Od každé demonstrace konající se na Václaváku je vždy potřeba odečíst cca 151 lidí - 150 turistů a holohlavého pána s cedulí hlásající, že ho stát obral o veškerý majetek (bohužel nevím podrobnosti), jenž se s železnou pravidelností účastní naprosto všech pražských demonstrací, manifestací a průvodů. Když jsem se tak v pátek ze zpráv dozvěděl, že se zde konala protivládní demonstrace čítající 849 lidí, nijak zvlášť mne to zpočátku nevzrušovalo. Kombinace prazvláštních transparentů a fakt, že z každého záběru hrála jiná písnička od Karla Kryla, už mne donutila vygooglovat si nápis, který zdobil odznáček každého z nich, tj. Stydím se za vládu ČR a chci její demisi. Kromě vysoce konstruktivních požadavků Holešovské výzvy, která tuto aktivitu pravděpodobně zaštiťuje (nebo nezaštiťuje?), nalezneme na "Stydím se" Facebooku i obrázky a výkřiky ze kterých by (nejen) Karlu Krylovi bylo dosti nevolno.
Tím opravdovým motivem, proč dnes vlastně píšu tento článek však byly až dnešní OVM a především záznam pátečního Hydeparku se Slávkem Popelkou - odkaz zde. (ve zkratce se jedná o nenávist k vládě, nenávist k prezidentovi, nenávist k církvím, nenávist ke všemu a všem, všechno je špatně, ale sám neumím kloudně zformulovat jakákoliv řešení) Nejde totiž vůbec o nějakou Holešovskou výzvu, jejíž členové (dle Popelky a názorů na FB + www) dle mého názoru docela výstižně spadají do marketingového segmentu "Nostalgičtí komunisté" (terminus technicus), ale o celkový přístup k politice ve chvíli, kdy můj názor je v opozici. Tj. negace, destrukce, stěžování si, nenávist apod.. Nevím. Možná se jedná jen o individuální případ Slávka Popelky, možná se jedná jen o konkrétní lidi z aktuální výzvy, podle mě však Popelka jen nastavuje zrcadlo většinové české společnosti.
Není žádným tajemstvím, že
Česká republika je např. v porovnání s našimi sousedy prosáklá negativismem
skrz naskrz. Stačí si pravidelně číst na Mediáři výtah z Trojice nejdůležitějších zpráv podle České televize, Novy a
Primy & titulky hlavních článků Blesku, MF Dnes, Práva, HN a Lidovek.
(mým osobním vítězem tohoto konkrétního odkazu je třetí zpráva Primy, tj. navzdory tomu,
že bylo celý den krásné počasí, řidiči bourali na ranní námraze). Když nám něco nejde, tak za to většinou může vláda, potažmo stát. Buďto je ho moc (velký daně, spolupráce s Evropou, socko, zdrávko, atd.) a nebo je ho moc málo (malý dávky, malý důchody, atd.). Je život v ČR ale opravdu tak hrozný?
Máme 7. nejnižší nezaměstnanost v celé EU (menší než Švédsko, Dánsko, Francie, Finsko, atd.) a ve výši veřejného dluhu vůči HDP jsme rovněž 7. nejlepší z EU (opět před zmiňovanými státy). Žijeme v době bezprecedentní transformace (nemám rád slovo krize), kterou odstartovala nejhlubší recese od Velké hospodářské krize. Musíme tedy porovnávat svou výkonnost s ostatními zeměmi a regiony a ne slepě upozorňovat, že před 5ti lety bylo líp. Fakt, že se Holešovská výzva společně s opozicí a pražským taxikářem Zdeňkem Ponertem snaží vyvolat hysterii, že žijeme v nejhorším období po listopadu 89, je legitimní a odpovídá jejich personální zainteresovanosti, ale je potřeba vidět věci v širším kontextu. Asi nás opravdu pálí dobré bydlo... Místo hledání nových inovativních řešení, diskusí nad budoucností a směřováním euroatlantického společenství, zakládání nových firem, efektivizaci vlastního fungování a tvrdší práce, v nás aktuální ekonomická situace vyvolává pouze touhu po osobní jistotě (hlavně neriskovat) a pokud nemám ani ji, tak za to může kdo? No přece stát. Jde se demonstrovat. Ano, je potřeba říci, že stát má krev na rukou. Za posledních 20 let nateklo do kapes politiků nespočitatelné množství veřejných peněz (Gross, Bém, Grégr, Mostecká uhelná, atd.), nicméně poptávat destrukci systému není řešením. Řešením nejsou ani transparenty typu "Chceme vládu lidu", či "Demisi vlády" (ale ani "Intelektuálové jděte už do hajzlu"). Demise vlády nevyřeší miliardové ztráty na veřejných zakázkách, kterými je ČR pověstná. Ostatně ČSSD v minulých letech dost jasně prokázala, že co se týče čerpání těchto peněz do vlastní kapsy (ať už na penzionek, byt na Barrandově, nebo na Floridě, atd.) si s ODS v ničem nezadá. Ta však zatím své prvenství s náskokem drží. Pokud cílem občanských iniciativ je opravdu touha věci měnit k lepšímu a ne pouze být viděn v hlavním zpravodajství České televize, tak se musí začít tak říkajíc od píky. Občanská společnost musí jít po konkrétních kauzách, urgovat konkrétní lidí, požadovat konkrétní dokumentaci a nabízet konkrétní řešení. Příkladem budiž iniciativa Respekt Institutu v případě Opencard, která výše zmíněná kritéria splňuje.
Zaměřovat se na konkrétní, třeba i lokální problémy není možná tak mediálně atraktivní (prozatím), ale potenciál na jejich vyřešení či změnu je nezměrně vyšší, než u celospolečenských témat. Bohužel je to tak. Stačí si vzpomenout na iniciativu "Děkujeme, odejděte!", kdy přes milion lidí požadovalo odchod starých struktur (Klause a Zemana) a výsledkem byla pouze frustrace z neschopnosti a nemožnosti měnit věci veřejné. Apriorní nasranost a negativismus, jež v politice nastavily dvě velké strany, má na společnost demotivující vliv a lidé ztrácejí zájem o veřejný život, což pro tyto strany je pouze voda na mlýn. Taky by se mi líbila výzva "Děkujeme 2" volající po odchodu Kalouska, Klause, Sobotky a všech véčkařů a komunistů z politického života, ale vedla by stejně jako Holešovská výzva k nulovému efektu. Není lepší se zaměřit na vlastní morální integritu a personální ekosystém (bezprostřední prostředí kolem mne) a zde požadovat konkrétní změny? Dočkáme se někdy v ČR od lídrů opozice vět typu: "OK, prohráli jsme volby, respektujeme demokracii, pojďme konstruktivně budovat naší zem."?
Asi je to tim, že je dneska opět krásný slunečný počasí, ale myslím si, že život v Čechách není tak špatný, tak pojďme pracovat s tím co máme, aby to bylo ještě lepší. Poptávejme změnu nejdřív po sobě a svém bezprostředním okolí a pak teprve po státu a systému.
Žádné komentáře:
Okomentovat