Gyros

"Funf Euro."
vysoukala ze sebe nejlacinější šlápota z oblasti Karláku.
Chyběly jí přední zuby.
Oldřichovi jí bylo líto, avšak ne natolik aby využil jejích služeb, a tak mlčel. Po pár desítkách vteřin žena své snažení vzdala a odešla. Oldřich stál na rohu Lazarské a Vodičkovi ulice a v ruce svíral ten nejhnusnější gyros, který lze ve tři hodiny ráno sehnat.
"Is it tasty?" zeptal se opodál stojící Anglán.
Oldřich mlčel.
"Hey you, is it tasty? Do you like it?"
Oldřich tušil, že v tomto případě bude nutné odpovědět. Angličan naplňoval veškeré stereotypy Angličanů jezdících do Prahy za "zábavou" - vyhrnutý límec růžového polo trika, armádní účes i dvojnásobnou hlasitost projevu v porovnání s celou ulicí.
Proč nikdy nenosí svetr?
Vždyť je 5 stupňů nad nulou, to jim není zima?
Znají vůbec pravidla póla?
Ani jednu z otázek Oldřich nepoložil. Odpovídat otázkou člověku, který strávil více času v posilovně, než-li v lavicích vzdělávacích institucí, se rovná rozsudku smrti. Nemají rádi otázky.
"I don´t know."
"You don´t know?"
Angličan se začal smát. Nahlas. Poté čekal na Oldřichovo doplnění, které nepřicházelo, a tak po chvíli odešel.
"Ale já opravdu nevím." řekl si pro sebe Oldřich.
Ten gyros se nedal jíst, ale přesto byl Oldřich přesvědčen, že bez něj by mu bylo hůř.
Ať už se dnes Oldřich probudí v kteroukoliv hodinu, ponese jeho následky.
Věděl to.
Stejně jako věděl, že si rozhodnutí o koupi gyrosu bude schopen ospravedlnit. Od určitého bodu si je člověk schopen obhájit cokoliv. Oldřich jednoduše využil příležitosti dříve než o ní začal přemýšlet. Noční tramvaj jela už za 5 minut!
Oldřich přišel domu a zvracel.
Zvracel i odpoledne...