Začalo se pozitivními věcmi. Kolegové (bylo nás tam asi tucet) otevřeně vyjadřovali svou spokojenost nad volbou FMV, padala slova jako kvalita, úspěch, praxe, Erasmus, odborníci, atd... Poprvé za 5 let mne u srdce hřál pocit, že jsem součástí onoho bezva namazaného soukolí úspěchu a že všechno běží tak jak má. Z opilosti budoucím úspěchem jsem však vystřízlivěl právě díky rychlému připomenutí oněch pěti výše zmíněných let. Ano, VŠE umožňuje studentům ve velké míře vycestovat na výměnné pobyty. Ano, VŠE v omezené verzi umožňuje absolvování odborných praxí v rámci studia. Ano, i na VŠE lze nalézt odborníky a Ano, někteří absolventi VŠE snesou ohodnocení "úspěšní". Tak v čem je problém?
Problémů je samozřejmě dost a dost a ke cti naší děkanky slouží fakt, že většinu z nich uznává a v určitých oblastech i řeší (masovost, nedostatek kvantitativních metod, atd.), ale má výtka ji (bohužel) překvapila. Podle mého názoru je hlavním problémem FMV (a vlastně i celé VŠE) její neuchopitelnost. Není žádným tajemstvím, že se VŠE pohybuje ve vakuu mezi vysokými školami podnikového typu (např. mladoboleslavská VŠ) a vysokými školami univerzitního typu (např. UK - IES). Toto vakuum mezi vědou a praxí se neprojevuje pouze vágními studijními plány, jež většina studentů bez problémů stíhá i s plným pracovním úvazkem, ale především strachem. Drtivá většina studentů a mých kamarádů na FMV jednoduše neví co bude po škole dělat, ba co hůř - co by CHTĚLI po škole dělat, a tak se logicky bojí. A tento strach je opodstatněný. (na téma strachu doporučuju tuto knihu)
Dle představ vedení fakulty jsme vychováváni k vysokým pozicím v nadnárodních společnostech. Je tomu opravdu tak?
A jestli ano, tak jakým pozicím? V jakém sektoru? K jaké práci? Všechny předměty naší hlavní specializace jsou koncipovány, tak abychom "měli ponětí". Měli ponětí o mezinárodních vztazích, měli ponětí o mezinárodním právu, o vedení mezinárodních týmů, měli ponětí o ekonomii atd. atd.. V postakademickém světě (ten za okny VŠE) však nerozhoduje "ponětí", ale "znalost". Znalost věci řešit, znalost věci tvořit a nést za svou práci odpovědnost. I tak však zní odpověď na výše položenou otázku: ANO. Ano, jsme vychováváni pro pozice (rozhodně ne vysoké) v nadnárodních firmách, a to paradoxně kvůli svým neznalostem.
Studenti FMV nejsou po dokončení inženýrského studia ničím jiným než komoditou - jazykově vybavenou, základy matematiky a ekonomie vybavenou komoditou. Ať si to chceme přiznat nebo ne. Velké společnosti potřebují levné (neznalé) komodity, jež si vycvičí a zavážou do budoucna a zároveň jsou lehce nahraditelné, jako moderátoři televizních novin. Studenti pak bohužel lačně po těchto pozicích skočí a to už většinou v průběhu studia (ostatně ani já jsem nebyl částečně výjimkou). Jistota je jistota - jisté místo, téměř nulová zodpovědnost, dobrý peníze, na to jak málo toho umim - SUPER.
Proč rozjíždět vlastní projekty? Vždyť všechno už bylo vymyšleno. Proč zpochybňovat status quo? Proč nepočkat, až se přežene krize? Proč? Lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše. Nebo ne?
A jestli ano, tak jakým pozicím? V jakém sektoru? K jaké práci? Všechny předměty naší hlavní specializace jsou koncipovány, tak abychom "měli ponětí". Měli ponětí o mezinárodních vztazích, měli ponětí o mezinárodním právu, o vedení mezinárodních týmů, měli ponětí o ekonomii atd. atd.. V postakademickém světě (ten za okny VŠE) však nerozhoduje "ponětí", ale "znalost". Znalost věci řešit, znalost věci tvořit a nést za svou práci odpovědnost. I tak však zní odpověď na výše položenou otázku: ANO. Ano, jsme vychováváni pro pozice (rozhodně ne vysoké) v nadnárodních firmách, a to paradoxně kvůli svým neznalostem.
Studenti FMV nejsou po dokončení inženýrského studia ničím jiným než komoditou - jazykově vybavenou, základy matematiky a ekonomie vybavenou komoditou. Ať si to chceme přiznat nebo ne. Velké společnosti potřebují levné (neznalé) komodity, jež si vycvičí a zavážou do budoucna a zároveň jsou lehce nahraditelné, jako moderátoři televizních novin. Studenti pak bohužel lačně po těchto pozicích skočí a to už většinou v průběhu studia (ostatně ani já jsem nebyl částečně výjimkou). Jistota je jistota - jisté místo, téměř nulová zodpovědnost, dobrý peníze, na to jak málo toho umim - SUPER.
Proč rozjíždět vlastní projekty? Vždyť všechno už bylo vymyšleno. Proč zpochybňovat status quo? Proč nepočkat, až se přežene krize? Proč? Lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše. Nebo ne?
Žádné komentáře:
Okomentovat