Buzer lístek

"Teď nebo nikdy!"
řekl si Oldřich, otočil se ke Kristýně zády a čekal na dotek, který nepřicházel. Usnul.

Na zdi nad stolem měl napsáno "Fail fast, learn fast!". Ne tedy přímo na zdi, ale na takovém tom 3M nalepovacím papírku, který se jednou odlepí při prvním průvanu a jindy drží, jak přibitý kladivem. Oldřich nikdy nevěřil podobným frázím, přesto jimi měl poseté stěny celé své ložnice, která byla zároveň jeho pracovnou. Považoval je za nejefektivnější formu sebemrskačství. Dokonce si vytvořil i "buzer lístek". Slyšel o něm na jedné z těch zbytečných konferenci o seberealizaci, prokrastinaci a všech ostatních "icích", které si absolventi "icovitých" oborů byli schopni vyhledat ve slovníku. Oldřich na podobné konference nechodil kvůli obsahu, ten by se ostatně dal vždy shrnout do souvětí "Mám velký koule a stíhám školu, práci i thaiskej box najednou a pokud budete tvrdě makat, tak to taky dokážete.", hlavním důvodem Oldřichovi přítomnosti bylo jídlo zdarma a otázky do publika. Ty Oldřich miluje. Naposled se takhle antiprokrastinační lektor zeptal do davu:
"Co je pro vás v životě nejdůležitější?"
"Kariéra." Odpověděla bez váhání půvabná slečna.
Byla to Asiatka a několikavteřinové ticho po její odpovědi značilo, že ji myslela vážně. Oldřich hned cítil ten dokonale falešný pocit, který mají všichni cestující v metru - Jsem lepší člověk.