Nápady co mě baví

2 weby, který podle mě disponují super nápadem a nejsou v ČR ještě obecně v povědomí.

Prvním z nich je Lumosity, tj. stránka, jež vám umožňuje trénovat mozek a to konkrétně v pěti jeho potenciálních dovednostech/funkcích - řešení problémů; paměť; flexibilita; pozornost a rychlost. Tento trénink probíhá prostřednictvím interaktivních her, jež jsou samy o sobě důvodem vracet se zpět na tyto stránky, bez ohledu na to jak vážně to se zlepšením svých mozkových aktivit myslíte. Trénink tedy probíhá zábavnou formou a když nic jiného, jako odreagování to u mne působí na 100% a ještě si procvičím anglickou slovní zásobu (Word bubbles).

Další web pracuje (jak jinak v dnešní době) s problematikou sociálních sítí a již jeho název jasně napovídá, jaký má účel - TransactSocially. Transact Socially v podstatě substituuje peníze zveřejněním informace o "nákupu" na sociální sítě. Logicky se nebude jednat o hmotné produkty, ale např. hudbu, videa, aplikace, atd... Každopádně pro začínající umělce, či vývojáře, kteří primárně potřebují vytvořit hype kolem svých projektů - ideální věc. Jeden z mnoha internetových náznaků "obcházení" klasického trhu, na kterém často musejí umělci pod křídla průmyslových gigantů, aby o ně zakopl pes. Transact Socially je jedna z možností, jež by mohla urychlit proces přímého trhu bez zprostředkovatelů, jež nám prostředí internetu nabízí a jež je např. v hudbě velmi žádoucí. 

Každopádně palec nahoru.

Pronikavý pohled Jonase Kaufmanna

Today is the day – Koncert Jonase Kaufmanna v Praze! Ne snad že bych patřil mezi extrémní fanoušky opery, potažmo vážné hudby, ale dnešní koncert pro mne, a troufám si tvrdit i pro drtivou většinu Pražanů a jednu Plzeňačku, znamená významnou událost.

S dnešním dnem totiž končí (tedy alespoň doufám) masivní bannerová a citylightová reklamní kampaň, jež trvala dle mého hrubého odhadu neuvěřitelné 3 měsíce. Jonas se během ní stal jedním z nás. Jeho pronikavému pohledu člověk neunikl téměř na žádné tramvajové zastávce, či veřejných WC. Tak například před třemi dny jsem cestou z Karlova náměstí na Náměstí Míru napočítal hned 4 místa, na nichž nás Jonas zve na svůj koncert. Bohužel se mi nikde na internetu nepovedlo najít celkovou sumu, jež byla za kampaň utracena, ani počet míst na nichž se vyskytuje, a proto si do této chvíle nemohu vysvětlit její racionalitu. 

Co se mi podařilo zjistit je fakt, že poslední dvě vystoupení Jonase Kaufmanna v Praze od sebe nejsou vzdálena ani rok (únor 2011). Doufám tedy, že tentokrát si Jonas dopřeje trochu delší pauzu a my se s jeho kudrnatými vlasy v pražském veřejném prostoru nesetkáme minimálně celý rok 2012. A vůbec, trochu méně citylightů a pouličních reklam ve veřejném prostoru by Praze jen prospělo. Pořád platí, že ze všech evropských hlavních měst má Praha po Varšavě největší počet billboardů na obyvatele.

  

Magic Box

„To, co lidé nazývají štěstím, je okamžik, kdy přestanou mít strach.“
Gilbert Pierre Cesbron

Hájek - Okamura 1:1

...aneb kdo je víc paranoidní?

Hradní vícekancléř (vážně, co je to za funkci?) Petr Hájek je svou oblibou v konspiračních teoriích velmi dobře znám. Miluje kontroverzi a miluje když sám o sobě může číst v novinách (připomíná vám to někoho?). Petr Hájek např. zpochybňuje vysvěcení Tomáše Halíka, americké občanství Baracka Obamy a v neposlední řadě označuje Usamu Bin Ladina za mediální fikci a jeho dopadení za pohádku pro dospělé. Po každém takovémto prohlášení se panu vícekancléři (dokonce ani Word nezná tu funkci) dostane od médií skvělé zpětné vazby, nejčastěji v podobě první zobrazené zprávy na všech mainstreamových zpravodajských serverech. Čím si tuto abnormální pozornost vícekancléř zaslouží? Jedná se snad o osobu, jež prošla volebním mechanismem a disponuje patřičným mandátem? Jedná se o vykonavatele zákonodárné, výkonné, či justiční moci? Jedná se o významnou osobnost z akademické, intelektuální, náboženské, kulturní, či podnikatelské sféry? NE, NE a NE. Tak čím?

Petr Hájek je vícekancléř, nic víc, nic míň. Abnormální kvantita  (ostatní autoři konspiračních teorií, a že jich je na internetu požehnaně, mohou jen závidět) výskytu jeho jména v médiích je otázkou dobrého vkusu samotných médií a jejich svobodného rozhodnutí. A tak to přesně má být. O to více mne osobně překvapil tento článek: http://zpravy.idnes.cz/media-ovladla-nas-svet-k-volbam-uz-ani-nema-cenu-chodit-mini-hajek-p8w-/domaci.aspx?c=A120102_183122_domaci_jj.

Kromě vět typu: "Kýč dalajlamismu tady rezonuje asi 20 let" je na tomto článku, zachycující report extremistického ultrapravicového uskupení (slova bývalého kardinála Vlka) Lipový Kříž, zarážející především Hájkův povzdech nad tlakem a mocí dnešních médií. Ta dle vícekancléře Hájka propagují programový ateismus a podporují deviace, čili jinými slovy informují jistým způsobem o tématech, o nichž by Hájek raději neinformoval vůbec, nebo agresivně (např. pochod homosexuálů).  Sám vícekancléř si však neuvědomuje, že popírá sám sebe. Fakt, že nacionalistické názory člověka, který nedisponuje jakýmkoliv výše zmíněným mandátem, jsou zveřejňovány dnes a denně na předních stranách většiny českých deníků, popírá samotné poselství o zmanipulovaných médiích. Média dávají prostor celé škále názorů, včetně těch extrémních (čehož je Hájek zářným příkladem) ve většině (neřku-li všech) probíraných problematikách a je jen na nás a našem svobodném rozhodnutí k jakému názoru se přiklonit, či jaké médium číst. Pokud Hájek tuto svobodu slučuje s médiokracií - budiž, ale nejedná se o nic jiného než dětinský brekot ve stylu "ta zlá média nepíšou to co JÁ chci". 

Pokud lze s vícekancléřem Hájkem v něčem souhlasit pak je to trend banalizace a zjednodušování zpráv ze strany médií, jehož příčinnou však dle mého názoru je mediální trh samotný (žádná tajemná síla s cílem manipulovat), potažmo chování jeho spotřebitelů (čtenářů). Tuto problematiku jsem nakousl v mých předchozích příspěvcích a bude mne zajímat i v příspěvcích budoucích. Teď ale k Tomiovi.)

Ach Tomio, Tomio. Dostalo se za poslední dny nějakému potenciálnímu prezidentskému kandidátovi většího PR než právě tobě? Jan Švejnar či Přemysl Sobotka dohromady nebyli skloňováni v médiích během uplynulého roku tak často jako ty za poslední týden. A ty si ještě stěžuješ (http://www.parlamentnilisty.cz/rss/zpravy/Okamura-Nekdo-se-me-boji-Slysel-jsem-ze-na-me-chystaji-spinu-218813) že na tebe (a kdo vlastně? "někteří lidé?") chystají špínu! Celá tato potenciální kandidatura neoficiálního mluvčího českého cestovního ruchu je směšná věc, ale zajímavá je, v kontextu Hájkova spílání, právě role médií. Okamura prodává. Média nám neříkají abychom Okamuru volili (spíše naopak), ale čistě informují o jeho názorech a komentářích, protože jeho jméno v headlinu v těchto dnech znamená zaručené kliknutí. A v tom je celý vtip - média se nestarají, zda Okamura zastává tradiční katolické hodnoty, zda podporuje Dělnickou stranu, či zda by zavedl trest smrti. Média se starají o to, aby uspokojili co nejvíce jedinců na straně poptávky. Pokud tedy zrovna nepíší, takovým způsobem jakým bychom si představovali, neviňme je, ale nás samotné, my jsme ta poptávka, my jsme ti jednotlivci, my jsme ti co stojí ve frontách před trafikou, my jsme ti kdo třímají v rukách myš. Nevytvářejme iluze zmanipulované společnosti. Nevytvářejme iluze všemocných médií.

Na závěr přikládám video demonstrující jazykovou vybavenost špičky českého cestovního ruchu, jež nás reprezentuje v nejvýznamnější celostátní americké televizi CNN.) 

http://www.youtube.com/watch?v=iZVWBGLTLz8 

Inspirace

Ač dýchal,
tak nežil,
ač můzou nepolíben,
stále v ní věřil.
Věřil a hledal,
leč kloudný nápad
na povrch se nedral.
Až prostá náhoda
oheň zažehne,
osud změní,
až prostá náhoda
víčka otevře,
probudí snění.

Ovce křičí: „Nebuď ovce!“ 2/2

Kde hledat v době informačního zahlcení pramen názorů jedince na celospolečenská témata?

Jak je možné, že většina (generalizuji, čistě empiricky v z mého okolí můžu říci cca 90%) populace má jasný názor v otázce radaru, EU, globálního oteplování, Obamy, atd.? 

Lidská společnost je závislá na informacích, jež se k ní skrze média dostanou, přičemž k médiím chová bazální důvěru ve věci objektivnosti prezentovaných informací. Jak s touto důvěrou média pracují není nezajímavá otázka, avšak tato otázka není pointou mého příspěvku. Není v silách žádného člověka čerpat informace o všech tématech z mnoha zdrojů, neřku-li z primárních, a podrobovat je kritické analýze, proto si většinou utváří názor na základě důvěry k jemu sympatickému médii, či osobnosti. A to je špatně. Každý názor, který chceme prezentovat v rámci celospolečenské diskuse, musí podléhat vlastní kritické analýze a nikoliv pouze důvěře ve zdroj. Pokud se tak neděje, vznikají nebezpečné názorové korelace a poměrně jasné rozdělování společnosti na dvě soupeřící poloviny.

Příklad.

Kolik lidí volajících po suverenitě ČR a vystoupení z EU má názor, že globální oteplování je velkou hrozbou pro naši planetu?

Kolik lidí podporující práva homosexuálů by brojilo proti podepsání Kjótského protokolu? 

Kolik lidí usilujících o co nejvíce volný trh podporuje volnější evropský přístup v otázce imigrantů?

Ve všech otázkách jsou spojeny problematiky, které spolu téměř nesouvisejí, a přesto by se u všech odpověď limitně blížila nule. Proč je to problém? Vznikají nám zde dva názorové archetypy, přesvědčení o své pravdě, mezi nimiž už není možná diskuse. V prostředí ČR lze tento jev demonstrovat na tolik známém názorovém souboji pravdolásky s klausoláskou.

I za šíleného předpokladu, že by jedna z těchto stran fakticky disponovala lepšími/pravdivějšími/objektivnějšími názory ve všech celospolečenských tématech, pak je pořád výše zmíněná korelace velkým nebezpečím. Slepé názorové následování autorit, z nás tvoří kmeny (analogie s knihou Vladimíra 518: http://shop.biggboss.cz/products/kmeny) jejichž uniformou je názorová poslušnost k autoritě samotné. Názorová uniformita rovná se manipulovatelnost. Nehledě na fakt, že každý kmen má svá média, svou pravdu, svou objektivitu. V prostředí internetu se zdroj vždy najde! Pravda je zde relativizována, pravda je nepojmenovatelná, pravda je přizpůsobována výsledku, jež má interpretovat. V prostředí, kde je pravda takto znásilňována, lze jen těžko vést debatu.

Za typický příklad názorového kmenismu a jeho důsledků může posloužit kauza Drobil, kdy byl jeden z ministrů ČR jasně usvědčen z nabádání ke zničení korupčních důkazů http://zpravy.idnes.cz/audio-ministr-drobil-vyzyva-sefa-fondu-michalka-at-znici-dukazy-o-korupci-1ra-/domaci.aspx?c=A101215_115521_domaci_jan. Drobil je však blízkým přítelem vůdce kmenu (VK), který zpochybnil věrohodnost úředníka, jenž na korupci upozornil (Libora Michálka), jehož mj. označil za lumpa a darebáka http://www.novinky.cz/domaci/220482-tajna-dohoda-vv-nominuji-policejniho-prezidenta-ods-superinspektora.html, načež kmen "klausolásky" rozmělnil debatu na marginální aspekty kauzy (etiku odposlouchávání, Michálkovu minulost a v neposlední řadě Michálkovo náboženské přesvědčení http://www.lidovky.cz/neni-ten-michalek-jehovista-pta-se-klausuv-vicekancler-hajek-prn-/ln_domov.asp?c=A110106_213003_ln_domov_ani). V konečném důsledku se pak kauza rozmělnila jak fakticky (nebyl nikdo poslán do vězení), tak mediálně (nerozebírala se korupce samotná, ale výše zmíněné osobní přestřelky; neupozorňovalo se na roli KPMG v kauze, atd.) a byla nahrazena další, aktuálnější, kauzou, což s sebou neslo nepřímé následky - frustrace společnosti, potenciální strach úředníků z moci, oddálení reálného života od života veřejného.

Názorový kmenismus, či chceme-li ovečkovství, chápu jako jednu z největších překážek progresivního vývoje společnosti. Kdo na této překážce nese největší vinu? Politika? Média? My všichni?

Ovce křičí: „Nebuď ovce!“ 1/2

Žijeme v nejsvobodnější době v celé historii českých zemí. Máme svobodu projevu, svobodu shromažďování, svobodu pohybu a všechny výdobytky s těmito svobodami související. Můžeme si svobodně myslet a říkat (skoro) všechno co chceme a hojně těchto svobod využíváme. Avšak jak moc svobodně přemýšlíme nad názory, které reprezentujeme, které říkáme a za kterými si stojíme? Nakolik jsou naše názory opravdu naše? Lze každou větu klasifikovat jakožto náš názor momentem jejího opuštění dutiny ústní?

V současné podobě informační společnosti je jedinec zahlcen nadbytkem informací. Tisk, televize, rozhlas a v neposlední řadě internet denně chrlí nové a nové informace ze všech oblastí lidského počínání a tempo, kterým se k nám tyto informace dostávají, se neustále zvyšuje. Tento jev, umožňující jedinci vyhledávat různé pohledy na téměř veškerou rozebíranou problematiku, je bezpochyby pozitivní. Čím více informací mám k dispozici, tím lépe se mohu rozhodnout, či utvořit názor.

Problém tkví v tom, že každý jedinec má své mantinely absorpce informací. Přirozeným procesem selekce, tak z médií čerpáme pouze omezené kvantum informací, přičemž existují prakticky dva možné přístupy:

1. snaha o co největší rozsah - snažím se o co možná největší přehled napříč všemi aktuálními informacemi
2. snaha o jasné zaměření - vyberu jednu až dvě hlavní informace a v delším časovém období je podrobuji kritické analýze (např. porovnáním jejího podání z různých zdrojů)

Oba tyto přístupy mají jednoho společného jmenovatele - plytkost obsahové znalosti u většiny společenských problematik, jež nám média servírují. U prvního příkladu se jedná o plytkost stoprocentní, v případu druhém o částečnou. Co si pod oněmi problematikami představit? Jedná se především o celospolečenská témata, tj. témata dotýkající se v praxi nás všech. Řeč je např. o tématech typu "finanční krize", "Evropská unie", "vliv člověka na globální oteplování", atd.. Tématech, jež názorově rozdělují společnost na dva tábory, a to i přes fakt, že se nad nimi nevede a nikdy nevedla ucelená celospolečenská debata. Tento paradox je vysvětlitelný právě kvantitou a tempem podávání nových informací. Ještě před vznikem televize se celé rodiny scházely u rozhlasových přijímačů a poslouchaly zprávy, jež zpravidla bývaly obsahově (ne názorově) stejné napříč všemi stanicemi. Médium tak bylo schopno vyvolat celospolečenskou debatu, jelikož mělo možnost lidem nabídnout pouze omezený počet zpráv (těch nejdůležitějších). 

Jak v praxi pracuje společnost s informacemi dnes?