slečen a dam si z něj udělalo jakousi diskusní platformu pro nakupování. Navzájem si pomáhají vybrat svatební šaty, kozačky, či oblečky pro děti. Je to dost ulítlý, na druhou stranu proč ne. Asi by bylo lepší kdyby se pod obrázkem brand new kozaček vedla diskuse o původu jejich materiálu a pod obrázkem oblečků dětí diskuse o tom jak je vychovat a ne obléknout, ale Pinterest je hlavně o zábavě (hlavně pro marketéry módních značek). Není tak sterilní a unifikovaný jako facebook a člověk se v jeho prostředí cítí svobodně (stálým uživatelem se samozřejmě stejně nestanu). Pinterest se fenoménem mezi sociálními sítěmi pravděpodobně nestane, ale aspoň nám potvrzuje jeden pozitivní trend. Lidé při nakupování stále více věří sobě navzájem, než megalomanským marketingovým kampaním s pseudo i real celebritami. Kéž by tomu tak bylo nejen u nakupování. That´s how it works:
1. ACTA hype 2. Dvě tváře nacionalismu 3. Nový druh prezidenta
1. SOPA, PIPA, ACTA... kdo nezná jako by nežil. Za celý týden jsem si nedokázal vytvořit jednoznačný názor na dění kolem těchto čtyřpísmených označení. Asi díky tomu, že se na věcnou diskusi nabaluje čím dál tím víc mladejch punks s maskou Anonymous a celou ji devalvují. Krást filmy a hudbu je podle mě prostě špatně. Pokud autor nesvolí stažení z netu zadarmo, pak bychom mu jednoduše měli zaplatit. Diskuse by se měla otevřít především nad tím, jakým způsobem dostat naše peníze k autorovi, bez nadměrného přerozdělování mezi middlemany (distribuční společnosti) - internet k podobné diskusi a řešením doslova vybízí. Digitální věk s sebou nese ohromnou změnu, změnu kterou velké nahrávací společnosti neradi vidí a na kterou reagují. Spisovatel, hudebník, DJ, filmař, ti všichni dnes vědí kdo je jejich publikum, komunikují s ním online, zásobují jej zákulisními videii, umožňují ochutnávky z připravované knihy/alba/filmu atd. atd. a postupně smazávají onu bariéru, jež mezi autorem a publikem dříve logicky existovala. - a právě o tom je první video. Ne o Anonymous, Ne o Pirátech, Ne o iniciativách svolávající nejrůznější bojkoty (silně pochybuju, že podpořím přímo autora nějakého filmu, když na jeho film nepůjdu do kina, tak jak to po mne žádá tahle výzva: Žádné kino! Protest proti ACTA! Například Huga si tenhle měsíc ujít nenechám.), ale o svobodě internetu. To jest prostředí, jež je motorem inovací a neomezeným prostorem pro sdílení ideí, prostředí, jež by mělo vytvořit těsnější pouto mezi autorem a jeho čtenářem, posluchačem, fanouškem, divákem...
2. Ach jo,
ten Pakt rozpočtové stability. Ach jo, ta suverenita. SU-VE-RE-NI-TA. Naše země
minulý týden opět prokázala jak hrdinně bojovat proti "zlým bruselským
byrokratům" (jež jsme si sami dobrovolně zvolili do organizace do níž jsme
sami dobrovolně vstoupili). Jasně jsme dali najevo, že nechceme spolupracovat s
25 ostatními evropskými zeměmi, že chceme být suverénní, že my Evropu
nepotřebujeme (to ona nás). Lokální (a dalo by se říci i "lokajní")
polívčička nejhrubšího zrna, sledující lokální (partajní) zájmy jedný lokální
strany. Je to všechno až úsměvné a hlavně předvídatelné. V době krize roste
nacionalismus a nenávist vůči všemu cizímu a volební hlasy tak leží volně na
ulici - stačí jen natáhnout ruku. Není nic snazšího než se vymezit proti EU
(tj. organizaci jež vznikla mj. proto aby zabránila válkám ve jménu onoho
ismu). Na toto téma bylo napsáno minulý týden tuny řádků (mohou být řádků
tuny?), takže cokoliv navíc je zbytečné.
Jiný druh
nacionalismu od včerejška koluje na státních TV v USA. Jedná se o reklamu na
Chrysler, ve které vystupuje americká ikona Clint Eastwood.
Hlavními motivy však zde nejsou nenávist, vymezování se, kritika, ale motivace,
hrdost a tvrdá práce. Jakkoliv se mi kampaně typu "Buy American"
nelíbí, tak mám rád motivační projekty/nápady/proslovy (např. filmový: Theoden
v LOTR, Achilles v Troje, Leonidas v 300...)
3. S nadsázkou se
dá říct, že od nového roku Tomio Okamura ovládá mediální prostor. Fanoušci New
World Order už mají pravděpodobně připravenou konspirační teorii o mediálním
spiknutí, avšak za Okamurovým mediálním boomem nestojí nic jiného než schopnost
propojení nových médií s lehce extrémními názory. Kolik z vašich lokálních politiků
aktivně bloguje (na idnes.cz), natáčí videoblog (na stream.cz), spravuje
facebook, atd. atd.? Jestli je větší otevřenost potenciálních kandidátů onen
fenomén "celebritizace", jež s sebou ponese přímá volba prezidenta, a
před kterým varuje hlava státu, pak jsem jedině rád. Čím více budou kandidáti
přímo otevření veřejnosti, tím více se vyvarují případnému mediálnímu šumu, tím
více kritické zpětné vazby vyvolají a tím více se dozvíme o obsahu jejich
sdělení (zároveň obrovským tempem roste možnost sama sebe zdiskreditovat). Síto
nových médií je neúprosné... Pokud si kovaní konzervativci myslí, že by se o
volbě prezidenta mělo rozhodovat v hotelu Savoy, cukrárně u Myšáka, nebo v
salóncích Bodeguity, tak se zásadně mýlí a já si raději pustím (úsměvný) videoblog
Tomia Okamury.)
...nedělního dopoledne 3. Třetí místo obsazuje esenciální debilita a češství zobrazené v reklamě na lichvu od Home Credit. Taková normální česká rodinka - prostý pivař s hořčicí na košili, sterilní učitelka a finančně znalý synátor - na nedělním obědě se pokouší o klasicky český "suchý" humor, ale výsledkem je absolutní křeč. Stále u českých marketérů nedokážu pochopit obsesivní posedlost atmosférou komunismu, kterou má v této reklamě vyvolat např. "pelíškovské" oblečení herců, brýle synátora, či vystupování úči. Pokud nás zatuchlost a smrad socialismu provází i v nejkreativnějším komerčním oboru, pak potěš pánbůh. 2. Druhý místo za nejhloupější reklamu u mě s velkym náskokem obsazuje Renault. Od slizkosti obou herců přes celkovej nedostatek kreativity mi asi nejvíc vadí samotnej slogan, kdy hlavní hrdina odpoví na otázku: "Promiňte a potřebujete vůbec tento vůz?" odpoví: "Ne, ale chci ho.". Postavit celou reklamu na základní premise konzumerismu není v době nejhorší hospodářské krize od roku 1929 úplně košer a o jakýkoliv nadsázce nemůže být ani řeč.
1. Nejhoršim reklamním počinem roku je bezkonkurenčně Vodafone. Nejinovativnější českej operátor spáchal atentát na poslední zbytky dobrýho vkusu, jež v český společnosti zbyly. Kombinace socialistickýho kýče s poplatnym zvukem "trendy" kapely Nightwork utváří v konečnym důsledku sedumdesátkovej východoněmeckej patos, z jehož zapříčiněný nespavosti nepomůže ani dvojtá dávka hypnogenu.
Today
is the day – Koncert Jonase Kaufmanna v Praze! Ne snad že bych patřil mezi
extrémní fanoušky opery, potažmo vážné hudby, ale dnešní koncert pro mne, a
troufám si tvrdit i pro drtivou většinu Pražanů a jednu Plzeňačku, znamená významnou událost.
S dnešním dnem totiž končí (tedy alespoň doufám)
masivní bannerová a citylightová reklamní kampaň, jež trvala dle mého hrubého
odhadu neuvěřitelné 3 měsíce. Jonas se během ní stal jedním z nás. Jeho
pronikavému pohledu člověk neunikl téměř na žádné tramvajové zastávce, či
veřejných WC. Tak například před třemi dny jsem cestou z Karlova náměstí
na Náměstí Míru napočítal hned 4 místa, na nichž nás Jonas zve na svůj koncert.
Bohužel se mi nikde na internetu nepovedlo najít celkovou sumu, jež byla za
kampaň utracena, ani počet míst na nichž se vyskytuje, a proto si do této
chvíle nemohu vysvětlit její racionalitu.
Co se mi podařilo zjistit je fakt, že poslední dvě vystoupení Jonase Kaufmanna v Praze od sebe nejsou vzdálena ani rok (únor 2011). Doufám tedy, že tentokrát si Jonas dopřeje trochu delší pauzu a my se s jeho kudrnatými vlasy v pražském veřejném prostoru nesetkáme minimálně celý rok 2012. A vůbec, trochu méně citylightů a pouličních reklam ve veřejném prostoru by Praze jen prospělo. Pořád platí, že ze všech evropských hlavních měst má Praha po Varšavě největší počet billboardů na obyvatele.
