Diskuse se nejprve točila okolo novinařiny samotné a kolem přístupu českých medií k vlastní práci a později sklouzla ke komentování aktuální i neaktuální politické situace. Jelikož mi celá diskuse přišla zajímavá a jelikož všechny zúčastněné respektuji jakožto výborné novináře, tak nabízím pár poznámek, které jsem si v průběhu udělal. Ať už novináře, potažmo média (naprosto oprávněně) můžeme vinit z celospolečenské situace, pak jim nelze upřít jednu zásadní věc, tj. umění zasazovat informace do kontextu, jak věcného, tak historického. Zde je pár postřehů, které byly v průběhu diskuse řečeny (mé osobní dodatky jsou kurzívou):
- Lidové noviny razí cestu názorové diversity přímo v redakci (běžnější postup je, že noviny mají kontinuální názorovou linii a opoziční názory jim píší externí komentátoři, kteří nejsou součástí redakce, či samotní politici). V jednom vydání novin se tak můžeme setkat na stejné straně s protievropským i proevropským názorem na stejnou problematiku. (Je to tak dobře?)
- Dle Lenky Zlámalové nás čeká doba personalizace médií (star system), kdy si lidé budou kupovat především konkrétní jména (novináře, experty, atd.) a ne médium jako takové; dle Erika Taberyho nikoliv
- Česká vláda u veřejnosti selhává nejenom, protože neumí pozitivně prezentovat své úspěchy (např. ve zdravotnictví), ale především protože nenabízí žádnou vizi; říká pouze, že se bude škrtat, že bude hůře, ale nenabízí žádnou naději
- navíc je její rétorika arogantní; je potřeba si uvědomit, že my jsem si na rozdíl od Řeků neprošli obdobím sociálního blahobytu, a proto rétorika typu "nemakačenkové" útočící na sociální systém je nesmyslná
- na druhou stranu nemám (říká Jindřich Šídlo) rád poznámky, že dříve bylo lépe - nebylo; za opoziční smlouvy se veřejné zakázky rozdělovaly veřejné zakázky podle toho jak pískal Fanda Mrázek, plánovaly se vraždy novinářek, atd...; k odhalování aktuálních kauz dochází i díky nárůstu počtu informací
- Podobně neoblíbená byla svého času i vláda Margareth Thatcher, ta ale narozdíl od Nečase mohla napadnout Falklandy
- Opozice je také tragická, protože jedna její část je nepoužitelná
- dle Alexandra Mitrofanova je problém především v jejím elektorátu; voliči ČSSD jsou rozděleni na dvě části - dominantní část, která neumí naslouchat a přemýšlet, tj. je přesvědčena o své pravdě a tuto svou pravdu aktivně vnucuje svému okolí, apriori odsuzuje opoziční názory a chce se bavit pouze s lidmi, kteří "píšou a vědí to co já"; a skupinou minoritní, tj. tichými intelektuály, jež poptávají slušnou skromnou levicovou politiku
- Ten kdo poslední dokázal oslovit obě skupiny byl Vladimír Špidla - tu první získal díky pozůstatkům Zemanovy tváře "obyčejného člověka", tu druhou protože měl odvahu se před volbami vymezit vůči komunistům i opoziční smlouvě
- Špidla dobře věděl jak dělat slušnou politiku, ale většinová část elektorátu ČSSD poptává radikální levicovost (dnešní předseda Senátu za ČSSD za Špidlovy vlády jakožto šéf odborů organizoval stávky); to Špidlovi zlomilo nohy + fakt, že vždy když se v českém prostředí pokusí šéf o systémovou změnu a "očistu", tak ho kmotři převálcují viz. aktuálně Nečas; u Špidly se jednalo o Melčáka, Grosse, či Tvrdíka
- Lenka Zlámalová: Špidla také měl svou krev na rukou: po tiskové konferenci ve věci Sokolovské uhelné (předražená veřejná zakázka) VŠ prohlásil, že žádný premiér by neměl mít právo stát se prezidentem, protože odsud nemůže odejít s čistýma rukama
- další problém ČSSD je její obrovská spjatost s ODS na komunální úrovni, kde ruka ruku myje a tyto dvě strany vytvářejí stranu jednu s prorostlými klientelistickými sítěmi
- Jindřich Šídlo: citát Bohuslava Sobotky z před deseti let: "Naše volební sliby nebyly v souladu s ekonomickou realitou"
- Alexandr Mitrofanov: "Kdyby volby vyhrál Paroubek, bylo by hůř než teď. O tom jsem přesvědčen."
- Alexandr Mitrofanov: Hrozbou mohou být Babišové a jemu podobní, jež mají potenciál posbírat "revoluční hlasy"
- Erik Tabery: příklad VV může ještě více umocnit rezignovanost českých občanů na domácí politiku
Tyto poznámky samozřejmě nepokrývají celý průběh večera a můj čistě subjektivní výběr byl omezen možností jak rychle si psát poznámky. Každopádně pokud bych měl vypíchnout jeden stěžejní bod celé diskuse, pak je to tento (nad nímž se shodli vesměs všichni zúčastnění): Od našeho národa můžeme jen těžko očekávat revoluci v podobě, že vyjde do ulic. Naopak. Čím více negativních zpráv ohledně politiky, tím více na ni rezignujeme a "hledíme si svého". A to je špatně, protože nikdo jiný něž my sami ji změnit nedokážeme. (kroužkování bylo super, ale pouze aktivní přístup ve volbách očividně nestačí)
(S)tisk doby by měl být cyklus, takže pokud vás podobné diskuse zajímají, stačí jen čekovat stránky DOXu.
Žádné komentáře:
Okomentovat