Nečas Falklandy napadnout nemůže

Dnes od 18:00 se v DOXu konala diskuse s názvem (S)tisk doby, jíž se (díkybohu) neúčastnili politici, ale pouze novináři. Diskuse probíhala na bázi kulatého stolu a aby byla zajištěna diverzita názorů, byli do ni pozvání novináři "napříč politickým spektrem". Tj. Erik Tabery z Respektu, Jindřich Šídlo z Hospodářek, Lenka Zlámalová z Lidovek a Alexandr Mitrofanov z Práva.

Diskuse se nejprve točila okolo novinařiny samotné a kolem přístupu českých medií k vlastní práci a později sklouzla ke komentování aktuální i neaktuální politické situace. Jelikož mi celá diskuse přišla zajímavá a jelikož všechny zúčastněné respektuji jakožto výborné novináře, tak nabízím pár poznámek, které jsem si v průběhu udělal. Ať už novináře, potažmo média (naprosto oprávněně) můžeme vinit z celospolečenské situace, pak jim nelze upřít jednu zásadní věc, tj. umění zasazovat informace do kontextu, jak věcného, tak historického. Zde je pár postřehů, které byly v průběhu diskuse řečeny (mé osobní dodatky jsou kurzívou):

• Lidové noviny razí cestu názorové diversity přímo v redakci (běžnější postup je, že noviny mají kontinuální názorovou linii a opoziční názory jim píší externí komentátoři, kteří nejsou součástí redakce, či samotní politici). V jednom vydání novin se tak můžeme setkat na stejné straně s protievropským i proevropským názorem na stejnou problematiku. (Je to tak dobře?)
• Dle Lenky Zlámalové nás čeká doba personalizace médií (star system), kdy si lidé budou kupovat především konkrétní jména (novináře, experty, atd.) a ne médium jako takové; dle Erika Taberyho nikoliv
• Česká vláda u veřejnosti selhává nejenom, protože neumí pozitivně prezentovat své úspěchy (např. ve zdravotnictví), ale především protože nenabízí žádnou vizi; říká pouze, že se bude škrtat, že bude hůře, ale nenabízí žádnou naději
• navíc je její rétorika arogantní; je potřeba si uvědomit, že my jsem si na rozdíl od Řeků neprošli obdobím sociálního blahobytu, a proto rétorika typu "nemakačenkové" útočící na sociální systém je nesmyslná
• na druhou stranu nemám (říká Jindřich Šídlo) rád poznámky, že dříve bylo lépe - nebylo; za opoziční smlouvy se veřejné zakázky rozdělovaly veřejné zakázky podle toho jak pískal Fanda Mrázek, plánovaly se vraždy novinářek, atd...; k odhalování aktuálních kauz dochází i díky nárůstu počtu informací
• Podobně neoblíbená byla svého času i vláda Margareth Thatcher, ta ale narozdíl od Nečase mohla napadnout Falklandy
• Opozice je také tragická, protože jedna její část je nepoužitelná
• dle Alexandra Mitrofanova je problém především v jejím elektorátu; voliči ČSSD jsou rozděleni na dvě části - dominantní část, která neumí naslouchat a přemýšlet, tj. je přesvědčena o své pravdě a tuto svou pravdu aktivně vnucuje svému okolí, apriori odsuzuje opoziční názory a chce se bavit pouze s lidmi, kteří "píšou a vědí to co já"; a skupinou minoritní, tj. tichými intelektuály, jež poptávají slušnou skromnou levicovou politiku
• Ten kdo poslední dokázal oslovit obě skupiny byl Vladimír Špidla - tu první získal díky pozůstatkům Zemanovy tváře "obyčejného člověka", tu druhou protože měl odvahu se před volbami vymezit vůči komunistům i opoziční smlouvě
• Špidla dobře věděl jak dělat slušnou politiku, ale většinová část elektorátu ČSSD poptává radikální levicovost (dnešní předseda Senátu za ČSSD za Špidlovy vlády jakožto šéf odborů organizoval stávky); to Špidlovi zlomilo nohy + fakt, že vždy když se v českém prostředí pokusí šéf o systémovou změnu a "očistu", tak ho kmotři převálcují viz. aktuálně Nečas; u Špidly se jednalo o Melčáka, Grosse, či Tvrdíka
• Lenka Zlámalová: Špidla také měl svou krev na rukou: po tiskové konferenci ve věci Sokolovské uhelné (předražená veřejná zakázka) VŠ prohlásil, že žádný premiér by neměl mít právo stát se prezidentem, protože odsud nemůže odejít s čistýma rukama
• další problém ČSSD je její obrovská spjatost s ODS na komunální úrovni, kde ruka ruku myje a tyto dvě strany vytvářejí stranu jednu s prorostlými klientelistickými sítěmi
• Jindřich Šídlo: citát Bohuslava Sobotky z před deseti let: "Naše volební sliby nebyly v souladu s ekonomickou realitou"
• Alexandr Mitrofanov: "Kdyby volby vyhrál Paroubek, bylo by hůř než teď. O tom jsem přesvědčen."
• Alexandr Mitrofanov: Hrozbou mohou být Babišové a jemu podobní, jež mají potenciál posbírat "revoluční hlasy"
• Erik Tabery: příklad VV může ještě více umocnit rezignovanost českých občanů na domácí politiku

Tyto poznámky samozřejmě nepokrývají celý průběh večera a můj čistě subjektivní výběr byl omezen možností jak rychle si psát poznámky. Každopádně pokud bych měl vypíchnout jeden stěžejní bod celé diskuse, pak je to tento (nad nímž se shodli vesměs všichni zúčastnění): Od našeho národa můžeme jen těžko očekávat revoluci v podobě, že vyjde do ulic. Naopak. Čím více negativních zpráv ohledně politiky, tím více na ni rezignujeme a "hledíme si svého". A to je špatně, protože nikdo jiný něž my sami ji změnit nedokážeme. (kroužkování bylo super, ale pouze aktivní přístup ve volbách očividně nestačí)

(S)tisk doby by měl být cyklus, takže pokud vás podobné diskuse zajímají, stačí jen čekovat stránky DOXu.

Mlýn a Kříž

Pokud k vám na Sundance přiklušou vizuální tvůrci Avatara a po shlédnutí vašeho filmu řeknou, že to je přesně film na kterém by chtěli pracovat, pak máte podle mě dostatečný důvod k hrdosti. Řeč není bohužel o Inspiraci (ikdyž při obarvování balonku na červeno jsem se cejtil jako když právě vzniká Avatar 2), ale o filmu Lecha Majewskiho Mlýn a Kříž. Tato filmová epopej zprostředkovává divákovi audiovisuální ztvárnění Bruegelova obrazu Nesení kříže (The Procession to Calvary).

Jedná se o naprosto netradiční zážitek. Film je doslova protkán symbolikou a odkazy na jiná Bruegelova díla, ať už jeho nejznámější Stavbu Babylonské věže, či Ikarův pád. (Jako správný ignorant jsem si autorovo dílo načetl až po filmu.)) Lech Majewski nejenže film natočil, ale i složil hudbu a nakreslil obrazy a scenérie jež jsou vidět i v traileru. Ale v čem je pointa? Režisér Mlýna a Kříže mi připomněl jak moc důležitý je věřit ve vlastní nápady a směřovat k jejich realizaci. Jen si vemte. Jaký potenciál na úspěch mohl mít v dnešní době film, který se celý odehrává na prostoru obrazu z 16. století, je z 90% němý a víceméně nenabízí žádný nosný příběh? Každopádně tento film byl po uvedení na Sundance koupen do více než 60 zemí, z nichž v 56 šel do kin (ČR do oněch 56 nepatří).


Každej geniální nápad a projekt si s sebou do vínku nesl riziko širokého nepochopení. 90% jich pravděpodobně krachlo, ale v těch zbylých 10% se schovávají skvosty, které posouvají společnost dál a dál...

Holešovská výzva aneb nejhorší ze všeho jsou trpaslíci

Psát o politice v ČR je stejně zbytečný jako diskutovat v Brazílii o fotbale (stačí si vzpomenout na veřejné protesty proti nenominování Romaria na MS 2002) - každý na ni má názor a každého názor je ten jediný správný. Internet je doslova přehlcen politickými články, sloupky, glosami, blogy a každý z těchto zdrojů se nás většinou přes balast urážek a extrémních přirovnání snaží přesvědčit, že je to právě on, kdo nabízí ta pravá a jediná FAKTA (Bára Tachecí by tak teoreticky měla mít radost). Žádné síto, jež by efektivně definovalo jejich věcnou objektivitu a přínos neexistuje, a tak je jejich životnost většinou maximálně den až dva. Následující řádky z pohledu životnosti nebudou výjimkou. Naprosto bezpečně se ztratí v kyberprostoru a jejich impakt bude nulový, a to především proto že se jedná spíše o úvahu, než-li o prezentování zaručených "faktů".

Od každé demonstrace konající se na Václaváku je vždy potřeba odečíst cca 151 lidí - 150 turistů a holohlavého pána s cedulí hlásající, že ho stát obral o veškerý majetek (bohužel nevím podrobnosti), jenž se s železnou pravidelností účastní naprosto všech pražských demonstrací, manifestací a průvodů. Když jsem se tak v pátek ze zpráv dozvěděl, že se zde konala protivládní demonstrace čítající 849 lidí, nijak zvlášť mne to zpočátku nevzrušovalo. Kombinace prazvláštních transparentů a fakt, že z každého záběru hrála jiná písnička od Karla Kryla, už mne donutila vygooglovat si nápis, který zdobil odznáček každého z nich, tj. Stydím se za vládu ČR a chci její demisi. Kromě vysoce konstruktivních požadavků Holešovské výzvy, která tuto aktivitu pravděpodobně zaštiťuje (nebo nezaštiťuje?), nalezneme na "Stydím se" Facebooku i obrázky a výkřiky ze kterých by (nejen) Karlu Krylovi bylo dosti nevolno.

Tím opravdovým motivem, proč dnes vlastně píšu tento článek však byly až dnešní OVM a především záznam pátečního Hydeparku se Slávkem Popelkou - odkaz zde. (ve zkratce se jedná o nenávist k vládě, nenávist k prezidentovi, nenávist k církvím, nenávist ke všemu a všem, všechno je špatně, ale sám neumím kloudně zformulovat jakákoliv řešení) Nejde totiž vůbec o nějakou Holešovskou výzvu, jejíž členové (dle Popelky a názorů na FB + www) dle mého názoru docela výstižně spadají do marketingového segmentu "Nostalgičtí komunisté" (terminus technicus), ale o celkový přístup k politice ve chvíli, kdy můj názor je v opozici. Tj. negace, destrukce, stěžování si, nenávist apod.. Nevím. Možná se jedná jen o individuální případ Slávka Popelky, možná se jedná jen o konkrétní lidi z aktuální výzvy, podle mě však Popelka jen nastavuje zrcadlo většinové české společnosti. 

Není žádným tajemstvím, že Česká republika je např. v porovnání s našimi sousedy prosáklá negativismem skrz naskrz. Stačí si pravidelně číst na Mediáři výtah z Trojice nejdůležitějších zpráv podle České televize, Novy a Primy & titulky hlavních článků Blesku, MF Dnes, Práva, HN a Lidovek. (mým osobním vítězem tohoto konkrétního odkazu je třetí zpráva Primy, tj. navzdory tomu, že bylo celý den krásné počasí, řidiči bourali na ranní námraze). Když nám něco nejde, tak za to většinou může vláda, potažmo stát. Buďto je ho moc (velký daně, spolupráce s Evropou, socko, zdrávko, atd.) a nebo je ho moc málo (malý dávky, malý důchody, atd.). Je život v ČR ale opravdu tak hrozný?

Máme 7. nejnižší nezaměstnanost v celé EU (menší než Švédsko, Dánsko, Francie, Finsko, atd.) a ve výši veřejného dluhu vůči HDP jsme rovněž 7. nejlepší z EU (opět před zmiňovanými státy). Žijeme v době bezprecedentní transformace (nemám rád slovo krize), kterou odstartovala nejhlubší recese od Velké hospodářské krize. Musíme tedy porovnávat svou výkonnost s ostatními zeměmi a regiony a ne slepě upozorňovat, že před 5ti lety bylo líp. Fakt, že se Holešovská výzva společně s opozicí a pražským taxikářem Zdeňkem Ponertem snaží vyvolat hysterii, že žijeme v nejhorším období po listopadu 89, je legitimní a odpovídá jejich personální zainteresovanosti, ale je potřeba vidět věci v širším kontextu. Asi nás opravdu pálí dobré bydlo... Místo hledání nových inovativních řešení, diskusí nad budoucností a směřováním euroatlantického společenství, zakládání nových firem, efektivizaci vlastního fungování a tvrdší práce, v nás aktuální ekonomická situace vyvolává pouze touhu po osobní jistotě (hlavně neriskovat) a pokud nemám ani ji, tak za to může kdo? No přece stát. Jde se demonstrovat. Ano, je potřeba říci, že stát má krev na rukou. Za posledních 20 let nateklo do kapes politiků nespočitatelné množství veřejných peněz (Gross, Bém, Grégr, Mostecká uhelná, atd.), nicméně poptávat destrukci systému není řešením. Řešením nejsou ani transparenty typu "Chceme vládu lidu", či "Demisi vlády" (ale ani "Intelektuálové jděte už do hajzlu"). Demise vlády nevyřeší miliardové ztráty na veřejných zakázkách, kterými je ČR pověstná. Ostatně ČSSD v minulých letech dost jasně prokázala, že co se týče čerpání těchto peněz do vlastní kapsy (ať už na penzionek, byt na Barrandově, nebo na Floridě, atd.) si s ODS v ničem nezadá. Ta však zatím své prvenství s náskokem drží. Pokud cílem občanských iniciativ je opravdu touha věci měnit k lepšímu a ne pouze být viděn v hlavním zpravodajství České televize, tak se musí začít tak říkajíc od píky. Občanská společnost musí jít po konkrétních kauzách, urgovat konkrétní lidí, požadovat konkrétní dokumentaci a nabízet konkrétní řešení. Příkladem budiž iniciativa Respekt Institutu v případě Opencard, která výše zmíněná kritéria splňuje. 

Zaměřovat se na konkrétní, třeba i lokální problémy není možná tak mediálně atraktivní (prozatím), ale potenciál na jejich vyřešení či změnu je nezměrně vyšší, než u celospolečenských témat. Bohužel je to tak. Stačí si vzpomenout na iniciativu "Děkujeme, odejděte!", kdy přes milion lidí požadovalo odchod starých struktur (Klause a Zemana) a výsledkem byla pouze frustrace z neschopnosti a nemožnosti měnit věci veřejné. Apriorní nasranost a negativismus, jež v politice nastavily dvě velké strany, má na společnost demotivující vliv a lidé ztrácejí zájem o veřejný život, což pro tyto strany je pouze voda na mlýn. Taky by se mi líbila výzva "Děkujeme 2" volající po odchodu Kalouska, Klause, Sobotky a všech véčkařů a komunistů z politického života, ale vedla by stejně jako Holešovská výzva k nulovému efektu. Není lepší se zaměřit na vlastní morální integritu a personální ekosystém (bezprostřední prostředí kolem mne) a zde požadovat konkrétní změny? Dočkáme se někdy v ČR od lídrů opozice vět typu: "OK, prohráli jsme volby, respektujeme demokracii, pojďme konstruktivně budovat naší zem."?

Asi je to tim, že je dneska opět krásný slunečný počasí, ale myslím si, že život v Čechách není tak špatný, tak pojďme pracovat s tím co máme, aby to bylo ještě lepší. Poptávejme změnu nejdřív po sobě a svém bezprostředním okolí a pak teprve po státu a systému.

Chtěl bych být kadeřníkem...

...a nejlíp někde poblíž Soulu nebo Tokya.
K týhle úvaze mě přimělo shlédnutí bezmála 4 minutový reklamy na štěstí v podání jihokorejský skupiny BigBang.

Kromě kadeřníků se v tamních končinách daří především tanečním choreografům. Důkazem nejsou jen kluci z BigBangu performující svůj taneček uprostřed nejdrsnější části Brooklynu, ale např. nejúspěšnější japonská kapela roku 2011 - Girls Generation.

Nejúspěšnější japonské kapely se rádi inspirují zámořským trhem. Nádech produktovosti je zde však zahalen pod závojem naivity, která je v konečnym důsledku tak vtipná, že video prostě musíte dokoukat. Klony jsou tak pro mě zajímavější než "originály" typu Pussycat dolls a problém s vlastní identitou očividně nemají. To např. nejlepší japonský rapper dle MTV za rok 2011 Seeda má bohužel problém nejen s ní.

Asijskou exkurzi jsem chtěl ukončit nějakou peckou od nejlepšího čínského producenta, zpěváka a autora nejlepšího alba roku 2011 Li Jiana, ale asi neumim vyhledávat na youtube. Neblokuje náhodou tamní vláda youtube? Jedinou pecku co jsem od této ikony našel je Blooming z roku 2009 (doufám že si mě za to nevyhledá čínská ambasáda.))

A tím končí exkurze.
Nezná někdo nějaký aktuální geniální, šílený nebo šíleně geniální nebo geniálně šílený videa z asijský scény? Sem s nima...

Za co pane bože za co...

...trestáš tento prostý lid?

Jsou všude! Zasahují do prostoru každého z nás! Korupce, pytel na hlavě, čokl, rušičky, rušičky rušiček, kabelky, emoce, slzičky, promiňte ale když tohle celý týden sledujete pane soudce, tak se neubráníte emocím. Štípněte mě! To se nedá... přepnout program. Uřvaná moderátorka vyhlašuje objev roku - Goodfellas. Vážně? Falešnější byla snad už jen Amy Winehouse v Záhřebu. To má bejt budoucnost český hudební kultury? Hřebíky do rakve s nasazením zaráží Kabáti a Olympic. Reinkarnace čekýho mainstreamu se nekoná. Konec. Nulová progrese. Nic. Nula. Zrušit. Spánek. Ráno. Internet. Dobeš. WTF? Vážně WTF? Lidský rozměr? Ministr se inspiruje prezidentem a uděluje milost právníkům z Plzně, na základě analýzy právníků (pravděpodobně z Plzně). Všechny komise jsou vlastně na hovno, i pravidla, i zákony - jsou tu přece ministři a prezidenti s neomezenym právem veta. Že paní ředitelko.... Kill me now. #purehate

...odpusť mi že jsem tak smělý...

Zabíjí kreativita umění?

Může tohle zdánlivě nesmyslný tvrzení být pravda? Jaký je váš názor na následující dvě (protichůdné?) teze. (Odhlédněte od generalizace (které se nevyhnu) a často nesrozumitelných formulací, myslím, že jádro je u obou tezí jasné.)

Teze 1: Nové technologie přispívají ke zkvalitnění umění, k lepší distribuci informací a k názorové pestrosti.
Nové technologie (Internet, social media, Smartphones, střihací programy, DJ software, atd...) umožňují každému tvořit. Každý může být DJ a skládat hudbu, každý může být filmař a film si natočit, sestřihat i dostat do světa, každý může napsat knihu a vydat ji na internetu v elektronické podobě. Jedná se o pozitivní fenomén. Nad uměleckým trhem v budoucnu nebude držet ruku úzká komunita producentů, promotérů, vydavatelů a kritiků navzájem si klepajících na rameno. Technologie bourají bariéru mezi světem umění/médií a jejich konzumenty. Je to svobodný trh (na internetu) který určí co je kvalitní a co si zaslouží úspěch. Všichni budou postupně na stejné startovní čáře a ti nejlepší vyniknou - jedná se o přirozenou selekci. Díky novým technologiím jsme lépe informovaná společnost se stále rostoucí kvalitou a diversitou v uměleckých oborech.

Teze 2: Nové technologie pomalu zabíjejí umění, dochází k názorovým vyhrocením a kvalita (informací a umění) umírá ve stínu potřeby se vymezit.
Možnost tvorby vytvořila gigantický prostor plný nekreativního materiálu. Materiálu jež si zaslouží zapomnění/odsouzení. V tomto prostoru je však těžké rozpoznat kvalitní materiál od sraček - čistě kvůli jeho kvantitě. Naše pozornost je díky novým technologiím nesoustředěná. Multitaskujeme - na zapnutém počítači nám běží film, nahráváme do něj fotky z mobilu a v pozadí běží TV. Schopnost člověka rozeznávat kvalitní informace (např. v médiích), či kvalitní umění (hudbu, video,...) se rapidně snižuje. Prostor je tak obrovský, že pokud chce tvůrce "prodat (ve smyslu upozornit na) své dílo" musí oplývat schopnostmi, které nejsou s kreativním procesem spjaté - slizkost na sociálních sítích, podbízení se, zakomponování marketingových mechanizmů do umění, atd... Nové technologie přispívají k unifikaci tvůrčího prostoru, jež se bulvarizuje (média) a extrémní (hipster kultura v umění), zatímco pravá hodnota a kvalita umění umírá ve stínu potřeby se vymezit.

K jaké tezi se více přikláníte? Jak to vnímáte vy?

WikiLeaks, Stratfor a já

Asi každý zná ten pocit, kdy vám pošťačka předá doporučený dopis s červeným pruhem. Za zvuků tepajícího srdce přebíráte listinu a v hlavě si opakujete všechny možnosti a důvody jeho doručení. Že by ten ukradenej absinth v Delvitě, dyť nám bylo 16... nebo něco s daňovým přiznání? Tak přesně takový pocit jsem nedávno zažil "online". Do emailové schránky mi přišel dopis, jehož odesílatelem nebyl nikdo jiný než Policie ČR a v předmětu šlo zpozorovat jméno, jež se nápadně podobalo společnosti ve které jsem pracoval.

Naštěstí se nejednalo o Stratton, ale o společnost Stratfor, jež ještě před pár dny byla na twitteru mezi Worldwide trends. Co je Stratfor? Někdo (Assange) tvrdí, že prodloužená ruka CIA, jiní zase že se jedná o bezmocnou zpravodajskou agenturu, která pouze vypracovává posudky a analýzy. (odkaz na kauzu zde) Pravděpodobně spíš to druhý. Každopádně do diplomky už si vybírám důvěryhodnější zdroje...

Dobrý den,

v rámci mezinárodní policejní spolupráce jsme byli informováni o

skutečnosti, že došlo k tzv. hackerskému útoku na americkou společnost

STRATFOR, přičemž došlo ke kompromitaci osobních údajů vztahujících se ke

konkrétním uživatelským účtům a části dat k těmto účtům přináležejícím.

Tímto bychom Vás chtěli upozornit, že tak jak bylo očekáváno, útočníci

rozesílají tzv. spamové zprávy na některé kompromitované komunikační

rozhraní, konkrétně na emailové účty, mezi kterými by se mohl vyskytovat i

ten, na který je zasíláno toto upozornění.

Doporučujeme proto v této souvislosti zvýšenou opatrnost při komunikaci v

síti internet.

 

Přestože již v mediích byla této události věnována před časem značná

pozornost, rozhodli jsme se z důvodu intenzivní prevence pro tuto formu

upozornění vůči konkrétním kompromitovaným uživatelským účtům a k nim se

vztahujícím kontaktním a platebním údajům. 

Odbor informační kriminality

Úřad služby kriminální policie a vyšetřování

Policejní prezidium ČR

  

Tour de FSV - profil etap

Fakulta sociálních věd UK je určitě bezva škola. V době kdy je nejvíce kritizována masovost a hromadné nabírání studentů za účelem jejich zpoplatnění (stát platí za hlavu) vás FSV naprosto systémově a v několika etapách donutí rozmyslet si, abyste podali přihlášku právě na ni. Fakt, že FSV své potenciální studenty chce už při podávání přihlášky vyzkoušet ze znalostí historie a historických postupů je chválihodný, zároveň však úsměvný a zaznamenáníhodný:

1. Exkurz do historie startuje po vyplnění elektronické přihlášky, kdy zjistíte, že přihláška nelze zaplatit skrze elektronické bankovnictví - vítejte v 21. století (ostatně samostatná elektronická přihláška slouží primárně k tomu, abyste si ji mohli vytisknout do papírové podoby)
2. V ceně přihlášky je zahrnut i výlet do historických institucí, typu Česká Pošta, na jejímž Checkpointu se dozvíte, že úřední potvrzení vysokoškolského diplomu vám může poskytnout pouze notář (pravděpodobně kvůli plastickému razítku.))
3. Ok, na internetu vyhledáte nejbližší notáře a vyrazíte do útrob Prahy. Pokud narazíte na oněch adresách na zvonek s popisem notářství, avšak nikdo vám neotevře, nebuďte překvapeni, nejedná se o výjimečnou situaci. Náhodný obyvatel domu vám vysvětlí, že notář už zde pár let nesídlí.
4. Po zdárné návštěvě jiného notáře vás čeká návrat na Českou Poštu. Při troše štěstí a velkému nedostatku času to bude pošta hlavní v Jindřišské ulici. Kolem sedmé hodiny večerní je v této kolosální hale větší frmol než v pátek odpoledne na hlavním nádraží. A tomu odpovídá i číslo na vašem lístečku.)
5. A už se to blíží! Složenka vyplněná, přihláška vyplněná, notářské razítko uděleno, adresa napsána - nastává okamžik pravdy a ... A poštovní úřednice nezklame - na složence je variabilní symbol vyplněn s jedním prázdným políčkem na pravé straně. Místo proškrtnutí políčka, následuje krásně úřednické řešení: "Tady máte novou složenku, vemte si nové číslo a přijďte znovu."
6. Pokud si ani v tomto okamžiku nerozmyslíte podání přihlášky, pak při vytažení lístku s číslem 100 (když na tabuli je 057) už máte opravdu na kahánku. Položený blok na vyplňovacím stolku vás však uklidní, jelikož zjistíte, že v nastalé situaci se nenacházíte samotní a že předešlými etapami si prošlo pravděpodobně více studentů.) (viz. obrázek)

Je 29.2. 19:13 a v sedmé etapě se už jen usmíváte.)

Poslouchej trenéra, ty vole

Ve středu mi nebylo dobře. Záda tahaly jako blázen a oči mě bolely víc jak diváky český fotbalový repre. Vstoupil jsem do starý budovy VŠE a tiše si užíval prodírání navzájem se ignorujícím davem studentů, když jsem v dálce zahlédl plápolající svetr z Alpacy s vytahanýma kapsama - to nemoch bejt nikdo jinej než Adam P.. S Adamem jsme si ještě ráno psali jestli nedáme sraz na protestním pochodu v rámci Týdne neklidu- nedali jsem. Museli (jestli tedy lze toto sloveso vůbec použít v souvislosti s povinnou docházkou na cvíko) jít na naši výuku, protože se VŠE k protestům nepřipojila. Kdo by kvůli přístupu akademického senátu čekal na chodbách staré budovy pobouřené studenty, hrubě by se zmýlil. V dokonale sebenaplňujícím se klišé okolo nás procházely slečny s kabelkami Louis Vuitton a páni s elegantními svetříky velikosti S až M, řešící s velkým zájmem své pracovní povinnosti (tj. pravděpodobně penzijní připojištění, či hostesing).

VŠE místo týdne neklidu, ve čtvrtek a v pátek podpořila celkem symbolicky Career Days http://www.vse.cz/zpravodaj/504. Souboj společenských a individuálních zájmů měl jasného vítěze. Při pohledu na seznam firem, které se na oněch Dnech kariéry prezentují a lákají studenty pod svá křídla je úsměvný a částečně absenci VŠE na protestech vysvětluje (Kdo z nás by nechtěl pracovat ve velké bance že?):

Ale teď vážně. Přemýšlel jsem, jestli vůbec do celonárodní diskuse diskuse ohledně týdne neklidu, svobody VŠ, či školném mohu přispět s něčím originálním. Na sociálních sítích jsem četl spousta bezvýznamných skřeků od "Dobeš nasrat" po "studenti by měli radši jít makat", ale zároveň se na nich rozvinuly i konstruktivní diskuse, jako např. na profilu výše zmíněného Adama (nemám práva jí sem zkopírovat.)). Ta se pohybovala především v intencích školného - od obecných plusů po obecná rizika. Po jejím přečtení mne napadla rovina pohledu, jíž jsem v diskusi o školném v mediích ještě nezaznamenal. Co takhle na chvíli odprostit téma školné od systémové debaty a zasadit ho do dnešního reálného kontextu ČR? Obecně nejsem nijak velký odpůrce studentské spoluúčasti. Myslím si, že v oborech jako je ten můj, může školné přispět ke kvalitativnímu zlepšení (za předpokladu že škola již je na vysoké úrovni). Ze špatné školy naopak školné dobrou neudělá (kdyby se na dnešních soukromých VŠ zvedlo školné o např. 50% - vůbec nic se z kvalitativního hlediska nestane). Představa, že v českých podmínkách budu muset platit školné však ve mne vyvolává velmi hořký pocit a jsem zásadně proti zavedení školného v jakékoliv podobě (v ČR). V zemi, do které se pořádají turistické výlety po místech korupčních kauz a kde pojem korupce doslova čpí z každé druhé veřejné zakázky, nelze s klidným svědomím přispívat nadstandardně do další státní instituce. Vláda v zemi, kde se udělují milosti zkorumpované ředitelce MUP, kde se z mašinfíry během úřadování na ministerstvu vnitra stane dolarový milionář a kde ministr životního prostředí nabádá své podřízené k ničení důkazu o korupci, přichází s podmínkami, že chce mít své lidi v kontrolních orgánech VŠ - to je přece absurdní. Je to jakoby Ivan Horník přišel do hráčský kabiny a řekl jedinýmu dobře hrajícímu hráči: "Podívej se, ten zápas je prodanej, tak poslouchej trenéra a hraj tak jak máš, ty vole".

Podpisem opoziční smlouvy odstartovala v ČR éra "piss out" politiky a (občanská) společnost od té doby byla dvěma největším stranám tak nějak na obtíž. Klidně a rád budu na své škole platit školné, ale musím v ní věřit, musím věřit v jejího vlastníka, musím věřit, že náš stát zaručuje kvalitní demokracii. To se však nestane dokud politická moc bude chápat politiku pouze jako prostředek k vlastnímu obohacení (Řebíček, Bém, Palas, Gross, Drobil...) a to se nestane dokud se dle Transparency Internetional korupčního žebříčku budeme tísnit za státy jako Omán, Jordán, nebo Rwanda.

Můj názor není ekonomicko-racionálně vyargumentovaný, ale čistě pocitový. Ve chvíli kdy studenti vidí jaké sumy veřejných peněz utíkají korupčním hospodařením ze státního rozpočtu, pak po nich nemůže systém chtít aby tyto díry zalepovali vlastními (půjčenými) prostředky. To opravdu ne.